Já na tom makám, a ono ne a ne a ne ...

Dovolila jsem si v titulku trochu parafrázovat píseň bratří Ebenů. Důvod? Blížící se komunální volby. Týden uteče jako voda, poštovní schránky bobtnají agitačními plátky jednotlivých stran, volebními lístky a my váháme. Koho?

Ze všech stran zaznamenávám oblepená nároží, ploty, vývěsky. Z výšin bilboardů na mne padají samá moudrá slova a krásní a úspěšní usměvaví lidé.

Vytvořeno pomocí ChatGPT

Mají však smůlu. V tom „svém“ Městě znám většinu kandidátů už čtvrt století, co zde žiji. Mnohé z nich osobně a žádná hitparáda to není. Někteří z nich kandidují už od svých 18 let a za ty roky nic moc nepředvedli.

A volební hesla? Všimli jste si, že jsou většinou s vykřičníkem na konci? Zkusila jsem se zamyslet nad jejich obsahem a doplnila si je první větou, která mne po jejich přečtení napadla. Slovo Město je záměrně psáno s velkým M – každý si může doplnit název toho svého. Předvolební výkřiky jsou posbírané z různých měst a obcí.

**********************************************************

Společně pro Město! x Doteď si každý jel na „své triko“?

Za zdravé Město! x Dosud bylo nemocné?

Konečně budeme makat! x Takže doteď jste se flákali?

Na správné cestě! x Šli jsme po nesprávné?

Pojďte s námi dál! x Co na nás vybafne?

Jsme sousedé! x Tak proč mne nezdravíte?

Dobrý život pro všechny! x Dosud jsme žili špatný?

Pojďme tomu naproti! x Hlavou proti zdi?

Společně pro vás! x A proč ne pro NÁS pro všechny?

S podporou KSČM! x Tak to ani náááhodou ...

Konečně změna! x Pánbu s náma a zlý pryč!

Bezpečné město! x Ale ono není nebezpečné ...

Za rodinu! x Jakou, kterou, čí?

Moderní město a vizí do budoucna! x Budeme mít metro?

Bezplatné popelnice! x Vyřeší to plýtání potravinami?

Bude líp! x Už bylo ...

Konec vymírání Města! x Zavedete „Právo první noci“?

Jsem jeden/jedna z vás! x Jsem si nevšimla ...

*********************************************************

Těch hesel je mnohem a mnohem více, každé město a obec má svoje, ale všechna jsou si v mnohém podobná. Mandátuchtiví kandidáti se nás snaží přesvědčit, že oni jsou ti praví a jediní, kteří nás dovedou po cestě spasení ke zdárnému konci, světlým zítřkům a ráji na zemi.

Jenže my, dříve narození, jsme to už zažili. Republice více práce, to je naše agitace!; Teď když máme, co jsme chtěli ... ; Socialistickou výrobou k lepším zítřkům!; Podpořte kandidáty Národní fronty! Fuj, ještě teď je mi z toho špatně. A jak víme, ráj na zemi se nekonal.

Ano, chodili jsme k volbám. Všichni. Až na mizivé procento těch, kteří byli opravdu stateční. Byla jsem volit pouze jednou, pár dnů před narozením druhého dítěte. Nedovolila jsem si nepřijít, ale volební lístky jsem vzala do špiček prstů a bez prohlédnutí je nacpala do urny. Zda byly platné, nevím, ale alespoň jsem je pořádně pomuchlala.

Teď máme možnost volby. Účast není povinná a máme z čeho vybírat. Teoreticky a relativně. Protože prakticky není z čeho. Ať už se jedná o komunální, krajské nebo celostátní volby.

Nacházím na kandidátkách, napříč všemi možnými i nemožnými politickými stranami, několik jmen lidí, jichž si vážím. Bohužel jsou na nevolitelných místech. A pokud by se náhodou stalo, že posbírají tolik hlasů, aby byli nominováni, oni se svého mandátu vzdají ve prospěch politických Vůdců.

Přesto se budu snažit najít alespoň jedno jméno. Jednoho člověka, který v těch uplynulých letech opravdu pracoval a nemakal pouze na efekt, kterého znám a věřím, že něco dokáže. Bez ohledu na křiklavá a slibotechnová hesla.

V devadesátkách byl populární vtip: Budu volit komunisty? A v které straně?

Takže – Lidé, nebděte! Raději se pořádně vyspíme, ať se rozhodneme zdravým selským rozumem. Popřemýšlejme o tom, kolika politickými stranami „naši“ kandidáti prošli. Zkusme se zamyslet, jak by se zachovali v krajní situaci ohrožení. Nás, našeho města, naší země.

Užijme si svou minutu slávy, než se z voličů opět staneme daňovými poplatníky.

Sliby se slibují, blázni se radují.