Víte, kde vynalezli kostku cukru?

Kostkový cukr je základním symbolem Dačic. První kostka cukru zde spatřila světlo světa v roce 1841, kdy byla vyrobena v prostorách dnešního kulturního domu Beseda na Palackého náměstí, na němž je umístěna pamětní deska.

Pozvánkou do Dačic, posledního z vrcholů pomyslného trojúhelníku, po zámku v Českém Rudolci a Slavonicích, uzavírám symbolické miniputování některými městy České Kanady. K vidění je tam toho mnohem více, například Telč, Landštejn a další, ale to si nechám na příští turistickou sezónu.

První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183, kdy si nechal znojemský kníže a markrabě moravský Konrád Ota vysvětit devátým olomouckým biskupem Pelhřimem farní kostel. Zápisem do kroniky opata milevského kláštera Jarlocha je tak historicky doloženo, že Dačice náleží k nejstarším městům jihozápadní Moravy. Historické jádro je dnes městskou památkovou zónou.

Původní trhová ves byla pojmenovaná podle osobního jména Dak nebo Dač. Pojmenování místních obyvatel tedy znělo Dačici (tzn. Dakovi/Dačovi lidé).

Někdy mezi lety 1334 až 1359 získali ves páni z Hradce (viz erb s pětilistou růží). Nad ní je ve středu erbu zlaté latinské písmeno M (odvozováno od jména Maria, symbol mariánského kultu).

V roce 1459 zakoupil bílkovské panství i s Dačicemi Wolf Krajíř z Krajku, během jehož panování obdrželo město v roce 1582 od císaře Rudolfa II. statut města.

Dominantou města je kostel sv. Vavřince s věží, uprostřed bílá radniční věž

A jak je to s tím cukrem? Před kostelem sv. Vavřince najdete žulový památník kostce cukru, postavený v roce 1983, u příležitosti 140. výročí jejího vzniku. Lemován je pásem dlažby se základní informací o jejím vzniku v několika světových jazycích. Bližší informace o vzniku kostkového cukru ve fotogalerii.

Že si vynálezu místního ředitele cukerné rafinerie Jakuba Kryštofa Rada, respektive nápadu jeho ženy Juliány, všichni dodnes velice cení, dokládají na všech možných místech města různé odkazy a sochy. Svou expozici má cukr i v muzeu v místním zámku (snímek vpravo). Čímž se opět trochu vracíme do historie.

Na severním konci Palackého náměstí můžeme obdivovat krásný renesanční palác zdobený sgrafitovým kvádrováním. Je to první ze dvou dačických zámků. Albrecht Krajíř z Krajku vystavěl tento tzv. Starý zámek s manželkou Magdalenou z Vřesovic v letech 1572 až 1579. Radnice dvakrát vyhořela (1690 a 1721) a byla obnovena v roce 1723 zednickým mistrem Francescem Camelim. V roce 1939 byl zámek upraven pro potřeby radnice, v přízemí bylo umístěno městské muzeum. Od roku 1991 je starý zámek opět sídlem městského úřadu. Vnější vzhled zámku zůstal vzácně neporušený - dvoupatrová budova je zakončena atikou pokrytou prejzy a opatřena cimbuřím.

V 16. století přišli do města italští umělci, zvláště stavitelé. Z původní trhové vsi, soustředěné okolo farního kostela, vzniklo renesanční městečko, jehož těžištěm se stalo velké trojúhelníkové náměstí, později centrum města s radnicí (vpravo) a ostatními správními či obchodními budovami. U nového zámku vznikla nová městská čtvrť, město bohatlo obchody a řemesly.

Radniční věž, krytá barokní cibulovitou bání, mnohé pamatuje. Vždy o jarmarcích a trzích zde Dačičtí vyvěšovali ruku s mečem jako znamení městského práva. Dodnes ve věži visí zvonek, který svolával pány do rady, jindy zvonil umíráčkem tomu, kdo šel na popravu a jindy zase na začátek a konec jarmarku. Na radnici byla umístěna i obecní váha, solnice a v radničním dvoře nezbytná šatlava. Budova od roku 2003 slouží jako sídlo městského úřadu, v přízemí najdete turistické infocentrum.

Tzv. Nový zámek na Havlíčkově náměstí postavil pro Oldřicha Krajíře v roce 1591 v renesančním slohu italský stavitel Francesco Garof de Bissone. Na počátku 18. století byla přistavěna barokní věž s hodinami nesoucími letopočet 1713. Zámek prošel v průběhu staletí mnohými úpravami, získal novou hlavní fasádu, upraveny byly také interiéry v prvním poschodí reprezentačního křídla a zejména schodiště, které je vynikající ukázkou klasicistní architektury v českých zemích.

