Politika není pro křehké blbky

Je to složité s těmi ženskými v politice. Rády by velely zemím i armádám, rády by rozhodovaly a udávaly směr, ale nemají na to. Stěžují si, žadoní o kvóty, kňourají, brečí a podávají trestní oznámení. 

Vyžadují zvláštní zacházení, aby vůbec v konkurenci prorazily. A když tam pak jsou, tak si furt jenom stěžují a cítí se ublíženě. Tamhle jim někdo vyhrožoval, onde je zesměšnil kvůli nadváze, tuhle z nich někdo udělal karikaturu a chudinkám se jim neustále ubližuje na sociálních sítích.

A ony to takhle přece nechtěly. Ony by rády ideál a pohádkový svět bez zášti, bez útoků, bez nespravedlnosti a bez výsměchu. Představovaly si asi, že politika je mír na zemi a usměvavá mediace na bitevním poli, že poddaní je za jejich kroky budou jen velebit, oslavovat, budou tleskat jejich vytříbenému vkusu a zasypávat je poděkováním.

A tak by nejradši kvůli sprosťákům omezily svobodu slova, vypnuly internety, šikovaly policii a nezdvořáky poslaly do vězení na mnoho let, aby se ti nezdvořáci naučili slušnému zacházení a patřičné úctě k veřejným činitelům. Nechtějí podrazy, chtějí lásku. Nechtějí tvrdé mnohahodinové vyjednávání, ale přestávky na kojení, pauzy na relaxaci, příplatky na dovolenou, stojany na kola, dětské koutky ve sněmovně, sto dní hájení, desítky poradců, otázky předem, veganskou stravu, a hlavně žádné kritiky a negativní hlasy. Nechtějí prostě vidět, že je někdo nemá rád, že si z nich někdo tropí srandu. Srandu je totiž podle nich třeba zakázat, vytlačit z veřejného prostoru, vymazat, vypnout, zregulovat. A správný názor je jen takový, který je podporuje a chválí.

Tak už se, praštěné dámy, konečně račte probudit. Život je krutý a politika je brutální řemeslo. Kdo chce uspět v něm, ve firmě, v práci, ve sportu či v jakémkoliv podnikání, musí těžce zabrat a třeba i pár nocí nespat, překonávat obtíže, padat na pusu, trénovat znovu, nabrat síly a namísto pofňukávání zase rychle povstat. Musí na sobě pracovat a oprostit se od útlocitu. Nesmí se rozbrečet kvůli každé maličkosti, nesmí ho rozhodit negativní komentář ani vyhrožování smrtí. Za službu veřejnosti a život před televizními kamerami se prostě platí, a kdo tu druhou stránku slávy nedokáže unést, ať odjede na Šumavu pěstovat kytičky, chovat kozy a mazlit se s plyšáky.

Politička, co nechápe, proč ji zesměšňují kvůli věku, účesu, výrazu nebo barvě šatů, nemá v politice co pohledávat, protože nechápe, jak to funguje mezi lidmi, neboť nic neví o lidské psychologii. Občané budou vždycky rozebírat slova, vizáž i činy těch, o nichž se mluví. Někdy po právu, jindy naprosto nespravedlivě. Chcete příklady? Mnoho lidí volilo Petra Pavla jen proto, že přece tak dobře vypadá na fotografii. Ti samí lidé o chvíli dříve uráželi Miloše Zemana kvůli tomu, jak vypadá, jak je starý, jak chodí a jak se tváří. A že lidi používají v politice jiný metr pro obě pohlaví? Čemu se ty hloupé ubrečenky diví? Po celou lidskou historii byly ženy hodnoceny hlavně prostřednictvím svého zjevu a dodnes krása vyhrává volby, přitahuje a vydělává.

Chcete být v politice? Zvykejte si. Chcete vést národy, armády a instituce? Přestaňte brečet, přestaňte si stěžovat. Zatněte zuby a začněte pracovat. Jsou před námi důležitější úkoly než omezovat svobodu slova kvůli křiklounům a nezdvořákům. Anonymní vyhrůžky dostává každý starosta, a když je moudrý, hodí je do koše, protože ví, jak je jeho čas drahý. Kňučící politik je lidu odporný a jeho autorita se blíží nule. A kňučící politička tuplem.

Psáno pro Lidové noviny