Víte, co je pararulová vrása?

Já to nevěděla. Ale při krátké návštěvě Moravských Budějovic, městečka, které má i s místními částmi něco málo přes sedm tisíc obyvatel, jsem to zjistila. A také to, že kromě náměstí (465 m. n. m.) vedou všechny ulice do kopce.

Moravské Budějovice leží na pomyslné hranici Vysočiny a jižní Moravy a protéká jimi říčka Rokytka.

Dominantou města je zámek a kostel sv. Jiljí, vpravo památník padlým (více u fotografie níže v textu). Původ barokního zámku se datuje do roku 1666. V současnosti je v něm umístěno muzeum řemesel, dokumentující téměř třicet městských řemesel a živností. Mezi unikáty patří zachovalá dílna cínaře, zbrojaře, pilníkáře, perleťáře či bednáře. Kromě toho muzeum představuje historii města a zámku za posledních majitelů hrabat Wallisů a Schaffgotschů.

Koncem 15. století získalo město od krále Vladislava II. Jagellonského pečeť a zajímavý znak.

Jeho dominantou je zbrojnoš v brnění, držící v pravé zvednuté ruce tasený meč a opírající se o zlatý štít.

V Moravských Budějovicích se vystřídalo několik majitelů, v roce 1945 bylo panství vyvlastněno. O rok později získalo zámek i s nádvořím a hospodářskými budovami do svého majetku město a bylo rozhodnuto o zřízení muzea v jeho prostorách.

Mezi významné měšťanské stavby patří renesanční budova radnice (vlevo) s klasicistními povrchovými úpravami průčelí z počátku 20. století.

Městská spořitelna byla postavena v letech 1925 až 1927 podle projektu významného architekta Vlastislava Hofmana a je ukázkou českého kubismu. Ze skromných začátků se vypracovala mezi největší peněžní ústavy jihozápadní Moravy, od roku 1928 dokonce působila jako pobočka Národní banky československé. Zaujala mne fasáda z umělého kamene s výrazným plastickým členěním s dominancí širokého profilovaného pásu, lemujícího celý obrys budovy.

Na prostranství mezi muzeem a spořitelnou byl na přelomu 70. až 80. let minulého století postaven padlým občanům města Památník věčné slávy, lidově nazývaný „Andula“.

Národní dům (vpravo) vystavěla vlastním nákladem Vzájemná záložna (první finanční ústav v Moravských Budějovicích) v letech 1892 až 1893. Dnešní Kulturní středisko Beseda a zároveň sídlo turistického informačního centra (kde jsem načerpala všechny informace) vzniklo sloučením a přestavbou tří domů.

Další pozoruhodnou stavbou je renesační dům ze 14. století se středověkými základy, zdobený sgrafity, cimbuřím a arkýřem. V 19. století prošel gotizujícími úpravami. V současné době zde najdete Erbovní vinárnu. Více snímků zajímavých domů ve fotogalerii.

Dominantou náměstí je kostel sv. Jiljí s téměř 51 metrovou vyhlídkovou věží. Spolu s původně středověkou kostnicí, dnes románskou rotundovou kaplí sv. Michaela, jsou chráněnou kulturní památkou.

Bývalé Masné krámy jsou součástí muzea řemesel a představují zaniklá nebo zanikající venkovská řemesla. Od 16. století až do roku 1837 fungovaly masné krámy uprostřed současného náměstí Míru. Stávající klasicistní objekt z let 1837 až 1839 má dochovanou vnitřní dispozici s původně 12 obchody, do nichž se vchází z malého dvorku. Z památkového hlediska jde o mimořádně hodnotnou a výjimečnou stavbu s netradičním půdorysem a tvarem střechy, která je nedílnou součástí historického centra a vypovídá o někdejším způsobu života ve městě.

Barokní fara s pamětní deskou pátera a spisovatele Václava Kosmáka, autora prvních fejetonů, tzv. kukátek, ve štítě, patří k dalším chráněným kulturním památkám v tomto nevelkém, ale malebném, městečku.

Pozůstatky hradeb a fara leží na tzv. pararulové vráse. Tento vzácný geologický útvar vznikl na skalním ostrohu během tzv. kadomského vrásnění (neboli horotvorné činnosti) přibližně před 600 až 800 milióny lety. Jedná se o geologickou raritu, která není jinde v ČR k vidění.

Farní areál s hradbami a blízkým kostelem svatého Jiljí vytváří sakrální a urbanistický celek. Na západní straně navazuje fara na městské opevnění s válcovou baštou, na severní straně farní parcely je k hradební zdi přistavěno hospodářské přízemní křídlo.

Pozdně gotická, barokně upravená jednolodní kaple sv. Anny se zvonicí byla pravděpodobně postavena v r. 1406 u špitálu na předměstí zvaném Dolní Víska. V průběhu let prošla mnohými stavebními úpravami a byla dvakrát přesvěcená (původně byla zasvěcena sv. Janu, zřejmě Nepomuckému). V 17. století ji zasvětili sv. Markovi, v 18. století byla definitivně zasvěcena sv. Anně. V této kapli údajně spočinulo na jednu noc i tělo českého krále Přemysla Otakara II., když bylo v r. 1297 vezeno ze Znojma do Prahy. Tato stavba je posledním zbylým dokladem středověkého špitálu na periferii města. Ve 2. polovině 16. století byla fasáda sgrafitově omítnuta, při obnově v letech 1715 až 1720 barokně přestavěna a zaklenuta loď. Během oprav v letech 1985 až 1988 byl vlastní špitál zbořen, zbyl pouze útvar dnešní sakristie přiléhající k severní boční stěně lodi.

Hladovým návštěvníkům Moravských Budějovic mohu doporučit výbornou kuchyni, přiměřené ceny, ochotnou obsluhu a příjemné prostředí v hotelu Grand na náměstí Míru a mlsalům vynikající zmrzlinu (nebo kávu a zákusky) v cukrárně MUFin coffee & cakes na náměstí ČSA.

Všechny fotografie jsou autorské