Jak jsem se nepřihlásil k #MeToo

Tak i na mne nakonec došlo. Byl jsem veřejně obviněn ze sexuálního obtěžování. A musím říct, že mě už dlouho nic tak nepobavilo.

Jen si to představte. Mne, heterosexuálního pedofila, obvinila dospělá žena ze sexuálně motivovaného činu vůči svojí osobě. Ano, bylo několik situací, kdy jsme spolu něco řešili sami bez přítomnosti druhých lidí, takže příležitosti by byly, ale proč bych proboha něco takového vůbec dělal. Jiná věc by byla, kdybych obviněn z obtěžování šestileté holčičky. To bych měl asi nefalšovaný strach z toho, co se bude dít dál, a střídavě kontroloval datovou schránku, zda v ní nemám předvolání k policejnímu výslechu a střídavě se díval z okna, zda si pro mně nejedou osobně. Ale tohle? Vlastně by to bylo k smíchu, nebýt toho, že mi bylo jasné, jak špatně na tom dotyčná musí být.

Nicméně i přes komičnost celé situace pro mne bylo obvinění v jistém smyslu lidsky nepříjemné. Zvlášť poté, co se dotyčná nechala slyšet, že celou věc oznámí na policii.

Manželce byla nesmyslnost obvinění zřejmá okamžitě. A zřejmá byla i sexuologovi, kterého jsem v té době navštívil v rámci pravidelné konzultace. Protože jako znalec v oboru měl představu o tom, jak v podobných případech probíhá vyšetřování, využil jsem příležitosti a zeptal se ho, co by mi doporučil dělat, pokud by dotyčná splnila svoje hrozby. Řekl mi, že když jsem nic nespáchal, a tak by mi v první řadě doporučil zůstat v klidu. A pokud bych se přeci jenom dostal do rukou vyšetřovatelů a pokud by mi dělali problémy, tak ať jim dám telefonní číslo k němu do ordinace, že si s nimi popovídá. Bylo to snad poprvé v životě, kdy jsem byl za svou sexuální orientaci doopravdy vděčný.

Celá věc nakonec dopadla asi nejlépe, jak dopadnout mohla. Dotyčná krátce na to zkolabovala, příbuzní využili její snížené schopnosti vzdorovat, posadili ji do auta a odvezli do místní nemocnice na psychiatrické oddělení. Tak se doktorům podařilo okamžitě stanovit diagnózu, přes její protesty ji umístit na uzavřené oddělení a zahájit příslušnou léčbu. Když ji po měsíci propustili na víkend domů, přišla se mi omluvit. Podali jsme si ruce a řekli si, že už se k tomu nebudeme vracet.

No vidíte, tak už bych se vlastně také mohl přihlásit ke kampani #MeToo. Má to ale jeden háček. Samotnému mi totiž není jasné, zda bych se v mém případě měl hlásit v kategorii pachatel, nebo v kategorii oběť.