Co mají společného hermetici s Emou Destinnovou?

Je to zámek ve Stráži nad Nežárkou. V dobách reálného socialismu jsem o něm věděla jen to, že jeho majitelkou byla po určitý čas operní pěvkyně Ema Destinnová. Tehdy v něm sídlil ústav pro mentálně postižené ženy a dívky.

Výraz zdravotně handicapovaní se začal používat o mnoho desítek let později, a kdo jsou to hermetici, to tehdy asi nevěděl nikdo.

Na jednom z třídních srazů po maturitě nám jedna spolužačka vypravovala, že v prostorách zámku ve Stráži pracuje. Hovořila o propadajících se stropech, prohnilých podlahách, neuvěřitelném nepořádku uvnitř i vně budovy.

Touto branou se vstupuje do zámeckého areálu v současnosti

Před více než patnácti lety jsem při „šmejdění“ na internetu narazila na webové stránky zámku ve Stráži nad Nežárkou a zůstala v němém úžasu. Ukázala jsem je manželovi a bylo nám jasné, že se tam musíme jet co nejdříve podívat.

Vypravili jsme se do Stráže jednou, dvakrát, třikrát … To už bylo záměrně na prohlídku s majitelem zámku. Přivítal nás tehdy usměvavý pán drobnější postavy a představil se jako manžel majitelky zámku Vítězslav Doubrava. Provedl nás nejen zámkem, ale i krásnou okolní zahradou, prohlédli jsme si věštírnu Emy Destinnové s kostlivcem Ivánkem, tajnou hradní únikovou chodbu ve skále pod zámkem, vedoucí k řece Nežárce a další kuriozity.

Takto vypadala rekonstrukce zámeckého přízemí. Fotografie je reprodukcí z knihy „Ema Destinnová ve Stráži nad Nežárkou“, jejíž autorkou je majitelka zámku Radoslava Doubravová. Další ve fotogalerii.

Zejména jsme ale s téměř otevřenými ústy poslouchali vtipné, ale poučné vyprávění pana Doubravy. Nejen o životě a díle Emy Destinnové, ale i o šestileté devastaci zámku německým wehrmachtem po dobu II. sv. války. O znárodnění a dvacetiletém obsazení jednotkami pohraniční stráže. O vybourání barokních balustrád, zalití chodníků kolem zámku betonem, vysypávání odpadků z oken a škváry z kotelny na okolní skály. O třicetiletém využívání prostor zámku ústavem sociální péče a počínajícím chátrání objektu.

V roce 1995 byl zámek v restituci vrácen původním majitelům a chátral dalších sedm let. V roce 2002 získala Stráž ve výběrovém řízení současná majitelka paní Radoslava Doubravová (na snímku). Jako jediná ze všech účastníků měla zájem zámek zpřístupnit veřejnosti, vybudovat v něm muzeum Emy Destinnové a zavést novou tradici – Zámek plný hudby.

Ostatní zájemci chtěli v zámku vybudovat noční klub, hostinec, vyrábět betonové dlaždice, využít jen jako sklady či „objekt pro zvláštní využití“ (tito zájemci byli bývalí důstojníci Rudé armády).

Netrvalo dlouho a seznámili jsme se i s velice milou, vstřícnou a skromnou paní Radoslavou Doubravovou a do Stráže se rádi vraceli.

Vlevo památný dub, který vlastnoručně zasadila Ema Destinnová v r. 1919, kdy se stala majitelkou zámku. Vlevo dole její busta (detaily ve fotogalerii). Vpravo detail kopule

zámecké věže s kohoutem Vaškem, o němž Vítězslav Doubrava vypravoval, že jsou po něm pojmenováni dva čeští prezidenti :-)

Zámecká věž má netypický aerodynamický tvar kapky

Uběhlo několik let. Manžel zemřel a na jakékoliv výlety jsem neměla ani pomyšlení. Před pár lety jsem se do Stráže vrátila. Zájemce o prohlídku zámku s majitelem provázela paní Doubravová. Myslela jsem si, že si mne po těch letech nebude pamatovat, ale po celou dobu jsme se hledaly očima.

