Přestupníci mezi námi aneb kdo potřebuje vychovávat

Žijí s námi a mezi námi. Jsou dospělí, svéprávní, mají volební právo a svobodu pohybu, slova, vzdělání i náboženského přesvědčení. A přesto by se neměli svobodně pohybovat po světě bez svěrací kazajky nebo statného ošetřovatele.

Každý den je pozorujeme, hlavně ve velkých městech. Každý den je na svých cestách potkáváme, a přece se nikdo z nich nepropadá hanbou, neomlouvá se, ani si rituálně neposypává hlavu popelem. Neslušné zírání v tramvaji je rozčílí do bezvědomí, aniž by pochopili, že se sami zcela běžně dopouštějí trestuhodného protiprávního jednání. Kdyby byli chytří, jistě by jim někdo napověděl. Ale on je ani nikdo nekopne, a skoro nikdo ani neupozorní, takže dál žijí v nevědomí, co činí.

Koupí si auto za dva miliony, ale nevědí, chudáčci nedovzdělaní, kde se zapínají blinkry, a tak nedávají znamení na křižovatkách a při výjezdu z kruhového objezdu. Křižovatky běžně projíždějí na červenou, protože dopravní značení je jen pro ty normální, obyčejné, dotknutelné. Zastavují v nepřehledných místech, pomalu se tam otáčejí a rádi otevírají dveře do vozovky. Jezdí i často na kole, aby hrdě předvedli svou pokrokovost. Dokáží se sice na kole udržet, ale nepřečetli si pravidla silničního provozu. Dosud se k nim nestačilo donést, že chodec na přechodu má přednost a oni by před ním měli minimálně zpomalit, a tak frčí městem přes zebry bez zaváhání a bez rozhlížení. Umějí si sice půjčit elektrickou koloběžku nebo si dokonce sami vydělali na elektrokolo, ale nikdo jim, duším naivním, neřekl, že po chodnících se u nás na kole a na koloběžce jezdit nesmí, není-li to na výslovně vyznačeno. A tak bleskurychle kličkují mezi chodci a k smrti děsí seniory, matky s dětmi, lidi se psy a chodce vůbec, kteří se děsí nárazů na achilovku a ustrašeně před nimi uskakují. Chudáčci čeští i zahraniční nedovzdělanci na kolech vjíždějí do jednosměrek, protože o zákazu vjezdu do jednosměrné ulice nikdy předtím neslyšeli. Další výtečníci předjíždějí na dálnici zásadně vpravo anebo auto před sebou vytrubují a problikávají. Někteří ani nedokážou zapnout světla v autě, jiní zase parkují v protisměru nebo na zákazech zastavení, na stáních vyhražených pro invalidy, na chodníku, na žlutých pruzích nebo na soukromých trávnících. Další výtečníci na dopravu rezignovali, ale prozměnu zase přes plot očesávají plody v cizích zahradách nebo kradou před domem připravený stavební materiál. A ještě další zase odkládají vybité koloběžky na chodníky a komplikují tím cestu chodcům. Městští nedotknutelní přestupníci. Venkov se na první pohled zdá být ještě v pořádku, ale tihle své móresy začínají vyvážet i tam. Sem. K nám.

Jaká škoda, že v dnešní době se naše daně soustřeďují na prevenci před sexuálním obtěžováním, před nebezpečným zíráním, před svobodným názorem či před údajně všudypřítomným zničujícím domácím násilím. Na prevenci jiné deliktní činnosti jsme nejspíš rezignovali. Jak je možné, že nás přestává udivovat kriminální jednání, které v ulicích měst i vesnic každý den všichni pozorujeme? Proč na chodnících a silnicích nehlídkuje policie, která by zbloudilé kolečkáře zastavovala, napomínala, pokutovala nebo minimálně vychovávala? Neslyším spoluobčany, že by protiprávně jednající upozorňovali na rozpor s právem. Asi proto, že se agresivních kolečkářů kdekdo bojí a oni sami se považují za kastu nedotknutelných. Tradičně bývám jediná, kdo drzé cyklisty aspoň slovně upozorňuje, že jedou místy, kudy se to nesmí. „Jedu na kole,“ zní někdy udivená odpověď kolečkáře, který si to s klidem kriminálníka s imunitou zamíří rovnou do protisměru, a někdy ještě naproti tramvaji, která na rozdíl od něj nemůže uhnout, a tak aspoň na cyklistu-výtečníka usilovně zvoní. Kde je Policie České republiky, kde jsou strážníci, kde neziskovky, dobrovolníci a aktivisté, ochránci lidských práv a práv chodců, letáky a billboardové kampaně, když je člověk nejvíc potřebuje?

Kdo by chtěl všechny ty přestupníky učit nebo se sám dovzdělat o tom, kam se na kole a na koloběžce smí, tomu doporučuji zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a vyhlášku č. 294/2015 Sb., která ten zákon provádí. Čtěte, lidi, vinní i nevinní, řidiči vozidel všeho druhu i obhájci práv cyklistů na všudypřítomný neomezený pohyb. Ne, všude se jezdit prostě nesmí. Proto máme zákony a vyhlášky, proto se pravidla učíme v autoškole. Kdo to neví, ten nesmí dostat do ruky ani kolečko z Lega. Povinně by se už v mateřské školce měl zpaměti vyučovat základní kánon pohybu na pozemních komunikacích a vlastně základní kánon života vůbec: Každý je povinen se chovat ohleduplně a ukázněně, aby svým chováním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob nebo i svůj vlastní.

Někdo by jim to už měl říct, když na to ještě sami nepřišli.

Psáno pro TO.