Závistivé ženy

Některé ženy jsou plné závisti k mužům. Chodí po světě a dští na muže síru, spílají jim kvůli nespravedlivému světu a stěžují si, jak je ten (údajně mužský) svět ženám necitlivý.

Oč lépe by se všem mnohem lépe vedlo, kdyby ho řídily ženy, kdyby vedly státy, kdyby šéfovaly firmám a vůbec kdyby o všem rozhodovaly ženy.

Závistivé ženy poskytují ubrečené rozhovory, točí blogy plné strašlivých obvinění vůči mužům a píší vyčítavé články či knihy jako Neviditelné ženy nebo Mužské právo. Takové ženy si z komplexního světa plného vzájemných vazeb, složitostí a vztahů vybírají přesně ty příklady, které se jim hodí. Tak například tvrdí, že svět si ke svému obrazu upravili muži, kteří na ženy a jejich potřeby zvysoka kašlou. Muži právě proto (jak například píše Caroline Criado Perez v knize Neviditelné ženy) vytvářejí veřejné prostranství, průmysl, architekturu a věci každodenní potřeby právě tak, aby byly výhodné pro muže, ale naopak nepříjemné a nevyhovující ženám. Právě proto (jak je například uvedeno v knize Mužské právo – Jsou pravidla neutrální?, kterou celý sepsal tým českých závistivých autorek) prý zákony preferují muže, podobně jako výrobci aut, autoři norem, metodik a postupů, vynálezci, stavbaři, stavitelé a návrháři všeho druhu.

Závistivé ženy si dokonce vypomáhají daty, výzkumy a statistikami, aby dokázaly, jak je ten svět k nám ženám nespravedlivý. Z těch statistik to jasně plyne, proto se autorky oněch knih na čísla dovolávají. Otázka ale zní, co s tím. A ještě větší otázkou je: a tohle je celá pravda, nebo jen její vybraný kousek? Svět obecně je složitý a někdy je pochopitelně k někomu nespravedlivý. Tak třeba pilotem se může stát jen člověk, který dobře vidí. Na medicínu vezmou jen toho, kdo je chytrý. Na Olympiádě může startovat jen ten, kdo je dobrý sportovec. Děti může porodit spíš mladá, než velmi stará žena. V orchestru může hrát jen ten, kdo má hudební sluch… A tak by se dalo pokračovat donekonečna. Svět je plný zavřených dveří, o spoustu příležitostí je třeba se poprat a k úspěchu vždycky vede kombinace píle, nasazení, vytrvalosti, šikovnosti a štěstí.

Závistivé ženy jsou schopny sestavit obrovský výčet nespravedlností a ústrků, na ženské výhody ale kupodivu nepamatují. Tak třeba zapomínají zmínit se o tom, že se ženy dožívají vyššího věku než muži (u nás dokonce žijí o 6 let déle – viz zdroj), mnohem méně páchají sebevraždy a zneužívají drogy (v obou případech muži čtyřikrát častěji) a pobývají ve výkonu trestu (v českých věznicích je žen jen necelých 9 % - viz zdroj), muži hrozí venku na ulici čtyřikrát častěji napadení, zranění i smrt. Zamlčují, že ve škole daleko lepších známek dosahují snaživé horlivé natvrdlé šprtky než bystří, chytří, ale méně poslušní třídní sígři (zdroj). Závistivky opomíjejí, že ženy mají lepší komunikační schopnosti, jsou lepšími pečovatelkami a mají lepší sociální sítě, dosahují vyššího vzdělání, jsou flexibilnější v zaměstnání, jsou adaptabilnější, na rozdíl od mužů zvládají multitasking, mají vyšší emocionální inteligenci a empatii, přivádějí na svět děti a po rozvodu či rozchodu o děti častěji pečují (zdroj). I v oblasti platové si závistivé ženy vždy vybírají ke svému srovnání právě ta zaměstnání, v nichž ženy pracují na zkrácené úvazky, zatímco muži mají naopak hodiny navíc, popřípadě srovnávají průměrný plat celé množiny žen s průměrným platem množiny mužů. Jenomže takhle platy porovnávat nelze. Spravedlivé by bylo srovnávat plat policisty a stejně pracující policistky nebo lékaře a stejně pracující lékařky. Jenomže to závistivé ženy nečiní, protože by jim z porovnání vyšlo, že když muž a žena dělají stejnou práci u státu nebo u stejné firmy, dostávají za ni stejný plat. Opomíjejí taky, že ženy a muži mají jiné priority, jiné zájmy a jiné hodnoty a odlišně si vybírají, čemu dají přednost. Proto si muži volí spíše pracovní cesty, přesčasy a hodiny navíc, zatímco ženy zkrácené úvazky a namísto porady volí děti, kroužky a rodinu vůbec.

