Potřebujeme sekerníka – potřebujeme českou DOGE!

S trochou závisti hledíme přes hranice a sledujeme, co se právě odehrává v USA nebo v Argentině. V Argentině prezident Javier Milei za první rok předvedl skutečný masakr motorovou pilou, kterému na začátku nikdo nevěřil.

Dramaticky ořezal státní výdaje a zrušil mnohé agendy erárních úřadů, které nejen polykaly veřejné peníze, ale navíc za tyto peníze jen otravovaly lidem život a blokovaly rozvoj země. Výsledky radikálních kroků už se začínají v ekonomice i společnosti Argentiny projevovat.

V USA se Muskův DOGE (Úřad pro efektivní vládu) vrhl do práce, vykašlal se na všechny zdlouhavé personální audity, jakési „studie proveditelnosti“ či měsíce mapování terénu, a už to jede. Úřady se šmahem zrušují, peníze se škrtem pera zastavují a lidé se mohou věnovat něčemu užitečnějšímu než vnucovat občanům za jejich peníze všemožné obskurní novoty. Stačí skutečně chtít a nevymlouvat se. I skeptik na vlastní oči vidí, že zbytečné instituce zrušit lze, i státní zaměstnance je možné propustit, výdaje se dají ušetřit takřka ihned.

Jaká škoda, že to takhle zostra nejde u nás. Anebo že to zatím nešlo. A to máme v čele státu vládu, která se při nástupu k moci zaklínala pravicovostí a slibovala, že sníží státní výdaje a zeštíhlí aparát. Mnoho lidí ji volilo právě proto. Výsledek na konci volebního období je ale přesně opačný, jak si lze přečíst třeba zde, zde nebo zde. Státní agendy přibývají, úřady a počty úředníků rostou, stát požírá stále více peněz na vlastní provoz a lidé jsou zavalováni stále většími hromadami byrokracie.

Jsem v Senátu dva a půl roku. Zvolena jsem byla v době největší pocovidové ekonomické krize, růstu energií a státního deficitu. Všichni ministři tehdy slibovali, že hned začnou šetřit, ale já osobně žádné šetření nevidím. Naopak schvalujeme nové úřady (například Národní sportovní agenturu, Dopravní a energetický úřad nebo Digitální a informační agenturu). Takřka každý zákon požaduje více peněz na nové agendy, na digitální portály, na další zaměstnance. Za 28 měsíců, co jsem senátorkou, jsme projednávali asi tisíc věcí, ale za tuto dobu do Senátu doputoval jen jediný úsporný návrh – na zrušení Rejstříku trestů a jeho převedení pod Ministerstvo spravedlnosti, čímž jsme ušetřili pět (!!!) tabulkových míst v ekonomickém vedení. Ano, čtete správně. Jen 5! Obrovsky narostl počet lidí pracujících pro stát, stejně jako počet agend, na které se vedou spisy, i počet byrokratů. Třeba tím, že potichu a pod různými záminkami navyšujeme počet členů všech možných státních rad pod údajnou záminkou nezávislosti. Proč proboha ani trochu nešetříme?

Potřebujeme českou verzi DOGE, na zelené louce vybudovaný český úřad pro efektivní vládu, nebo ještě lépe českého Muska, Trumpa nebo Mileie. Zevnitř systém nezreformujeme. Systém každého nového reformátora semele. Je třeba motorovou pilu. Z nuly vystavěnou surovou, bezcitnou osekávací agenturu, která bez sentimentů bude řezat, až to bude bolet. Potřebujeme rušit agendy, zavírat úřady, propouštět státní zaměstnance, vymést z úřadů ideology, progresivisty, woke pracovníky, co se věnují inkluzi, diverzitě, rovnosti pohlaví, pozitivní diskriminaci, podporám všech možných ideologických a politických neziskovek. Potřebujeme jim okamžitě přestat vyplácet peníze daňových poplatníků a zarazit bláznivé kampaně a ideologické vymývání mozků.

Nejde přitom primárně o úspory ve výdajích státu. To bude vedlejší efekt léčivých kroků, které jsou akutně potřeba hned dnes, protože včera bylo pozdě. Mnohem důležitější je rušit zbytečné, ideologické a duplicitní agendy, tedy pravomoci erárních institucí. Jen se podívejte, kolika mezinárodních organizací je Česká republika členy (skoro tisícovky!!). Všude platíme za členství drahé poplatky a k nim úředníky, kteří se příslušné agendě věnují, cestují drahými letadly na jednání a spí v drahých hotelích. Cožpak náš malý stát vskutku potřebuje 34 centrálních úřadů a ústředních institucí? Platíme desítky agentur pro všechno možné (například Baťův institut či Divadelní ústav). Je třeba přestat jim vyplácet peníze a zejména se kriticky podívat, zda je akutně náš stát ke své činnosti potřebuje.

Každá veřejná instituce bude mít své urputné obhájce. Přece přináší lidem hodnoty. V naprosté většině případů je to nesmysl, ale i tam, kde nějaký ústav či úřad snad produkuje i něco pozitivního, je nutné se vždy ptát: komu budou sloužit produkty práce těchto institucí? Odpověď zní: vybrané skupině klientů. A ti budou mít tyhle služby zdarma nebo zlevněné jen pro to, že stát násilím vytáhne kapes peníze i tem lidem, kteří by dobrovolně na tako „veřejná dobra“ nedali ani korunu. To je příklad třeba i podpory různých divadel, kde pár šťastlivců, co si koupí vstupenku, zaplatí 450 korun, ačkoliv sousední divadlo bez podpory má vstupné za 1500 korun. Tak ať jdou do háje s nějakými hodnotami. Oni jen chtějí vaše prachy. Innu, kdo by nechtěl?

Pryč s erární agendou. Každá zbytečně vydaná koruna na úředníka, kterého pro provoz státu AKUTNĚ nepotřebujeme, totiž zvyšuje riziko, že nám ten úředník bude mluvit do života, že bude vymýšlet blbosti, lejstra, povinnosti, hlášení a omezovat náš život. Vychovávat nás jako ty pitomé kampaně. Takoví jsou i zadarmo drazí. Motorovkou na ně.

Psáno pro MFDnes.