Ve škole na ZDŠ jsme měli taky ranaře, jménem Gríša Mlíčko (nekecám, pamatuji si ho dodnes). Sice už nevím, jestli chlastal, ale postupoval stejně.

Jsem vděčný za kolegu, který se mi stará o to, abych mohl kousat (tedy ne tady na blogu, ale třeba biftek).

Jinak hororů u zubařů je přehršel, stačí se poptat v čekárnách.

Za blog

Moc děkuji za přečtení I komentář a přeji pěkný a silný chrup

Ano, já se ale bojím, že mi zubař zase přesune termín návštěvy. Právě po čtvrté. Přitom ne a ne se přimět k tomu, aby mi odstranil zub zachvácený parodontózou, která prý zaplavuje můj organismus škodlivinami a jedy.

To tedy také není zrovna k popukání Tak budu držet palce, abyste to měl brzy za sebou. Tohle, naštěstí, neznám. Děkuji za přečtení a komentář

Ale paní Danielo...neznáte to pořekadlo...kdo se bojí, nesmí k zubaři???'

Zařazuji do svého repertoáru Děkuji za návštěvu, přečtení i vtipný komentář

Život tvoří příběhy, ale je umění je takhle poutavě odvyprávět!

Díky za přečtení a pěkný komentář, až se rdím 😉🫣

Já jsem své školní léta prožil šedesátých letech ve vesnici tak malé, že u nás byla jen dvojtřídka a od šesté třídy jsme chodili do školy ve vsi sousední, v níž bylo i zdravotní středisko se zubařem. Ten byl také ve věku našich dědečků a vzbuzoval strach u většiny spolužáků, ale respektoval, když někdo z nás prohlídku nebo zákrok odmítl. Já jsem to ale neodmítal, protože jsem měl pocit, že je lepší nechat si případný kaz opravit než časem o zub přijít. A tak jsem vlastně nikdy nenašel důvod, proč se zubaře bát, protože tento byl sice jednoznačně nejhorší z těch, které jsem za svůj život poznal, ale pak už jsem si vždy jen polepšil. A teď mám skvělou mladou zubařku. Byl jsem u ní zrovna ve středu a loučil jsem se s ní i sestrou slovy: "Bylo to příjemné odpoledne."

A Vám karma za popis zážitků, které jsem nikdy nepoznal.

Já mám také z dětství zubařské trauma. Nebyla sedmdesátá ale ranná padesátá léta. Zubařka nebyla ožralý lampasák, ale vychrtlá, seschlá, bezdětná sadistka. Vrtačky pozůstatku z první republiky. Strach ze zubaře jsem se zbavil až ve čtyřiceti.

Vašek

zase mě vypadla písmenka, má být pozůstatky a Strachu.

Asi nemá smysl tu rozvíjet množství případů, které se u zubáka udály. Sice je pravda, že musím mít obvykle něco extra (nikoli extrakt, i když i těch už bylo...), takže vzpomínám, jak jednou při té povinné školní prohlídce jedna vystresovaná spolužačka doktorku prostě pokousala. Nikdy jsem nebrečel, ani neblinkal, ani se neházel marod, ale k zubaři se mi nikdy nechtělo.

Rád bych ale zboural jeden mýtus. Tvrdí se, že zubařky či zubaři fortelného vzhledu a postavy tahají zuby jak nic. Já učinil zcela opačnou zkušenost. Byla to křivě narostlá osmička, která kromě neplech jinou funkci neplnila. Takže ven s ní. Naše podniková (opravdu nekecám, fakt tehdy byly) doktorka Malvína byla vysoká asi 155 cm a pokud by nabrala veškeré zubní vybavení, snad by i dosáhla váhy 55 kg. Přesto mi zub vytáhla, že jsem o tom ani nevěděl. Pár roků na to jedna z mnoha manželek mého otce mi na jistou piškuntálii doporučila svou zubařku. Ženská, která by kopnutím bez problémů udělala díru do dveří trezoru ČNB mi tahala sedmičku snad pět minut a když mi přestávalo umrtvení zabírat, prohlásila „Jsem totál vyřízená, dáme si pauzu.“ Přežili jsme oba, ale já už se k ní nikdy naštěstí nedostal. Tím chci pouze naznačit, že ono je leccos relativní.

A paní Daniele děkuji za příběh z trochu jiné oblasti, protože i takové mají své kouzlo, půvab i trochu toho hororového nádechu.

Richarde, díky za Vaše příběhy, které jsou příjemným oživením každé diskuze, které se účastníte Ty zubařské zážitky jsou hodně také o šikovnosti a přístupu oněch lékařů. První osmička mi rostla více než deset let. Dvakrát do roka mi otekla tvář a bolelo to jako 🐖. Moje hodná paní zubařka na to neměla sílu, tak povolala kolegu. Ten mne zaklekl, téměř vypáčil dolní čelist, vzal asi nějaké dláto a zub rozlomil na tři kusy. Ty už pak zubařka vytahala. Dodnes si nepamatuji, jak jsem se dostala domů. Další dvě už byly v pohodě. Tu poslední mám pořád, stále roste a je zdravá

No potěš koště, Danielo, až mě z toho jímá hrůza.

Jj, když jsem to psala, také se mi to všechno vybavilo. Oproti mnoha svým spolužákům jsem ještě dopadla dobře 🙃Honzo, děkuji za zastavení a komentář 😺

Danielo, mám na vás otázku ohledně toho hororového zubaře, u kterého byla ta vaše známá. Nemusíte prozrazovat to město, to po vás nechci. Jen mi prozraďte, že tím městem není Vyškov, kde bydlím

Viléme, spěte klidně, Vyškov to není. Když jsem si četla ten její mail, "išli po mne zimomriavky". Děkuji za přečtení a komentář