Naopak spravedlivé by bylo, kdyby závistivé ženy nezapomínaly na jiná srovnání. Tak třeba plat supermodelky je o 70 % vyšší než plat supermodelka, herečka v pornoprůmyslu si vydělá o 70 % víc než ve stejném filmu účinkující herec (zdroj).

Závistivé ženy opomíjejí i jinou do nebe volající mužsko-ženskou nespravedlnost: dámské butiky jsou na každém rohu, zatímco objevit slušnou prodejnu pánského oblečení stojí značné úsilí a mnohé vyhledávání. Podobné je to s kosmetikou – výběr té dámské na všechny partie a druhy dámských pletí i vlasů je minimálně trojnásobný ve srovnání s produkcí pro pány. Podobně tak závistivé dámy jaksi opomíjejí, že legislativa obsahuje celou řadu zvýhodnění (stačí se podívat do zákoníku práce na zákaz prací těhotným ženám, kojícím a matkám do konce devátého měsíce po porodu nebo na ochranu žen před přeložením a před výpovědí). A to nehovořím o ženských zbraních, ženské manipulaci, ženské nadvládě a ženě coby krku, která mnohdy vládne mužské hlavě. Společnost taky pořád dává ženám přednost – do tramvaje, do výtahu nebo při záchraně z Titanicu. Ženy si dnes samy vybírají muže, objednávají hormonální antikoncepci, rozhodují o dětech a chodí na potraty zcela podle svého uvážení. Muži možná nemusejí stát ve frontě na toalety. Ale usměje-li se na ně krásná žena, vypne se jim mozek a přijdou o sebeovládání.

Z knih, podcastů a článků těchto závistivých žen slyšíme volání nikoli po rovnosti, protože tu v našem právním řádu i ve společnosti máme dávno. Ty závistivé volají po výhodách pro ženy, po úlevách, po pozitivní diskriminaci, po zvýhodnění, po kvótách, na které by ženy samy nedosáhly. Po berličkách pro ty, které nejsou dost dobré. Kniha Neviditelné ženy na mnoha stránkách požaduje, aby výrobci nevyráběli jednu sekeru pro průměrného člověka, ale dva druhy seker: pro průměrného muže a pro průměrnou ženu. Je to podobné, jako když levák volá po nůžkách pro leváky nebo po půllitrech, majících jinak tvarovaná ucha.

Závist, kterou některé jiné ženy trpí, by se s trochou pochopení dala chápat. Bohužel závistivé ženy opomíjejí celospolečenský kontext a taky fakt, že každý člověk je trochu jiný a každému by ideálně vyhovovalo jiné právo, jiné výrobky, jiné vztahy a jiné zvýhodnění jeho nedostatečnosti, jeho hendikepu, jeho osobní situace. A pak zcela zásadně ignorují ještě jedno, skoro nejdůležitější, protože ekonomické měřítko: mnohé zvýhodnění žen v životě by stálo nemalé náklady. A otázka zní, na čí úkor se má zajišťovat a kdo to zvýhodnění musí zaplatit. Závistivé autorky si jenom stěžují, žalují a vznášejí své osobní nárokové požadavky. Ekonomickou náročností se ovšem nezabývají. Jistě by výrobci mohli vyrábět i malosériové kolekce výrobků jen pro ženy. Ty by však zákonitě byly o dost dražší, stejně jako jsou o dvě třetiny ceny dražší nůžky pro leváky. A kupoval by je pak někdo? Já bych třeba uvítala menší chytré telefony, které by jinak kapacitou a výkonem odpovídaly těm velkým, co se mi nevejdou do mé malé ženské ruky. Jenomže znám statistiky výrobců telefonů: tam, kde vyrobili dvě velikosti, kupovali všichni ten větší. O menší nebyl zájem. Ejhle, milé závistivky – zde máte na své lkaní odpověď trhu.

Na vývěsním štítu novorenesanční Obereignerovy vily v Poděbradech se skví tento výstižný moudrý nápis: „Komu se nelíbí za moje na mým, ať sobě postaví za svoje na svým.“ A tohle doporučení bych dala i závistivým ženám. Pracujte na sobě, bojujte, snažte se, kandidujte, nechte se zvolit a pak rozhodujte. Nebo si založte firmu a vyrábějte věci přívětivé ženám, složte si správní radu jen z něžného pokolení. Financujte si své požadavky samy. Anebo přestaňte kňučet, stěžovat si a závidět. A požadovat po státní moci, aby vaše požadavky prosadila násilím.

Svět je totiž složité místo k žití pro každého a o své místo na slunci se musí porvat každý. A nikdo ho nebude mít lepší jen proto, že žen je na světě víc než polovina. Cožpak muži mají svůj život jednoduchý jen proto, že se narodili jako muži? Dost na tom, že už od pohledu vypadají tak srandovně. Zatímco my jsme ta hezčí polovina.

Psáno pro časopis TO.