Přátelství je jako moře, všeobjímající. Teď si představte, že jsem zjistil, že někdo koho jsem považoval za přítele na mě práskal STB. Byl už po smrti. Zamyslel jsem se a odpustil mu.

Vašek

Falešný přítel je mnohem nebezpečnější než nepřítel

Jsem rád, že jste sem začala psát

Děkuji, vážím si toho

To je tak krásné

Moc děkuji

Danielo, to je krásná vzpomínka a zamyšlení. Já na přátelství nedám dopustit. A moc ráda chodím "s holkama" na kafíčko, povídáme si, smějeme se, já myslím, že tam spolu vždycky omládneme.

Zdeňko, moc děkuji

Bez přátel je to na prd...

Souhlasím a děkuji

Hezky napsáno, Danielo.

Honzo, moc děkuji, vážím si pochvaly od Vás

Šárko, díky

S přátelstvím je to těžké - jednou jsem si dovolil napsat, že jsme jako děti rády uzavíraly přátelství do konce života, a někdy i do závěru týdne - a dostal jsem vynadáno, vlastně ani nevím proč. Tohle téma je nesmírně obsáhlé a když jsem jednou měl nějakou debatu, dotyčný mi řekl: „Přítel se pozná podle toho, že ve chvíli, kdy máš nouzi, zapomene na své problémy.“ Není to lehké a mnozí tento výrok považují za přehnaný.

Faktem je, že v podobné situaci jako Vy jsem byl několikrát. Dokonce jednou jsem se s člověkem, s nímž jsem seděl čtyři roky v lavici a spojovala nás jedna velká záliba, po třiceti letech zeptal a bylo to strašlivé zklamání. Já jsem onu zálibu dál prohluboval a pak se dokonce stala na čas mým zaměstnáním, on se na ni prakticky ihned po škole vybodl - měl prý jiné starosti (jako bychom je my ostatní neměli také...).

Dnes je otázka, co vlastně od nějakého přátelství očekávat. Právě ona komunikace, možnost si s někým popovídat, dozvědět se nebo i nějaké vědomosti předat, prakticky mizí za kouzelnými slůvky „nemám čas“, „nestíhám“, „někdy jindy“ a pokud na setkání dojde, příliš často je provázenou soustavným koukáním na hodinky. Na jednu stranu bych rád některé své dětské kamarády různého stupně zase rád viděl, na druhou je otázka, jak moc nás svět rozdělil. Asi bych pro většinu zůstal nevyléčitelný hračička se slovíčky, co rád pokrývá stránky budoucích knih, který vlastně nic nedokázal. Je otázka, jestli bych s nimi chtěl měnit.

Děkuji za příběh, kterého bych si neměl všimnout, protože nespadám do kategorie - ale právě škatulkování se mi z duše protiví, takže jsem nahlédl a udělal dobře hned dvakrát.

Moc děkuji za příspěvek. Ano, tak jako se vším, i s přátelstvím je to těžké. Jsouce od dětství nezařaditelná, vymykám se i v dnešní době. Vážím si přátel a kamarádů, které mám, ráda se s nimi vídám a snažím se s nimi být v kontaktu, jak čas dovolí. Nemám sociální sítě a nepotřebuji se přátelit se stovkami lidí, které neznám a nikdy v životě neuvidím. Richarde, ač nespadáte do "kategorie" , děkuji za přečtení. Má vzpomínka patří sice výjimečné ženě, ale jak jsem uvedla, mám i mužské přátele, někteří ji dokonce znali. Vážím si všech, s nimiž si rozumím

Ano. Danielo.