Přežít a vyhrát: Moje cesta do Krčmy na konci světa

Když syn, potažmo celá naše rodina, dostala pod stromeček zážitkový víkend ve stylu hry Kingdom Come: Deliverance v Malešově, netušil jsem, co od toho čekat.

Na únikové hře jsme byli jednou, na zámku v Brandýse nad Labem, a popravdě nás to docela otrávilo. Jednak naše neschopnost poradit si s některými úkoly, ale hlavně našeprůvodkyně celou hrou.

Ve stanu jsem nespal ani nepamatuju. Představoval jsem si to nepohodlí, které bude podobné jako na žíněnce, když na vás leží stokilový chlap. A středověká hostina? To mohla být taky pěkná kulinářská záhada.

Už když jsme vyrazili z domu, bylo jasné, že nám počasí nepřeje a nejspíš nám přes slibovaný přímotop ve stanu umrzne prdel. Když se ale dostanete pod malešovskou tvrz, kde naproti rybníku objevíte Krčmu na konci světa, dýchne na vás cosi, co vás zahřeje. Ani ubytovaní ve středověkém glampingu nevypadalo zas tak zle. Normální postele, záchod, sprcha. Co víc si člověk může přát? Snad jen lepší počasí.

Ale myšlenky na spánek jsou ještě daleko. Nejdříve pojďme na sdílené obžerství. A to doslova. Předkrmy, hlavní chod, dezerty a už to do vás lifrují, ani si nestačíte rozepínat knoflíky u kalhot. A opovažte se něco vynechat! Přišli byste o gastronomický zážitek nejvyšší kvality. A tak vám na stole přistává kančí šunka, pečené selátko, zauzená kachna, smažené houby, kapoun – prostě noční můra vegetariánů – následovaná lívanci, hruškovým koláčem a jablkem pečeným v karamelu. Když to všechno do sebe natlačíte (protože si prostě nemůžete pomoci) je vám jasné, že se nenacházíte na konci světa, ale na konci svých dnů, protože co nevidět prasknete. K dokonalosti scházeli jen psi, kterým by se házely zbytky.

Nakonec se odvalíte do stanu. Zapnete přímotop a přemýšlíte, jestli se vysprchovat. Zamítnuto. Zima vyhrává nerovný souboj s hygienou, jdeme se zachumlat pod peřinu.

S pomalu utichajícím táborem přichází spánek, který vzápětí přeruší zpěv. Odkud se line, těžko říct. Dvojice neunavitelných zpěváků nás provázela bezesnou nocí, avšak kolem třetí ranní, po operní verzi „Dělání, dělání“, nám dopřáli zasloužený spánek. Sice jsem celou dobu přemýšlel, že na ně vlítnu, ale vyhřátý pelíšek mi sebral odvahu. Marně jsem doufal, že se najde jiný hrdina. Nenašel.

Ráno přichází a po vydatné snídani nastává čas projít časovým portálem a propadnout se do roku 1402, který na malešovské tvrzi panuje. Člověk si to ani neuvědomí, ale z ničeho nic se ocitá zcela mimo realitu a hraje roli v příběhu, který se před ním rozkrývá. Je zajímavé, že v družinách, které přišly tuto středověkou záhadu rozplést, jsou kromě naše syna jen dospělí. Věkový průměr 40+ a hrají si jak malí. S nesmírným zápalem chtějí střílet z luku, ovládat trebuchet, šermovat, luštit hádanky, či zachraňovat vězně.

Tři hodiny úžasného příběhu, do kterého jste vztaženi především díky naprosto přesvědčivým hereckým výkonům herních postav a úchvatným prostředím středověké tvrze. To vše umocňuje skvělý soundtrack. Se slzou v oku si na konci přebíráme diplom za první místo – ještě, že nás spojili s tak inteligentními týpky – doufáme, že brzy vymyslí novou hru a my opět směle vyrazíme do Malešova. Pospěšte si, prosím!