Nádvoří se zámeckou kaplí a věží u jižního křídla

Změnil se také vzhled nádvoří. Byla odkryta původní renesanční arkáda, arkádové oblouky byly zaskleny (další foto v galerii) a nad průjezdem jižního křídla byla vybudována novobarokní kaple. Smrtí Jana Dalberga, který neměl potomky, rod roku 1940 vymřel. Zámek byl v roce 1945 zestátněn a zpřístupněn veřejnosti. Po rozsáhlé rekonstrukci, probíhající od roku 2010, se interiérům zámku postupně navrátila jejich podoba z dob posledních dvou generací rodu Dalbergů, s využitím původního mobiliáře na základě archivních materiálů. Zámek tak nabízí nejen prohlídku interiérů, ale i expozice a výstavy městského muzea a galerie. Okolí zámku bylo pravděpodobně již v 17. století upraveno v duchu tehdejších renesančních zahrad. V roce 1817 byl park rozšířen na 10 hektarů a přebudován v anglickém krajinářském stylu včetně rybníku s ostrůvkem. Kromě kapličky se však žádná ze staveb nedochovala. Park je bohatý množstvím stromů, keřů a bylin; roste zde cca 101 druh listnatých a jehličnatých dřevin.

Havlíčkovo náměstí před zámkem zdobí šestiboká empírová kašna s vodotryskem a Mariánský sloup (Loreta) s barokním sousoším z roku 1725. Na korintském sloupu mezi postavami sv. Václava, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa dominuje socha Panny Marie Neposkvrněného početí.

Věž kostela sv. Vavřince je chloubou dačických renesančních staveb. Mohutná, 51 metrů vysoká sedmiposchoďová věž, je ukázkou severoitalské stavitelské práce. Byla postavena v letech 1586 až 1592 nákladem obce a Oldřicha Krajíře z Krajku pod vedením stavitelského mistra Francesca Garofa de Bissone, jehož náhrobní kámen byl nalezen v přístěnku věže. Zdobí ji typické sgrafitové kvádrování, kamenná deska s erbem Krajířů a českým veršovaným nápisem o zakládání a stavbě věže, nápis se jmény členů městské rady i kamenný reliéfní znak města.

V současné době jsou na věži umístěné tři zvony a umíráček. Největší a nejstarší je zvon sv. Vavřince (480 kg), pocházející z roku 1483. V roce 1990 k němu přibyly zvony Panna Maria a sv. Anežka. Předchozí zvony z let 1564, 1727 a 1859 byly zrekvírovány za 1. světové války.

Farní kostel sv. Vavřince (vpravo) vedle věže byl postaven v duchu doznívajícího baroka v letech 1775 až 1785. Je již třetím v pořadí na témže místě. Dříve zde stával původní románský kostel, ke kterému se váže první písemná zpráva o Dačicích.

Dačice se staly jedním z významných měst Jednoty bratrské v takovém rozsahu, že pro vyznavače bratrského i jiného nekatolického vyznání nechali Krajířové dokonce vybudovat hřbitov.

V pobělohorské době, kdy došlo v českých zemích k tvrdé rekatolizaci, byl hanlivě označován jako „pikhartský“, tedy určený kacířům, nekatolíkům a protestantům obecně, a nesmělo se tam pohřbívat. Po vypuzení protestantů zůstal hřbitov opuštěný.

Před vstupní branou hřbitova stojí historizující žulový náhrobek z první poloviny 19. století signovaný V. Pischelem. Ve středu se v ploché nice nachází figurální reliéf. Pod ní se nacházela mladší obdélná mramorová nápisová deska, která byla při obnově brány v roce 2001 odstraněna.

Kaple sv. Rocha a sv. Šebestiána z roku 1717 má krásné průčelí včetně věžičky

Velká morová epidemie v roce 1680 však donutila městskou i duchovní správu starý hřbitov vysvětit, v roce 1717 zde postavit kapli zasvěcenou ochráncům proti moru (sv. Rochovi a sv. Šebestiánovi) a pochovávat zemřelé i zde. Po zákazu pohřbívání uvnitř měst, vydaném Josefem II., se stalo toto místo hlavním městským hřbitovem. Z toho původního se zachovalo jen deset náhrobních kamenů okolní šlechty u západní hřbitovní zdi, nejstarší je datován kolem roku 1586. Pohřbívání na starém hřbitově bylo definitivně ukončeno v roce 1969, nový byl zprovozněn v lednu 1970.

Na starém hřbitově je pochován také významný dačický rodák, hudební skladatel Vladimír Fuka. Jeho Slavonická polka (1953) se stala jednou z nejpopulárnějších a nejhranějších polek (vedle Vejvodovy Škoda lásky) v zahraničí a má nespočet nahrávek. Mezi další jeho známé skladby patří např. Dačická polka, Hospůdka pod Landštejnem, Krajem zní trumpety, Budvarka, Bítovská romance, Rodná hrouda a další.

Kromě výše uvedené morové epidemie byla pro Dačice velkou pohromou i třicetiletá válka (1618 až 1648) a v roce 1690 obrovský požár, který zničil asi 80 domů.

O následný hospodářský vzestup Dačic se zasloužil majitel panství Karl Anton Dalberg (1792 - 1859), který se podílel na založení zdejšího cukrovaru. Na starém hřbitově lze nalézt náhrobek jeho malé pravnučky Marie Gabriely z Dalbergu (1889 - 1900, vlevo).

