Žena stokrát jinak aneb svět patří nám, ženám

Daří se dnes ženám dobře, nebo špatně? Jsou na tom lépe, nebo hůř než v minulosti? Jednoznačnou odpověď na tyto otázky asi nenajdeme. Na světě jsou různé země a různé podmínky, a různé ženy mají odlišné zkušenosti.

Ženy dnes stojí v čele šestnácti z téměř dvou stovek států. Šéfují Evrops mu parlamentu, Evropské komisi i české Poslanecké sněmovně. V Evropě ženy ovládly vysoké školy, soudnictví, zdravotnictví, školství, sociální sféru. Stále častěji jsou ministryněmi, předsedkyněmi soudů, rektorkami vysokých škol, píší a čtou více knih, rozhodují o svém těle, o počtu dětí i o svých životech. Točí filmy, vyhrávají ceny, vydělávají peníze. Pochopitelně najdeme i smutné příklady: ženy jako oběti domácího násilí, ženy podvodnice, vražedkyně, narkomanky. Ženy samoživitelky obtížně schopné uživit své děti. Ženy opuštěné, zbité, opilé, nemocné, páchající sebevraždy, ženy šikanované, ztrápené, uzoufané, upracované.

První feministky 19. století bojovaly za rovná práva a za právo volební. Druhá vlna feminismu po 2. světové válce usilovala o rovnost sexuální, manželskou a pracovněprávní. Třetí vlna na konci minulého století zohledňovala různorodost žen podle národnosti, věku, barvy pleti či sexuální orientace. Čtvrtá vlna dnes bojuje za intersexualitu a LGBTQ, sexuální obtěžování a gender. Bojuje se zjevně na všech frontách – tou základní a jednodušší je právní úprava, tou složitější je vnímání společnosti a tou nejsložitější je individuální emancipace.

Žena včera a dnes

Žena. Matka. Dcera. Milenka. Manželka. Múza. Svatá Marie. Salome. Markýza de Pompadur. Svatá Alžběta. Světice. Vynálezkyně. Vražedkyně. Děvčata. Holky. Děvky. Dámy. Adamova Eva…

Dnes je žena především člověkem, ale v minulosti byla cennější než muž, a proto byla unášena, uctívána, velebena, vyvažována zlatem a opečovávána. Historie i umění jsou plny odkazů na ženy, a kdo má zájem, vybere si podle libosti a svého hodnotového ukotvení. Feministky vidí ženu jako dějiny útlaku, poroby, podvolení a omezování. Obdivovatelé ženské síly naopak vyzdvihují její mateřskou roli, roli ochránkyně rodu, roli svůdkyně, roli zákulisní hybatelky, vládkyně domácností.

Dnešní svět je světem žen. Ženy ovládly vysoké školy a studují na nich častěji a úspěšněji. Mužský svět byl po staletí založen na fyzické převaze, čemuž se ženy nemohly rovnat. Proto dnes muži ovládají už jen profese, které hrubou mužskou sílu vyžadují, jako například stavebnictví, zemědělství nebo strojírenství. V ostatních oborech už ženy muže předhonily. Dnešní společnost vyžaduje sociální dovednosti, empatii a komunikaci, a v tom všem jsou ženy prostě lepší. Pozitivní diskriminace žen způsobuje, že ve výběrovém řízení, v pracovních pohovorech a v žádostech o granty získávají ženy více bodů. Platový rozdíl reálně neexistuje – ačkoliv se dnešní progresivistické hnutí ohání pojmem gender pay gap, jde jen o slovní manipulaci. Příjmová nerovnost je způsobena rozdílnou motivací obou pohlaví, nikoliv tím, že by zaměstnavatelé za stejnou práci platili ženám méně. Spíš najdeme případy, kdy tomu je přesně naopak. Příjmy modelek jsou mnohem vyšší než příjmy modelů – mužů. Ženy rozhodují o své sexualitě, o potratech, o výběru partnerů, o své identitě.

Jenomže mnohým dnešním ženám rovnoprávnost ani ženské zvýhodnění nevyhovuje. Chtějí ještě víc. Touží převychovat muže. Touží vést, velet a rozhodovat, ale nechtějí se starat o děti, nechtějí se pro nikoho obětovat. Touží po ochranitelských mužích, ale odmítají o ně pečovat, doma vařit a uklízet. Chtějí se svobodně líčit a odhalovat, ale kritizují svůdné pohledy a mužské reakce, které svými svody vyvolají. Požadují lásku, obdiv a poslušnost, ale výměnou muži nic ženského nenabízejí. Progresivistické ženy touží převychovat i ženy, jež smýšlejí jinak. Podle mých zjištění by 60 % žen přivítalo, kdyby jejich manžel vydělával tolik, aby se mohly starat jen o děti, o rodinu nebo o sebe a nemusely chodit do práce vůbec. Část žen ráda pečuje o muže a o domácnost a nechce se jí usilovat o profesionální kariéru. Takové ženy jsou ale trnem v oku mnohých progresivistek. Mají tendenci přesvědčovat ty konzervativní o chybném vidění světa, převychovávat je a povýšeně poučovat.

Fyzické síly v dnešním světě příliš netřeba, proto se prostor pro mužskou roli každým rokem umenšuje. Muži už nejsou potřeba k obraně rodin, k výstavbě domů ani k početí dítěte. Stále více žen si pořizuje děti ze spermobanky a muže ke svému životu ani k výchově dětí nepotřebuje.

Jaká škoda. Svět je dnešním světem právě proto, že muž a žena jsou komplementární. Jsou dvěma součástmi jediného dokonalého spojení, z něhož nejenže vzniká život, ale které současně vytváří domov, rodinu a největší uspokojení. Na smrtelném loži a na sklonku života si umírající nestěžují na své pracovní neúspěchy či na nedostatek kariéry, ale na chybějící rodinné a přátelské vztahy a málo dětí.

Odvrácenou mincí feminismu, jež který ukazuje chybné směřování ženských snah, je samota a osamění. Stále víc žen žije singles, bez dětí, bez manžela, ve svém bytě. Možná kdysi rodinu plánovaly, ale během let upřednostnily osobní růst, cestování, kariéru, samy sebe. V některých západních zemích jich ve čtyřiceti bude brzy polovina a s přibývajícím věkem ještě mnohem víc. Samota je novinka dnešní doby, protože generace před námi samotu neměly příležitost zažít. Evolučně je člověk tvor společenský, o samotě odchází smysl jeho žití. Možná proto je tolik duševních poruch, zneužívání psychofarmak, ženského alkoholismu, pokusů o sebevraždu i dokonaných sebevražd. Samota zabíjí ženy častěji než války, nemoci, terorismus. Dnešní žena by si měla dát pozor, aby se jí nesplnila všechna přání: být emancipovaná, bez dětí, s úspěšnou kariérou, ve vlastním bytě. Sama.

Myslete na to, milé ženy, sestry, kamarádky, kolegyně.

Psáno pro časopis TO.