Ve Stráži nad Nežárkou lze obdivovat nejen zámek

Nevelké jihočeské městečko Stráž nad Nežárkou najdete v polovině cesty mezi Jindřichovým Hradcem a Třeboní. O jeho historické hodnotě vypovídá nález zlomku břidličného mlatu z doby přibližně 1800 let př. n. l.

Předchůdcem dnešního barokního zámku, později sídla operní pěvkyně Emy Destinnové, byla pravděpodobně v 7. až 10. století dřevěná strážní tvrz.

První doložená písemná zmínka o Stráži nad Nežárkou pochází z 24. května 1284 ze smírčí listiny, vydané příznivci Záviše z Falkenštejna. Vítkovci (páni z Růže), v ní slibují panovníkovi a budoucímu českému králi Václavu II. věrnost a dodržení smíru na dobu čtyř let.

Celkový pohled na Stráž nad Nežárkou. Vpravo v popředí kostel sv. Petra a Pavla, vlevo v pozadí zámek.

Jindřichohradecká listina z 13. ledna 1267 hovoří o Sezemovi, který založil nad řekou Nežárkou gotický kamenný hrad, čímž se stal zakladatelem panského rodu ze Stráže.

Páni z Hradce mají v erbu zlatou pětilistou růži se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky položenou v modrém štítu, zatímco páni ze Stráže modrou pětilistou růži se zlatým semeníkem a zelenými kališními lístky ve zlatém štítu (vpravo).

Strážský hrad roku 1570 vyhořel a později byl přestavěn v pozdně renesančním slohu. Barokní přestavba proběhla po roce 1715, kdy patřil Černínům z Chudenic. Z původního hradu zůstala jen gotická věž. Panství měnilo poměrně často své majitele. V roce 1577 jej koupil Vilém z Rožmberka, nejvyšší purkrabí Království českého, který pověřil Jakuba Krčína rozšířením rybniční soustavy na panství.

Náměstí Emy Destinnové (dříve jedno velké tržiště)

Na město byla Stráž povýšena nejvyšším usnesením císaře Františka Josefa I. ze dne 28. října 1876. Obec měla vlastní sklad soli, převážně lesní a rybniční pozemkové hospodářství, vybírala mýto a tržní poplatky. Kolem roku 1900 je Stráž uváděna jako starobylé město v Čechách nad Nežárkou s 202 domy, 1496 obyvateli, čtyřtřídní školou, poštou, telegrafem, četnickou stanicí, občanskou záložnou, několika mlýny, výrobou bavlněných látek, koželužnou, perleťářstvím a výročními trhy.

Na snímku vlevo městské divadlo s pamětní deskou nejslavnější české operní pěvkyně Emy Destinnové (detail vpravo).

Z původního opevnění zbyla do dnešních dnů dominantní zvonice, upravená roku 1861 dle návrhu stavitele Gaubeho. Je pravděpodobné, že dříve sloužila k obranným účelům. V pozadí budova základní školy.

Kromě zámku se však Stráž nad Nežárkou může pochlubit i mnoha dalšími památkově chráněnými objekty.

Kostel sv. Petra a Pavla (vlevo) je ojediněle dochovanou středověkou stavbou ve městě a zároveň památkou stavitelství v období vlády Lucemburků (vpravo průčelí do kostela). Na jeho místě původně stával dřevěný kostelík, který byl roku 1267 nahrazen kamennou stavbou. Dnešní podoba vychází z gotické přestavby z roku 1413. Kostel je významný i vazbou na historické osobnosti, některé z nich zde mají umístěné náhrobníky (za všechny lze zmínit Jindřicha ze Stráže).

Nejstarší památkou je pozdně gotický reliéf Madony s Ježíškem z doby kolem roku 1500, dále pozdně gotická kamenná kropenka z 16. století a gotická křtitelnice v presbytáři.

Během husitského období se ve strážském kostele přijímalo pod obojí, údajně až do převzetí farnosti jindřichohradeckými jezuity roku 1596. Po roce 1726 byl kostel opraven v barokním slohu a vyměnil se mobiliář kostela.

Obraz sv. Petra a Pavla na hlavním oltáři (vlevo) namaloval v roce 1866 plzeňský malíř Jan Herzog. Samotný oltář je dílem uměleckého truhláře a řezbáře jindřichohradeckého rodáka Matěje Neubauera z roku 1894. Bočními sochami na oltáři jsou sv. Václav a sv. Vojtěch.

Od Matěje Neubauera pochází také novogotická kazatelna z roku 1894 (vlevo od hlavního oltáře) a dva novogotické oltáře z roku 1896 se sochou Nejsvětějšího srdce Páně (vlevo) a oltář Panny Marie se sochou Panny Marie Lurdské (vpravo).

Roku 1922 byl farní kostel povýšen na děkanský, zvony zrekvírované za války byly nahrazeny třemi novými až v roce 1931.

V rámci přestavby kostela sv. Petra a Pavla v gotickém stylu v roce 1413 byla nejspíše přistavěna i boční, tzv. zámecká, kaple Archanděla Michaela. Kostel a kaple jsou obklopeny poměrně velkým pozemkem zrušeného hřbitova, na němž stojí kříž z 19. století.

Pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého stojí na širokém pilíři příhradového silniční mostu přes Nežárku s navazujícími menšími kamennými mostky u cesty poblíž mlýna (foto v galerii) směrem na Plavsko. Jedná se o sochařské dílo pražského kamenického mistra Otty Sandtnera z roku 1894. Podstavec vytesal František Kovář z Chlumu u Třeboně. Socha byla pořízena z darů obyvatel Stráže nad Nežárkou, přičemž náklady na pořízení činily tehdy 334 zlatých a 38 krejcarů.

Pivovar STRÁŽ (najdete jej na náměstí Emy Destinnové) vznikl v bývalém objektu podniku JAS Stráž nad Nežárkou, který vyráběl proslulé dřevěné hračky. Pivovar navázal na historii vaření piva ve Stráži od poloviny 16. století do roku 1926. První várka piva zde spatřila světlo světa 1. prosince 2021.

Dát si dobrý oběd bych doporučila v restauraci Nežárka. Netradiční interiér, vynikající chuť, ceny více než příjemné. Sladkou tečkou za výborným obědem je posezení v cukrárně Rozinka (hned naproti). Naprosto luxusní zmrzlina, výborné domácí zákusky, osvěžující káva a další dobroty.

Získaných kalorií je možné se zbavit například procházkou na nedaleký malebný hřbitov. Vévodí mu kaple Panny Marie Bolestné (v galerii). Na její výstavbu byla počátkem 20. století použita část původního zdiva z přestavby kostela sv. Petra a Pavla v roce 1913.

Na hřbitově jsem objevila několik zajímavých náhrobků včetně rodiny baronů Leonhardi (další snímky v galerii).

Všechny fotografie jsou autorské