Co je správné a co špatné?

Správné je chovat se slušně a pilně pracovat. Správné je jet po městě max. 50 km/h. a správné je neuhodit ženu. Správné je dobře se učit, správné je poslouchat rodiče. Správné je podávat v práci maximální výkon.

Špatné je mluvit sprostě, pít alkohol a kouřit. Špatné je chodit na veřejnosti nahý… Špatné je…Jistě špatné?...Jen řada myšlenek, které mě napadají, když se řekne správné nebo špatné.
Přemýšlím nad tím asi pokaždé, když si pročítám názory a komentáře lidí k libovolnému tématu na internetu nebo v tisku.

U zmíněných myšlenek a výroků mi připadá zřejmé, že:

• v různých kulturách to přece může být jinak…
• každá osoba v dané kultuře může vše kolem sebe vnímat jinak…
• jedna osoba v různých situacích to „může mít“ odlišně…
• jedna osoba ve stejné situaci v různém čase může přemýšlet jinak…
• každou z myšlenek je možné formulovat právě opačně (např. je možné říci "na dovolené je špatné pilně pracovat" nebo "je špatné neuhodit ženu v průběhu oboustranných konsensuálních sado-maso praktik...,“ a možná i vás napadá cela řada dalších příkladů…

Přemýšlím a přicházím na to, jak moc je pro mne těžké najít tvrzení, která by v různých kontextech nebyla někdy správná a někdy prostě špatná…

Asi nikdy mě nepřestane udivovat, s jakou vehemencí vyjadřují někdy lidé názory, jež si zarputile obhajují jako jediné správné.

Líbí se mi, že si každý může říkat, co chce. Líbí se mi, když lidé nejdříve přemýšlejí, než něco poví… Je opravdu pravda, co chci říci? A může to někdo vnímat odlišně? Jak se bude cítit člověk, jemuž je mé sdělení určeno? Je možné, že na danou věc v jiné situaci nebo v budoucnu změním názor? A co si pomyslím, až se má dcera nebude chtít učit nebo pracovat v kanceláři, ale bude malovat, pít víno, chodit nahá po lese, pořídí si rodinnou usedlost na venkově a bude šťastná?

Víte, nechci žít v utopické společnosti s nesmyslným stylem komunikace:
Franta: "Podle mého názoru, v dané situaci, vzhledem k vnějším podmínkám, měl zřejmě rozhodčí odpískat faul…"

Pepa: "Určitě souhlasím s tím, jak to vidíš, pokud se na to podíváš i z pohledu emocí, tak by se daná situace dala interpretovat i mírně odlišně a pokračování ve hře bylo adekvátní..."

Jsem však přinejmenším pro kompromis. Mám rád kompromisy. Tolik by se mi líbilo, kdybychom měli na paměti, že náš názor je náš, vždy v dané situaci a v daném čase. A že se prostě stává, že různí lidé mají různé názory.
Chci říci…,pokaždé, když mi někdo poví něco, co by mě samotného nenapadlo, jsem za to rád. 

-myš-