Na operu? V lodičkách!

Téměř před měsícem jsem si zde vylévala srdéčko, jak se těším do Státní opery v Praze na Aidu, ale že nevím, zda tam náhodou nepůjdu bosa jako ,chytrá horákyně´.

V krátkosti pro ty, kteří nečetli Na operu bosa nebo v lodičkách? Počátkem dubna jsem si u jedné české firmy (holedbající se prodejem zdravotní obuvi) objednala lodičky, které nedorazily. Firma slíbila vrátit zaplacené peníze, ale „skutek utek“. Mé vyprávění tehdy končilo 24. dubnem, kdy dotyčný prodejce již dva týdny s mými financemi neoprávněně vesele hospodařil, čímž porušoval nejen své vlastní obchodní podmínky, ale i občanský zákoník.

Nebyla bych to ovšem já, kdybych se vzdala bez boje. O čtyři dny později, tedy 28. dubna, mi z oné firmy přišel mail, že peníze za nevyřízenou objednávku lodiček vrací na můj účet. Nic nedorazilo. Následující den jsem jim odpověděla s tím, že pokud zadržovanou částku obratem nevrátí, podám podnět k prošetření jejich obchodních praktik na ČOI (Česká obchodní inspekce).

Nejenom, že můj účet stále naprázdno otevíral svá hladová ústa, ale prodejce slovy své zaměstnankyně mailem odvětil, že je částka proplacená, a že už mi to napsali. Punktum.

Moje babička by řekla Jak u blbejch na dvorku ...

Čertíček pokušitel mě ovšem pošťuchoval svými vidličkami, abych to nenechala jen tak. Povolala jsem přítele ,interneta´, chvilku s ním debatovala a ejhle ... Na první dobrou mi vyplivl pár (veřejně dohledatelných) informací o majiteli firmy včetně telefonního čísla, které na firemních stránkách není.

Ťuk ťuk na klávesnici mého inteligentního mobilu a volám ... Nepříjemný mužský hlas. Po mém představení se a ověření si, že jsem našla toho správného člověka, následuje omluva z mé strany, že jej připravím o chvíli jeho vzácného času. Načež jsem se snažila vysvětlit mu nastalou situaci.

Že by si pan majitel rval kštici a okamžitě a střelhbitě mi poslal dlužné peníze po poštovním holubovi, to mne ani nenapadlo. Ale ani to, že mi vynadá. Jak si mohu myslet, že zaplatím zboží a když ono není, že mi hned vrátí peníze. Že ono HNED trvá už téměř tři neděle, neřešil. Hlavně jej zajímalo, kde jsem na něj sehnala telefonní číslo. A když mi prý ženské napsaly, že peníze vrátily, tak že určitě přijdou. Výživných šest minut.

Další den jsem podala podnět na ČOI. Obratem mi odpověděli, že po vyhodnocení obsahu mého sdělení bylo vše postoupeno k přímému vyřízení odboru spotřebitelského poradenství ústředního inspektorátu a zároveň poradili, ať svůj požadavek pošlu prodávající firmě doporučeným dopisem.

Stalo se tak až 11. května, protože mám také nějaký soukromý život a nehodlala jsem májové svátky promarnit smolením rádoby úředního lejstra.

Díky možnosti sledování zásilek jsem tak v téměř přímém přenosu tiše a s pozdviženým obočím pozorovala strastiplnou cestu mé velice strohé žádosti o návrat mých korunek.

Doporučený dopis jsem adresovala přímo na majitele firmy. Ano, toho, co jsme si tak pěkně „v srdečném a přátelském ovzduší“ poplkali přes telefon.

Na první dobrou dopis nepřevzal. Ani napodruhé. Potřetí, když už měl tamní pošťák asi prošoupané podrážky, tedy sedm dní od mé cesty na poštu, byl doporučený dopis konečně doručen.

O půlnoci 20. května jsem do mailu obdržela následující vyjádření:

„Po telefonickém upozornění z Vaší strany jsme původně zadali příkaz k proplacení prostřednictvím platební brány ComGate. Bohužel byla tato refundace následně stornována, čehož jsme si v danou chvíli nevšimli.

Včera, dne 18. 5. 2026, jsme od Vás obdrželi písemnou výzvu, na základě které jsme celou záležitost znovu prověřili a zjistili uvedený problém. Refundaci jsme tedy dne 19.5.2026 opětovně zadali stejným způsobem, jakým byla objednávka uhrazena, tedy vrácením na platební kartu prostřednictvím ComGate.

Prosíme Vás nyní o kontrolu. Připsání finančních prostředků může trvat přibližně 1 – 3 pracovní dny, přičemž rychlost připsání již nemůžeme z naší strany ovlivnit, protože závisí na zpracování platební bránou a bankou vydavatele platební karty.

Omlouváme se za vzniklé komplikace a děkujeme za trpělivost.“

Podepsán tým e-shopu.

Včera mi vrácené zlaťáky KONEČNĚ zacinkaly na účtě. Po 42 dnech.

O vyjádření onoho údajného týmu e-shopu si myslím své. Pro mne je důležité to, že jsem celou záležitost nehodila za hlavu. Jde o princip.

A jak to nakonec dopadlo s tou cestou do Opery? Lodičky jsem si mezitím objednala u jiné firmy. Nejsou sice tak krásné, jako ty původní, ale i tak se mi líbí. Jaká bude Aida, o tom určitě také napíšu. Už se na ni moc těším.

Závěrem chci poděkovat všem, kteří mi pod výše uvedeným předešlým blogem vyjádřili podporu a naději v navrácení peněz.