Násilí ve veřejném prostoru

Násilí je fuj. V dnešní společnosti není nic tolik pranýřováno jako násilí. Odsuzujeme ho na všech úrovních. Odtrháváme od sebe i malé chlapce, kteří se škorpí na pískovišti.

Opravujeme holčičky, které proti sobě používají sprostá slova. Mužskou sílu zesměšňujeme jako nevhodnou. Novelizujeme trestní zákoníky o další formy verbálního násilí. Kritický názor a nesouhlas dokonce dnes považujeme za formu násilí. Žijeme časech bláznivých a plných paradoxů a pokrytectví.

Den 25. listopadu slavíme jako den proti násilí na ženách. V tento den pořádáme pochody a konference, ve kterých násilí mužů vůči ženám hlasitě odsuzujeme. Tvrdíme, že žádný slušný člověk se nemá dopouštět násilí a že každý slušný člověk musí násilí na ženách odsuzovat. Ale při všem tom odsuzování a vylučování násilí ze slušné společnosti nesmíme zapomenout na paradoxy dnešního světa a naší společnosti.

Odsuzujeme násilí na ženách, ale otevíráme dveře svých zemí lidem z jiných civilizací, kteří ženami opovrhují. Kritizujeme české muže, že se dopouštějí domácího násilí, ale stejným metrem neměříme agresivním hordám přistěhovalců, kteří se ženami zacházejí jako se psy, zahalují jim tváře, mrzačí jim genitálie, zakazují jim řídit auto, pracovat a veřejně se vyjadřovat. Kritizujeme domácí násilí, ale taky nadšeně přejeme smrt těm, které nesnášíme. Sami rozséváme smrt a nenávist. Sbíráme peníze na zbraně, které v cizích zemích zabíjejí. Vysíláme do dalekého zahraničí české muže, kteří tam – jistěže pro dobrou věc – zabíjejí místní obyvatele. Mnozí z těch, kteří tyto kroky nadšeně podporují, stejným dechem odsuzují nedostatečné tresty pro domácí násilníky, ač mají informace jen z jedné strany. Každý druhý film či počítačová hra idealizuje násilí a glorifikuje zabíjení. A stále častěji jsou hrdinkami, osvoboditelkami, bojovnicemi a vražednicemi ženy.

Možná je nejvyšší čas zaujmout jiný postoj: naučit se žít ve světě plném násilí. Vyspělejší společnost není prosta násilí, jen je to násilí méně brutální a více sofistikované. Čím chytřejší společnost, tím chytřejší jsou i lidské zbraně.

Má úvaha nese název Násilí ve veřejném prostoru. A právě tam, v médiích a na sociálních sítích, každý den nacházíme tisíce případů slovního násilí, výhrůžek, urážek vůči ženám. V roce 2022 jsem se vrátila do politiky, kterou jsem opustila po svém ministerském angažmá v roce 2010. A ocitla jsem se v prostředí mnohem nenávistnějším a útočnějším, než jak jsem je poznala před 15 lety. A to jsem se celý svůj profesní život pohybovala v soudních síních, ve věznicích a mezi rozhádanými rodiči. A přece až od roku 2022 zažívám nejhorší útoky, jakých se mi ve věznici a obhajování vrahů nikdy nedostalo. A víte, kdo je v těch útocích nejbrutálnější a nenávidí nejvíce? Jsou to kupodivu právě ženy.

Aby člověk přežil na planetě Zemi, k tomu potřeboval svou nejsilnější vlastnost, kterou je adaptace. Společnost ke slušnosti můžeme vychovávat, ale žádná výchova nezasáhne každého. Proto vidím jako praktičtější doplnit celospolečenskou diskusi o individuální výchovu nutnou pro přežití. Začněme se bavit o dovednostech, které člověku (dětem, mladým dívkám, ale i chlapcům, mužům i ženám) umožní v tomto krutém a nenávistném světě přežít. Je třeba se naučit bránit. Je třeba se učit o sebe se postarat. Je třeba se chránit a krýt si záda. A je třeba vylepšovat základní plazí schopnosti: uteč nebo udeř. Třeba i jak zachránit život, jak poskytnout první pomoc, kam si zavolat o pomoc, kde je nejbližší úkryt, kam se mohu schovat. Jen tak v tomto krutém světě přežijeme.

Život není nedělní škola. Prostředí jako ve vatičce není tím, které člověka připraví na přirozené střety ve světě plném konkurence a vzájemného vymezování se. Je třeba být ostražitý a být připraven. Zocelovat se na každém kroku. Zvykat si na útoky a na nenávist. Trénink totiž nemůže nikdy uškodit. Pokud vás nebo vaše děti náhodou během života žádné násilí nepotká, můžete svému osudu poděkovat. V ostatních případech je lepší se umět bránit nebo aspoň obrnit. Aby vás srážka s násilím úplně neodrovnala.

Každému muži i každé ženě k tomu držím palce.