Unikátnost mého senátního obvodu

Senátní obvod č. 7 oficiálně nazývaný Plzeň-město (ač z Plzně k němu patří jen malá část a většina obvodu je venkovského rázu) je unikátním zejména v jenom důležitém ohledu.

Téměř všechny ostatní senátní obvody jsou buď ryze velkoměstské, nebo ryze venkovské až na jedno dvě města okresní velikosti. To my máme v našem obvodě úplně všechno.

Obvod svým sociálním složením kopíruje populačně, urbanisticky profesně, vzdělanostně i ekonomicky čísla pro Českou republiku. Čtvrtina obyvatel obvodu bydlí v krajském městě – v Plzni na Slovanech. Část bydlí ve městech zhruba pětitisícových, jako jsou Přeštice, Dobřany, Horažďovice, Holýšov, Starý Plzenec, Blovice či Nepomuk. Ostatní obyvatelé obvodu žijí většinou v sídlech s pár stovkami obyvatel.

U nás najdete úplně všechno. Malotřídky i velké základní školy, gymnázia i odborné střední školy, učební obory podporované velkými průmyslovými firmami. Byty na sídlištích, v malých panelácích, bytovkách i rodinných domcích. To vše v proporcích odpovídajících celé České republice. Jsou tu moderní závody s automatizovanou výrobou, ale i malé firmičky s pár zaměstnanci. Máme tu zemědělské podniky s rostlinnou i živočišnou výrobou, sady, velké dodavatele stavebního materiálu a výrobce europalet, sofistikovanou elektrovýrobu, ale i firmu, která na klíč dodává dřevěné rodinné domy. V obvodu mám 150 restauračních podniků či hospod a 10 minipivovarů.

Jsou tu výstavní městské domy, ale i rozpadající se opuštěné objekty. Jsou tu obchodní střediska s rychlým občerstvením, ale i malé obchůdky a vietnamské večerky, mnohdy jediná nákupní možnost v malých obcích. Napříč obvodem vede několik krásně opravený silnic, ale když zabočíte do menší vsi, kodrcáte se po cestách záplatovaných. Obvod v sobě zahrnuje kus Plzeňska, kus Klatovska i Strakonicka, jednotlivá místa se dosti liší i ohledně etnografické tradice a folklóru. Pro spodní prádlo jezdívám do Horažďovic, pro svetry a kabáty do butiků v Přešticích, pro domácí potřeby do Dobřan. Největší nákupní prostory mají ve Starém Plzenci. Tady pod jednou střechou nakoupíte obrovské pytle granulí pro psy, všechny druhy žárovek a elektrických kabelů, papírnické zboží, vlny a šicí potřeby, drogerii a kosmetiku i vybavení do kuchyně.

Třetím rokem jezdím svým obvodem křížem krážem a bavím se s hospodskými i se štamgasty, s prodavačkami z Coopu i s nakupujícími, s babičkami čekajícími na autobus i se sousedy, kteří sekají zahradu nebo okopávají brambory. A tak vidím a vím, že obvod ukazuje všechny úspěchy, trampoty i bolesti celé naší republiky. Jsou tu místa prosperující i spíše upadající, rostoucí i vylidňující se. Někde mají přebytek dotací, a tak tam postavili cyklostezku, opravili hasičskou zbrojnici a vystavěli eurohřiště pro seniory. Jinde se naopak financí nedostává, což má vliv i na dostupnost pracovišť. Autobusy do vzdálenějších obcí zajíždějí sporadicky a zdejší jsou tu odkázáni na vlastní spíše starší motorová benzínová a naftová vozidla. Pošty se zavírají, služeb ubývá, dojíždět se musí pro kdeco. Elektroauta u nás také zahlédnete, ale skoro vždy jde o druhé auto dobře situované rodiny. Být motoricky soběstačný je totiž na vesnici nezbytností.

Finance jsou středobodem zdejších debat ruku v ruce s pracovními možnostmi. Čím dále od krajského města, tím je pracovních možností i volných pracovníků méně. Některých profesí se naopak nedostává. Třeba sehnat výčepního nebo prodavačku je velký problém. A když se zvednou daně nebo vzrostou náklady na energie, podnikání se hned přestane vyplácet a zdejší malí podnikatelé nemají tolik zdrojů, aby po delší dobu svůj podnik dotovali. A tak vidím kolem sebe hromadné zavírání krámků a provozoven, jak se například nedávno přihodilo poslednímu obchůdku v Oselcích.

Takový je senátní obvod č. 7 Plzeň – město, který v malém zrcadlí problémy celé země. Díky tomu vím, že v senátě nezastupuji potřeby jedné vymezené zájmové skupiny, ale všechny obyvatele v celé sociální pestrosti.

Psáno pro časopis Senát