Roku 1821 byla péčí lesmistra Vincence Hlavy založena jedna z prvních lesnických mistrovských škol (od roku 1937 má před bývalým pivovarem žulový pomník, foto vpravo). V roce 1829 zprovoznili bratři Grebnerovi v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar a v dačické rafinérii vyrobil v roce 1841 jeho rakouský ředitel Jakub Kryštof Rad první kostkový cukr na světě (patentován r. 1843). V polovině 19. století se Dačice staly okresním městem.

Dačice se naštěstí nestaly součástí Sudet, přesto v letech 1939 až 1945 přišly o své židovské obyvatele (většinou v koncentračním táboře Lublin ve východním Polsku). Radost z osvobození v roce 1945 zkalila tragická událost.

Při ukládání munice, odebrané ustupujícím německým vojákům, došlo 23. května k nešťastnému výbuchu třaskavin, který nejenže naprosto rozmetal dotyčné nákladní vozidlo, ale přišlo při tom o život i šest dačických mužů ve věku od 20 do 39 let. Pohřbeni jsou společně na starém hřbitově (vpravo). Dne 6. června 1945 rozhodlo ONV Dačice o odsunu německého obyvatelstva.

V roce 1960 byly Dačice, po více než sto letech, spolu s dalšími moravskými městy a obcemi, správní reformou administrativně začleněny do Jihočeského kraje.

Svahovitý terén horní části Palackého náměstí byl ve druhé polovině 19. století rozčleněn na terasy a osázen lipovým stromořadím, které bylo v roce 1936 pojmenováno Kancnýřův sad. Příjemné prostředí parku Pod Lipkami, jak se tomuto místu také neoficiálně říká, je dotvářeno žulovou šestibokou kamennou kašnou z přelomu 18. a 19. století.

Kašna je památkově chráněna od roku 1958. Své místo zde má také památník obětem obou světových válek, doplněný v roce 2003 seznamem obětí holocaustu z let 1939 až 1945 (v galerii). V roce 2016 došlo k rekonstrukci Kancnýřova sadu a revitalizaci zeleně.

Sluneční hodiny zhotovil v roce 2010 kovář Josef Doležal

Za řekou Moravskou Dyjí najdete další městskou dominantu - barokní areál františkánského kláštera. Byl postaven v letech 1660 až 1664, sousední klášterní kostel sv. Antonína Paduánského v letech 1672 až 1677.

Ke klášteru a kostelu (na snímku uprostřed) vede dvaapadesát kamenných schodů z roku 1772. Ve výklencích sloupů na schodišti byly původně namalovány obrazy ze života sv. Václava, později byly zabíleny.

Klášter není přístupný veřejnosti. Od roku 1996 patří Řádu bosých karmelitek, které jej trvale obývají. Vpravo karmelský znak nad vstupními vraty do areálu. Jde o křesťanský symbol, používaný v karmelitánském řádu.

Raně barokní kostel zdobí hlavní oltář z let 1680 až 1693 s obrazem, líčící zázrak sv. Antonína Paduánského, uzdravujícího jinocha. Teprve před několika lety byl jako autor určen malíř Peter Strudel, spoluzakladatel (se svým bratrem sochařem Paulem) první umělecké akademie ve Vídni.

Interiér kostela je bohatě vyzdoben pracemi místních sochařů a řezbářů. Jeden z nich, Matouš Kölbl, zhotovil v roce 1720 kazatelnu (v galerii) a řezbami doplnil jedny z nejcennějších varhan (vpravo) známého dačického varhanáře Václava Pantočka z téhož roku. Kostel je přístupný pro veřejnost pouze v době konání Noci kostelů, při Dnech evropského kulturního dědictví a během pravidelných bohoslužeb. Další fotografie v galerii.

Za návštěvu rozhodně stojí i soukromé Letecké muzeum Viléma Götha (dačický rodák, účastník bitvy o Británii, (1915 - 1940), nadporučík letectva).

Vstupné je dobrovolné, svérázný majitel velice rád a ochotně podá veškeré informace. Určitě si prohlédněte mapu, v níž jsou zapíchané špendlíky ze všech míst České republiky, odkud sem návštěvníci přijíždějí. Určitě vás také překvapí, že zájemci o prohlídku přicházejí i z exotických krajin celého světa.

V muzeu jsou k vidění nejen památky na život tragicky zahynulého Viléma Götha, ale i dalších českých a slovenských letců, letecké přístroje a modely, uniformy, expozice civilní obrany, šifrovací přístroj Enigma a mnoho dalších exponátů. Po Vilému Göthovi je pojmenována také jedna z ulic v centru města.

V Dačicích se pravidelně pořádají různé kulturní festivaly, najdete zde také mnoho různorodých a zajímavých plastik (v galerii). Hladoví a žíznící turisté najdou útočiště v několika restauracích a bistrech.

Všechny fotografie jsou autorské