Skoro celý den ,pod parou’

Nejprve musím přiznat, že nejsem pravověrný šotouš. Což je podle Wikipedie člověk, který rád fotografuje veřejnou dopravu, zejména železniční. Maximálně rozeznám parní lokomotivu od motoráčku. Ale úzkokolejka, to je něco jiného.

Jak už jsem několikrát psala, jihočeský Jindřichův Hradec je mojí srdcovkou, a ráda se tam vracím. Také kvůli znovuzprovozněné úzkokolejce. Na jaře jsem si prohlédla expozici Jindřichohradeckých místních drah (JHMD) ve zrekonstruované budově staré radnice na náměstí Míru v Jindřichově Hradci, a už se těšila, jak se svezu parním vláčkem. Léto však nějak moc rychle uteklo.

Najednou je tu podzim, a s ním poslední letně/podzimní jízda. Ovšem pozor! Hned dvojitá, a to v rámci Dne železnice na úzkokolejce.

Poslední sobotní zářijové ráno nás v Jindřichově Hradci přivítalo chladem, ale sluneční paprsky slibovaly pěkný den

Již zdálky nás vítal čoud z vláčků. Poprvé se v čele jednoho vlaku představily dvě parní lokomotivy (vpravo) – legendární U37 Krausska (v popředí) a spolehlivá U46 Polka (s oranžovými koly). K odjezdu do Nové Bystřice se chystal také motoráček (foto vlevo).

Lokomotiva U46 získala svou přezdívku Polka díky svému původu a je největší lokomotivou z depa úzkokolejky. V roce 1955 byla vyrobena ve Fabryce lokomotyw F. Dzieržyňskiego v polském Chrzanówě (česky Chřanov) – na půli cesty mezi Krakovem a Katovicemi. Ve vlečném tendru má prostor na šest kubíků vody a čtyři kubíky uhlí. V roce 2004 ji pro potřeby úzkokolejky odkoupily tehdejší Jindřichohradecké místní dráhy a od roku 2018 prošla kompletní rekonstrukcí v dílně v Kamenici nad Lipou.

Nejstarší a nejmenší parní lokomotivou jindřichohradecké úzkokolejné dráhy je U37 vyrobená v roce 1898 v rakouském Linci. Svou přezdívku Krausska získala podle své domovské továrny Lokomotivfabrik Krauss & Companie.

Počkali jsme si na průjezd motoráčku řady T47.0 (později značené jako řada TU47.0 nebo 705.9), vyráběného v padesátých letech minulého století v pražském ČKD. Speciálně pro úzkokolejné tratě o rozchodu 760 mm. Kromě Jindřichohradecka jezdily také na Osoblažsku. Motoráček (vlevo) mířil do Nové Bystřice, kam jsme se s párou chystali i my.

Pro velký zájem zavedl majitel dráhy, brněnská společnost Gepard Express, na tyto tématické jízdy místenkový systém.

Díky tomu mají všichni zajištěno, že na místo určení dojedou v klidu a pohodě. Vpravo nahoře interiér osobního vozu s dřevěnými lavicemi. Že by byly nějak zvlášť pohodlné, to se opravdu říci nedá. Už jsme prostě odvykli a zpohodlněli. Proto byly také na některých lavicích měkké podprd .... , tedy podložky ;-). Součástí soupravy byl i bufetový vůz (vpravo), a jak vidno, byl hojně využíván.

Kdo se před jízdou nebo i během ní nudil, mohl si na četných informačních cedulích počíst třeba o historických vagonech, využívaných v železniční dopravě a podobně (více v galerii).

A už jsme vyjeli. Směr Nová Bystřice. Mašinka si v pohodě supěla a kolem cesty postávaly a mávaly desítky obdivovatelů. Někteří fotografovali, natáčeli videa, dokonce opouštěli i vozidla před přejezdy. Více fotografií v galerii.

Také ve stanici Kunžak-Lomy už stály davy fanoušků v pozoru a těšily se na slibovaný unikátní provozní manévr. Náš vlak se rozdělil na dvě samostatné soupravy. Někteří zájemci vyšplhali i na vratké rozhledny z železničních pražců. Jen když budou dobře vidět. Nahoru jsem se také vydrápala, dolů už to bylo horší.

Krausska dočerpala vodu (vpravo) a vracela se zpět do Jindřichova Hradce s částí historických vozů, Polka se zbývajícími vozy pokračovala krásnou přírodou České Kanady do Nové Bystřice.

Obě lokomotivy se již rozpojily a chystají se na přeřazení, každá jiným směrem

Oblast České Kanady se rozkládá na pomezí jižních Čech a Vysočiny. Je známá nejen svou historií a kulturními památkami, ale zejména malebnou přírodou. Rybníky, lesy, skalní útvary. Vede tudy také Stezka Českem. Další fotografie v galerii.

Nová Bystřice (německy Neu Bistritz) je konečnou stanicí úzkorozchodné tratě, otevřené v roce 1897. Městečko s více než 3000 obyvateli najdete nedaleko hranic s Rakouskem.

