Opět mě překvapil tendenční článek našich médií hlavního proudu "Rusko opět spílá protiraketovému deštníku NATO, hrozí Polsku a Rumunsku" Tendenci a propagandu tento článek představuje hned v prvních větách a definicích mýtů.
Pojďme si připomenout pár faktů z článku:
Mýtus první: protiraketový deštník je proti Rusku: Proti komu tedy je zaměřen tento deštník, když primárně v minulosti bylo deklarováno, že je především proti lump státům jako je Írán? Írán, a to bylo potvrzeno i Obamovou administrativou, není schopen Evropu ohrozit minimálně 10 let. Navíc byl jeho program jaderného rozvoje ohraničen a i USA jsou s tím v "poho". Írán nemá nosiče k dostřelu na takovou vzdálenost. A i kdyby měl, jeho nepřítel není v Evropě, ale především v Izraeli. A dále kdyby tento lump stát chtěl dosáhnout USA, a ohrozit je (jako jednoho z né příliš kámoškých států), tak by přeci rakety odpálil na duhou stranu, přes Pacific. A když Írán dělá na svém území stejné kroky jako NATO v Evropě, tedy staví si s pomocí S-300 a TOR-M1 z Ruska svůj PRO, tak jsou USA a hlavně Izrael v šoku! Proč? To si jiná země nemůže na své území dát "obrané" zbraně a NATO v Evropě ano?
Takže mě opět zůstává jen jediný stát, proti kterému se staví tento deštník, a to je RUSKO. A proč mi to vychází? No je to logické. Kdyby někdo, doufám že ne naše země jako člen NATO, chtěl proti Rusku bojovat, tak právě omezení "odstrašujícího potenciálu strategického jaderného arzenálu " Ruska (na což je PRO určeno - protože dle rozmístění právě obkličuje Rusko), změní vyváženou křehkou linii jaderného potenciálu ve světě a tím Rusko přestane být protiváhou (především USA) a je pak možné ho napadnout a nebát se jeho poslední jaderné odpovědi...
Mýtus druhý: NATO přesunuje jaderné zbraně na východ: Tady nemám žádné strategické informace, ale na druhou stranu si všichni můžeme připomenout karibskou krizi, která se sice vykládá jako Ruská agrese, nicméně vše je trochu jinak. Rusko pravda rozmístilo rakety a jaderné zbraně na Kubě, v roce 1962, ale to byla pouze reakce na rozmístění jaderných raket USA v Turecku (tedy na dostřel SSSR). Výsledkem dohod, kdy Rusko z Kuby vše stáhlo a USA mělo učinit totéž je, že v Turecku jaderné pumy stále zůstávají i dnes.
Takže když si dáme 1+1 dohromady, tak prvně vždy provokuje USA...to bychom si už měli přiznat. A na druhé straně, Rusko a právem, si cvičí vojsko a rozmisťuje své rakety na "svém" území, na což má právo. Nejsem z toho nadšen, ale musím uznat, že když my (NATO) provokujeme Rusko, musí Rusko reagovat. To že bylo Rusko zdrženlivé před rokem, je ctnost, nicméně masakr Ukrajinců/Rusů na Donbasu zřejmě změnil tento postoj a právem.
Na závěr, protože by toho mohlo být nepřeberně, bych rád řekl, že je mi velice líto, že v době, kdy slavíme 70 let od porážky fašizmu a nacizmu a konce nejhorší války v dějinách (kde zemřelo 9mil. Rudoarmějců a 13mil sovětských civilistů a přestože nepodceňuji význam , tak jen 400tis amerických vojáků a 11tis civilistů), se opět přibližujeme vinou politiků z obou táborů k té třetí. A také, že je opět na vzestupu právě nacizmus a to podporovaný i naší zemí v rámci schvalování nejen krize na Ukrajině a kyjevské "nazi" vlády, ale také nárůstu nacizmu a jeho propagaci v postsovětských zemích jako je Litva a Lotyšsko. A abych nezapomněl na militantní rétoriku polské administrativy, která jako vazal USA, si ráda přihřeje svou válečnou politiku...
A pro ty co si myslí, že je možné přehlížet tuto nacistickou hněď se rozrůstat, tak ne, není to možné. Je nutné proti tomu bojovat a sankcionovat právě takové státy (Ukrajinu především), které začínají měnit zákony svých zemí k možnosti propagovat ba dokonce oslavovat tyto ideologie. A apelovat na půdě OSN, ze které si bohužel již nikdo nic nedělá, k zastavení těchto tendencí, které mohou znamenat tragédii začínající plíživě, ale s nedozírným koncem.