Po prohlídce jsem se nesměle přihlásila … Nejen, že si mne pamatovala, ale vřele mě přivítala. Bohužel měla i špatnou zprávu. Její manžel před časem náhle zemřel a ona zůstala na všechny starosti se zámkem sama. Na vzácného člověka pana Doubravu (vpravo) stále velice ráda vzpomínám.

V následujících letech jsem se do Stráže ráda vracela, a to zejména na koncerty, pořádané paní Doubravovou v rámci jejího projektu Zámek plný hudby. Nezapomenutelný zážitek jsem si odnesla z literárně-hudebního večera s přednesem Božidary Turzonovové (Božská Ema) z dopisů Emy Destinnové, doprovázené bratislavsko/vídeňským mužským pěveckým oktetem Danubius Octet Singers.

Paní Doubravová mne provedla zrenovovanou expozicí Emy Destinnové a její žačky Jarmily Novotné

Světoznámá operní pěvkyně Jarmila Novotná (1907 - 1994) rovněž dosáhla světového úspěchu. Na fotografii vpravo jsou její šaty z opery La Traviata. Bohužel, Jarmila Novotná se zařadila mezi další osobnosti české kultury, které se socialistický režim snažil vymazat z naší paměti. Další fotografie v galerii.

V přízemí vedle zámecké recepce je nyní nová stálá expozice, věnovaná otci novodobé hermetické renesance v Čechách, baronovi Adolfovi Franzi Leonhardimu ( vlevo), jednomu z novodobých majitelů zámku ve Stráži. Baron Adolf Franz Leonhardi (1856 - 1908) byl posledním mužským potomkem šlechticů, vlastnících zámek od r. 1811, starostou Jindřichova Hradce a poslancem říšského sněmu ve Vídni. Leonhardiové zámek kompletně vybavili nejen nábytkem, obrazy apod., ale zejména cennými sbírkami porcelánu, cínu, skla a různých přírodnin.

Hermetici bývali pronásledováni, proto se scházeli pouze v maskách a s poznávacím znamením lóže. Výstavu připravilo Dokumentační centrum českého hermetismu. Návštěvníci se mohou seznámit s činností domácího okultního hnutí od konce 19. století až po současnost. Poselstvím českých hermetiků je návrat k západnímu esoterismu, v podstatě křesťanství (úcta k člověku a životu), ve své čisté podobě. Více v přiložených odkazech.

Každému, kdo dosud zámek ve Stráži nad Nežárkou neobjevil ani nenavštívil, jej mohu s čistým svědomím doporučit. Otázkou do budoucna zůstává, jak dlouho bude tato význačná a jediná památka na nejslavnější českou operní pěvkyni veřejnosti přístupná.

Strážská černá paní

Paní Doubravová oslavila v letošním roce krásné kulaté životní jubileum a zároveň dvacet let od zpřístupnění strážského zámku veřejnosti. Jak však sama přiznává, sil na vedení a správu zámku jí ubývá. Prozatím jí pomáhá rodina, ale i ta má své závazky a povinnosti v jiných oborech.

Snad se časem najde člověk či společnost, který zde i nadále zachová památku na Emu Destinnovou, která si toto místo tak zamilovala. Právě jako já.

Zámecké prostory, v nichž Ema Destinnová žila, jsem záměrně nefotografovala. To se totiž musí vidět – v kontextu s tím, v jakém stavu paní Doubravová zámek zakoupila. Otevřen bude ještě do konce srpna. Nebo až o příštích prázdninách. A nezapomeňte si projít i městečko.

Tři fotografie z rekonstrukce strážského zámku pocházejí z publikace „Ema Destinnová ve Stráži nad Nežárkou“. Autorkou je Radoslava Doubravová, fotografie jsou z jejího rodinného archivu. Z této publikace jsem čerpala i některá data.

Kromě tří označených fotografií jsou všechny ostatní autorské