Hliník se vodstěhoval do Humpolce

Na pátek si jedna televizní stanice připravila pro věrné diváky nesmrtelnou komedii Marečku, podejte mi pero! Už jste byli někdy v HLINÍKáriu? A protože je turistická sezóna pomalu za dveřmi, vezměte to jako tip na dobrý výlet.

Před dvaceti lety, 22. září 2006, otevřeli v Humpolci HLINÍKárium. Já se tam dostala až o dva roky později. Po osmnácti letech jsem se tam vrátila a nestačila jsem ,zírat´, jak se expozice, věnovaná nejslavnějšímu humpoleckému přistěhovalci - Hliníkovi – rozrostla.

V perexu uvedený film natočil režisér Oldřich Lipský podle scénáře pánů Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka v roce 1976. Většina hlášek z něj již zlidověla, ale nejznámější z nich, pronesená Zdeňkem Srstkou - Hliník se vodstěhoval do Humpolce! - stála za recesistickým nápadem a později i vznikem HLINÍKária, neboli muzea v budově kina a informačního centra na Havlíčkově náměstí v Humpolci.

Vzniku muzea předcházela ještě jedna věc. Neexistující postava Hliníka proslavila Humpolec natolik, že zde v září 2002 odhalili pamětní desku člověku, kterého nikdy nikdo neviděl, a přesto ho zná téměř celý národ.

Na snímku jsou návrhy na podobu desky

Odhalením pamětní desky v parku Stromovka (v muzeu si můžete prohlédnout rozsáhlou fotoreportáž včetně rozhovorů s protagonisty) to však neskončilo. Turistům pohled na ni nestačil. Neexistujícímu Hliníkovi začali nosit dárky, upekli mu koláč s písmeny Al (v galerii) a hlavně mu začali posílat pohledy.

Podle tohoto návodu můžete Hliníkovi poslat pohlednici i vy :-))

A to nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. K výše uvedenému datu otevření HLINÍKária zaregistrovala pelhřimovská agentura Dobrý den 667 pohlednic, zaslaných občanu Hliníkovi na fiktivní adresu, čímž byl vytvořen nový český rekord (foto vpravo).

Městečko Hora Svaté Kateřiny od téhož roku každoročně vypravuje speciální vlak do Humpolce nazvaný ,Krušnohorským expresem za Hliníkem´. V roce 2005 rozvinuli tuto recesi natolik, že ve své obci odhalili desku, která hlásá, že právě zde se narodil Hliník, který se odstěhoval do Humpolce. To byla rukavice, hozená Humpoleckým ... Ti se, samozřejmě, nenechali zahanbit. První schůzky ke vzniku muzea se zúčastnili i oba scénáristé filmu, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, kteří nejen přispěli svými nápady, ale dodali také mnoho potřebných materiálů.

Zdeněk Svěrák pronáší svou nesmrtelnou hlášku: „Hliník se vodstěhoval do Humpolcéé ...“

Muzeum HLINÍKárium je rozděleno do tří částí. První je věnována filmu Marečku, podejte mi pero! Návštěvníci mohou zasednout v promítacím sále (foto vlevo) a zmítat se smíchy nad tisíckrát zhlédnutými scénkami z filmu. Prohlížet si mohou také fotografie z natáčení a různé rekvizity z filmu.

Pozvánka na schůzi SRPŠ

Vlevo fotoreportáž z odhalení pamětní desky, vpravo hliníková zvonkohra s partiturou písně Prší, prší .…

Zasedněte do lavice, připomeňte si schůzky SRPŠ, zavzpomínejte si nejen na spolužáky, co spolu sedí už od první třídy - Tučka a Šlajse, ale i snaživého a podbízivého Hujera, afektovanou Týfovou, přepjatou soudružku učitelku Zíkovou, elegantního třídního Jandu, starosvětského profesora Hrbolka (tehdy již devadesátiletého Františka Kováříka), ale hlavně zemitého mistra Kroupu.

Druhá část prostřednictvím fotografií, textů a videozáznamu seznamuje příchozí s průběhem odhalení pamětní desky Hliníkovi (foto výše + v galerii). Slavnostního aktu se tehdy zúčastnili oba scénáristé a herci Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, ale zejména herec a kaskadér Zdeněk Srstka.

Hujere, metelesku blesku ...

Třetí část expozice je nejrozsáhlejší, zaměřená na ohlasy veřejnosti na Hliníka. Za zavřenými dveřmi na vás vyjukne překvapení ... Hlavně se nelekněte jako já. Podrobně jsme studovali fotodokumentaci, texty, články .... prostě všechno, co se Hliníka týká. Některá města tvrdí, že se u nich Hliník narodil, chodil tu do školy, bydlel zde před stěhováním do Humpolce. V několika kancelářských šanonech, nacpaných k prasknutí, jsme dlouhou dobu listovali řadou dopisů a pohledů, které mu lidé poslali a stále posílají nejen z různých koutů naší republiky, ale i světa. Velice dobře jsme se bavili nad sbírkou různých dárků a kuriozit, souvisejících s Hliníkem.

Kulatá destička (vlevo) a dlouhý ingot na fotografii vpravo dole jsou dary z firmy Slovalco z Žiaru nad Hronom. Jedná se o poslední dva kusy hliníku vyrobené na Slovensku, kde byla jeho výroba, z důvodu energetické náročnosti, v roce 2023 ukončena. Hliníková cihlička (foto vpravo nahoře) je darem od pana Kotka z Humpolecka. Ten, podle hesla ,Budoucnost patří aluminiu´, uložil veškeré své jmění do podobných cihliček, z nichž jednu věnoval právě do HLINÍKária.

Pražský TKDČ (Taneční klub dlouhých čepic) udělil občanu Hliníkovi titul řádného externího fiktivního člena (foto vlevo). Vpravo je zachycen dar s věnováním ,správného hliníkového pozdravu ´od téhož klubu.

Na mapě světa jsou černými špendlíky označena místa, odkud pozdravy nejslavnějšímu humpoleckému obyvateli přicházely a přicházejí

Historicky první pohlednice přišla Hliníkovi 12. listopadu 2002 od Navrátilů z Plané u Mariánských Lázní (foto vlevo). Dnes jsou to tisíce pohlednic, kromě České republiky a dalích evropských zemí například z Nového Zélandu, Argentiny, Bali a dalších exotických destinací (viz galerie).

Kuriózní pozdrav přišel od amerického kosmonauta Neila Amstronga.

Překlad textu vpravo: „Dobrý den, bylo mi řečeno, že jste se přestěhoval do Humpolce. Chyběl jste nám na naší měsíční misi.“ Vlevo vnější strana pohlednice.

Přesně na apríla, 1. dubna 2014 v 11:11 hodin zasadil tehdejší starosta města Jiří Kučera společně s ředitelkou MěKIS Marcelou Kubíčkovou (snímek vlevo) v parku Stromovka poblíž kamene s pamětní deskou Hujerovu švestičku.

Vpravo současné foto (březen 2026). Na tabulce před švestičkou se skví nápis: Zde je přesazena švestka z Hujerovy zahrádky. Jenom pro vás. Poslužte si, prosím!

Před odchodem jsme prolistovali ještě několik pamětních knih a pobavili se nad desítkami vtipných vzkazů. Návštěva HLINÍKária nám rozproudila v žilách krev a ještě teď nás od smíchu bolí bránice.

Zamilovaných hlášek z filmu mám několik, ale kromě několikrát citované ,hliníkovské´ si častokrát vzpomenu na další nesmrtelnou: Co já s tím, ve šroubárně? :-))