Kecy v kleci 2016

Takřka každodenní práce MMA trenéra přináší různé situace. Některé vás šokují, jiné pobaví, obohatí. Na některé by jste nejraději zapomněli.

Jsou i takové, s kterými by jste se chtěli, ať už z jakéhokoliv důvodu, který jsem tu napsal, podělit s ostatními. Od minulého roku se o to pokouším na své facebookové fan stránce a tohle je to nejlepší, co se tam za rok 2016 nashromáždilo.

Jsou chvíle, kdy si uvědomíte, že na sociálních sítích trávíte víc času než by bylo zdrávo. Třeba ve chvíli, kdy lidem na tréninku řekněte, že budou dělat techniku zvanou facebook.

Dnes na lapách proběhla zajímavá diskuze s naším nejlepším lyžařem Kryštofem Krýzlem:
Povídám „Padá ti zadní ruka.“
Odpověď „Ono je to dost těžký jí tam furt vracet. Vůbec se nedivím, těm fajterům, co je  mají pořád dole.“

Právě jsem řekl operátorce společnosti na digitální připojení, nebo co mi to vlastně nabízela, že se nedívám na televizi a sport mě vůbec, ale vůbec nezajímá. Zabralo to a po chvíli mi dala pokoj. Příště ale zkusím jinou strategii, začnu je zvát na trénink. Uvidíme, jestli mi vnutí svůj produkt nebo se nechají zlákat krásou MMA.

Znáte ten pocit? Jste ve městě, kde jste byli všeho všudy dvakrát v životě, odcházíte se synem z restaurace, když se od vedlejšího stolu ozve: „Nazdar Dane!“
Otočíte se. Obličej toho muže vám nic neříká. Přesto stejně familiárně odpovíte na pozdrav. Dáváte mysli čas, ať si vzpomene.
Rozhovor pokračuje klasicky:  „...ty vůbec nestárneš...  a co Viktor Pešta? Kdy bude mít další zápas?“
Nakonec odejdete, aniž byste prozřeli.
Odcházíte na nádraží a po několika metrech vás osloví další muž. Proces se opakuje.
„Nazdar Dane! Co tady děláš? Ty tady bydlíš? Já tu mám hospodu.“
Když se rozloučíte, otočí se na vás pětiletý syn: „Kdo to byl?“
„Strejda.“
„Jakej?“
„Nevím.“
Existují jen dvě vysvětlení tohoto příběhu.
Buď jsem v tom městě tak populární nebo mi už vážně měkne mozek, že už si lidi kolem sebe nepamatuji. Myslím, že B je správně. Takže sorry, chlapi.
Snad doma poznám ženu.

Ten pocit, když přijde na první trénink BJJ kluk z Austrálie a ve chvíli, kdy mu ukazujete šatnu něco zamumlá a vy rozumíte jen: „...gej or no gej?“
Naštěstí, když to podruhé zopakuje, vám dojde, že se ptá: gi or no gi. Tedy s kimonem nebo bez kimona.

Už se vám někdy stalo, že vidíte žáka, jak dělá techniku špatně a tak přispěcháte s radou.
„Drž to druhou rukou.“
„Já vím,“ přijde rychlá odpověď, jako by si chybu uvědomil.
Nicméně jakmile se otočím, už si to dělá podle sebe.

Vždycky potěší, když na trénink přijde úplný nováček a povídá: ,To je kimura, že jo? To je triangl?‘
Poslední dobou je to čím dál častěji. Lidé už vědí! Povědomí o MMA u nás jde strmě nahoru a to je dobře.

Tak jsem si před deseti dny o raw tyčinku ulomil zub (zjistil jsem dnes u zubaře), další darovaná (před pěti dny) raw tyčinka mi na něm vyndala plombu a za to všechno zaplatím šestku. Píšou že raw je zdravý, o žádných vedlejších účincích na moje zuby a peněženku ani zmínka.

Tři nejčastější otázky nováčků na tréninku?
Kdy budu mít první zápas? (Na MMA)
Za jak dlouho budu mít modrý pásek? (Na BJJ)
Kdo je tady trenér? (Při vstupu do gymu)
Nechápu, že ho v kudrnáči v pantoflích, hned nepoznají!

Na tréninku uspalo děvče kluka v trianglu.
Její reakce, když jsem k nim přeskočil a požádal ji, aby ho (viditelně spícího, chrápajícího) pustila: On neplácal! Vůbec na to škrcení nereagoval.
Jeho reakce, když se po chvíli probudil: Co blbnete? Já jsem v pohodě.
Příště se na něj vyprdnu :-)

Už mi to MMA leze pěkně na mozek!
Přítelkyně: Koupila jsem nový sprchový gel.
Já: Paráda. A nezapomněla si na chrániče na zuby? Už nám došly.

Na tréninku cvičíme páku na ruku. Kluk si málem nechá zlomit ruku v domnění, že by ta technika měla škrtit. Asi něco dělám špatně.

Dnes mi jeden kluk na tréninku povídá: „Hlava mě celkem dobře živí, ale na tohle (MMA) hlavu nemám.“ Nechápu, jak někdo může tvrdit, že MMA je sport pro vymlácený mozky?

Právě odcházím z Penta gymu. Na věšáku  něčí kalhoty od obleku a v botníku boty. No nevím. Zas tak tvrdý sparingy jsme nejeli.