Zamyslela jste se hluboce, až téměř filosoficky nad tématem možností člověka řídit svůj život.

Jako politička byste se mohla pověnovat i jednoduššímu tématu.

Nakolik patří naše dny politikům? Nakolik si nás přivlastňují, když nás klamou nebo odmítají odpovědět na naše otázky?

Napsala jste do rubriky politická aréna. Jakápak je tohle aréna, když do diskuse nevstoupíte? Je to jen průzkum veřejného mínění?

Neptám se jalově a teoreticky. Mám na mysli konkrétní záležitost, o níž jsem Vám napsal v "diskusi" pod Vaším minulým blogem. Byl jsem zvědav, jestli si uděláte čas na odpověď či přesněji na získání odpovědi (pokud Vás věc během tří let nezaujala a nevíte o ní také nic bližšího).

Souhlas do posledního písmenka

Hloupý článek od začátku až do konce. Něco takového může napsat jen člověk, který vůbec nechápe, co je to skutečná svoboda člověka. Pochopitelně nerozhodujeme o tom, kdy a komu se narodíme, a kdo (a jak) nás vychová. Ale to je to tak všechno. Vše ostatní je v našich rukách, včetně rozhodnutí, jestli chceme ve zbytku života ležet v posteli a kálet do plenek, nebo to důstojně ukončit.

Tenhle text je ukázkový příklad toho, jak lze zaměnit metafyzickou pokoru za politický argument. Autorka dělá filozofické kotrmelce, na jejímž konci prohlásí, že když nemůžeme řídit náhodu, neměli bychom řídit ani sami sebe.

Jenomže vlastnit své dny neznamená, že jsem pánem vesmíru. Znamená to, že i přes tu nahodilost a osud chci mít právo říct: "Až tady a dost."

Argument, že si nevybíráme rodiče a proto si nemáme vybrat smrt, je logický skok do prázdna. Podle téhle logiky bychom neměli léčit rakovinu (vždyť jsme si ji nevybrali) ani přecházet na zelenou (vždyť nám může spadnout cihla na hlavu).

A ten závěr o eutanazii jako "zmocnění jiného, aby vás zabil"? To je stejně demagogické jako tvrdit, že manželství je legální zmocnění partnera k tomu, aby vám půlku života lezl na nervy. Nejde o to zmocnit jiného, jde o to zmocnit sebe sama prostřednictvím důvěry a zákona v situaci, kterou už osud dohrál do konce.

Náhoda nám dává karty, ale nesmí nám brát možnost je vyložit na stůl. Jinak jsme jen loutky, které se tváří, že je baví tanec. Jakkoli s eutanazií nesouhlasím, jakkoli vás považuji za jednu z nejinteligentnějších senátorek, tak tento text je prachobyčejný blábol. Je mi z něj z vaší mysli opravdu smutno.

Zkuste si, prosím, najít životopis "paní" senátorky.

Samozřejmě mnoho věcí není v naší moci. Ale to neplatí pro sebevraždu. Ta je v naší moci.