Původně jsme měli v plánu navštívit novobystřické muzeum veteránů (vlevo), ale protože jsme přijeli se zpožděním, rozhodli jsme se napřed pro dobrý oběd. Kostel sv. Petra a Pavla (uprostřed v pozadí) je kulturní památkou České republiky. Novou Bystřici si zamiloval syn majitele jindřichohradeckého panství Viléma Slavaty Adam Pavel Slavata (1604 – 1657) natolik, že zde chtěl být pohřben. Podle rodinného zvyku spočinul v rodinné hrobce v JIndřichově Hradci. Mezi lidmi se však rozšířila pověst, že se v Nové Bystřici rozhodl zanechat to nejcennější – své srdce. Což se potvrdilo roku 1997, kdy bylo srdce Adama Pavla Slavaty nalezeno v dřevěné skříňce ve zdi výše uvedeného kostela.

Uprostřed snímku se nachází sloup se sousoším Nejsvětější Trojice a sochami andělů (tzv. morový sloup) z roku 1724. Údajně byl postaven roku 1679 jako poděkování za ukončení morové epidemie, poničen při požáru města roku 1691 a roku 1724 tedy obnoven.

Výborný oběd jsme si vychutnali v restauraci U Toma, a své chuťové buňky doladili v sousedící cukrárně Mlsný kocour. Toho jsme tam sice neviděli, ale kávička, zákusky a zmrzlina byly vynikající. Na veterány už čas nezbyl. Tak někdy příště.

Polka je připravena na zpáteční cestu do Jindřichova Hradce

Cestou zpět jsme obdivovali další část divoké přírody, obklopující druhou stranu železniční trasy.

Na zastávce v Kaprouně jsme nemohli opomenout Cimrmanův památník s jeho kamennou mohylou (detail vpravo). Na tomto místě byl roku 1900 údajně vyloučen z vlakové přepravy Jára Cimrman. O třicet let později zde byla, na přání kaprounských občanů, zřízena vlaková zastávka. Nedaleko se nachází ohniště, kde si údajně hřál své prostydlé údy poté, co se probral z mdloby po své detrainizaci.

V Blažejově jsme museli počkat, než přijel od Jindřichova Hradce další motoráček, aby nám uvolnil trať. Blíží se půl sedmá večer a jsme zpátky na nádraží v Hradci.

Ještě jsme si prohlédli odstavené motorové vozy M27 (v galerii), přezdívané ponorka, nautilus nebo také hašišbedna. Zájemci také využili poslední možnost se v ponorce svézt, neboť všechny vozy budou prodány do zahraničí. Nautilus během sobotního odpoledne a večera absolvoval cestu do Černovic a zpět hned dvakrát. Odjezdy přímo navazovaly na příjezdy parních vlaků z Kunžaku a Nové Bystřice, takže opravdoví fanoušci této možnosti určitě využili. Ponorky s kapacitou 34 míst byly vyrobeny v Rumunsku v osmdesátých letech minulého století. Současný vzhled s kulatými okny získaly při přestavbě v letech 2013 až 2014 a právě díky nim získaly svou přezdívku.

Jízdu ponorkou, vzhledem k cestě domů, jsme museli s lítostí vynechat, ale došli jsme si ještě prohlédnout nedaleké občerstevní a prodejnu úzkokolejkových suvenýrů ve stylovém prostředí železničářské budovy.

Úzkorozchodná místní dráha Jindřichův Hradec - Nová Bystřice používala od svého otevření v říjnu 1897 traťový úsek bývalé Českomoravské transverzální dráhy z Veselí n./Lužnicí do Jihlavy, dlouhý 2,663 km. Společný úsek řešili projektanti čtyřkolejnou kolejovou splítkou, přičemž úzkorozchodná kolej byla vložena do koleje normálně rozchodné. Původně použité kolejnice soustavy XI. jsou později nahrazeny jinými různými typy. Z důvodů nutné přeměny kolejových nájezdů soustavy A na jednotný typ T, lepší údržby a ušetření jednoho kolejového pásu, byla tato splítka rekonstruována v r. 1985 na tříkolejnou. Její torzo najdete v malém parčíku před vlakovým nádražím.

***********************************************************

Byla bych velmi sobecká, kdybych čtenáře „neobohatila“ sluchovými postřehy z mnoha oblastí všeobecného vzdělání, jimž se nedalo v malém kupé vyhnout.

Tak například dvojice vysokoškoláků, sedící přímo naproti nám. Mladý muž se snažil před svou dívkou vytáhnout znalostmi o rakouské lokomotivě Kraussce. Její reakce byla velice překvapivá. Ostatní cestující se tak například dozvěděli, že Austria, Aušvic nebo anšlus, je to stejně jedno, všechno je to Německo .... Mládenec se marně snažil o vysvětlení určitých rozdílů. Dále že Mongolové jsou příbuzní s Nepálci, kterým ve vysokých výškách sirupovatí krev. A že na Ukrajině mluví všichni rusky, a hlavně rádi, neboť ukrajinština je vlastně ruské nářečí. V Karpatech se s ní ovšem nedomluvíte. Musím přiznat, že jsem do Nové Bystřice přijela s velkým bolením hlavy.

Cesta zpět byla o něco klidnější, až na chlapečka, o němž maminka prohlašovala, že je nervózní, protože lokomotiva čoudí. Což parní lokomotivy dělávají ...

************************************************************

Pokud by měl někdo ještě zájem se letos na jindřichohradecké úzkokolejce svézt, má možnost již 28. října, kdy vyjede parní speciál k výročí založení Československa. Cestující se mohou těšit například na dobovou módní přehlídku, vojáky v historických uniformách, polní kuchyň nebo setkání s prezidentem Masarykem. Další tematické jízdy chystá Gepard Express také na Mikuláše a na Silvestra.

Všechny fotografie jsou autorské