Deset let od výroku Merkelové - imigranti ničí naši Evropu

Když v roce 2015 Angela Merkelová otevřela dveře nelegální masové migraci a pozvala do schengenské Evropy bez vnitřních hranic kohokoliv, říkala jsem si, že ji dříve či pozdě zavřou do vězení.

Když jsem v září před deseti lety v televizi sledovala zástupy černých mladých mužů z jiného civilizačního okruhu, s jinou výchovou, s jinými návyky a zvyklostmi dobývat Německo, tušila jsem, že dříve či později přijde přesně to, co je dnes v Západní Evropě každodenním standardem.

Bylo jasné, že tedy nejde o žádné uprchlíky. Uprchlíci, to bývají starci, ženy, děti, kteří se chtějí schovat na nejbližším bezpečném místě, zatímco muži brání domovy. Tohle byli většinou pětadvacetiletí chlapi ve sportovním oblečení s mobilními telefony, dobře organizovaní a dobře instruovaní, jak co nejlépe podojit sociální systém dobývaných zemí.

Výsledek? No – go zóny. Bitky gangů. Střelba, zapalování aut. Útoky na ženy. Militantní islamistické utajované buňky. Náboženské nároky. Ženská obřízka a sňatky nezletilých dívek. Teroristické útoky. Útoky nožem. Verbování mladých. Ekonomický a sociální úpadek… a spousta dalších, negativních rysů. Všechny tohle chování bylo kdysi atributem nebezpečných zemí třetího světa, zatímco dnes se ty hrůzy dějí hned za našimi hranicemi. Země dříve tak bezpečné – Německo, Dánsko, Švédsko, Belgie, Francie, Itálie… Země, které nám dávali za vzor a kam se jezdívalo za čistotou měst a na dovolenou. Dnes je tam nebezpečno a po setmění se starousedlíci bojí pustit své ženy a dívky ven.

Když jsem před deseti lety sledovala ty nadšené zástupy sluníčkových vítačů a umlčování každého s předběžnou opatrností, každého, kdo trochu varoval, mrzelo mě hlavně selhání médií. Tehdy poprvé a později znovu a znovu a znovu. To média spolu s politiky umlčovala každého, kdo nadšeně nejásal, nevítal, nenosil vody a plyšáky na nádraží. Snažila jsem se sama sebe přesvědčit, že Německo je přece úřednicky důslednou zemí a že má všechno jako vždycky promyšlené a spočítané. Říkala jsem si, že možná řekne hned na začátku všem těm příchozím bez dokladů: Musíte se naučit německy. Musíte dodržovat naše pravidla. Musíte pracovat. A když se vy nepřizpůsobíte našim zvyklostem, nikdo vás tady trpět nebude. My se vám přizpůsobovat nebudeme. Protože základním úkolem každého státu je chránit svou kulturu, své občany a jejich životy. A ne se starat o ty s arogantně nataženou dlaní. Říkala jsem si, že třeba už za týden nebo za měsíc se Německo chytne za nos a všechny ty chyby napraví. A že dál už nikomu chybovat neumožní.

Ale Německo už dávno není tím bohatým vzorem úřednické dokonalosti. Německo to totiž nezvládlo. Pustilo k sobě domů každého, kdo si řekl. Neprověřovalo, nezkoumalo. Rezignovalo. Vzdalo se. Poskytlo své bohatství každému, kdo o to stál. A bohužel i těm, kdo si to ani trochu nezasloužili. A absolutně nezvládlo jejich integraci, tolik falešně proklamovanou.

Kdyby to byla jen chyba Německa, přimhouřila bych oči a mávla nad Německem rukou. Bohužel vše, co se stane v Německu, se dříve či později stane i u nás. Možná za deset let. Možná za dvacet. Možná za rok. Ale pak budou no – go zóny i v dosud klidném Česku. Pak se i u nás bude střílet na ulicích, po nocích budou hořet auta, české děti budou tvořit menšinu ve školách a cizojazyčná většina na ně bude útočit, urážet je a bude jimi i učiteli opovrhovat.

Vždycky je dobré ptát se po zájmech a já už deset let přemýšlím, v čím zájmu Německo otevřelo svoje hranice a komu tím souhlasem Merkelová napomohla. Určitě madam Merkelové děkovaly všechny ty neziskové organizace a lidskoprávní aktivisté, kteří se od roku 2015 přetavili na profesionální aparát, který migrace živí. A možná jsou nadšeni hoteliéři a majitelé nemovitostí, jimž německá vláda za migranty platí. Jenomže negativní důsledky převažují a obyčejní občané němečtí (rakouští, švédští, belgičtí, francouzští a další) z migrace nadšeni nejsou. Jejich země se totiž už proměnily, a cesta zpátky není možná. V důsledku roku 2015 se celá Evropa mění a už nikdy nebude jiná. Bude to jejich Evropa, Evropa imigrantů. Pro naše děti to nebude Evropa naše, taková, jakou ji naši předkové vybudovali a jakou jsme ji dětem chtěli předat.

Deset let od pyšného prohlášení „My to zvládneme“ se konečně může o migraci otevřeně debatovat. Konečně můžeme na misky vah pokládat všechna pro a všechna proti. A nás, co jsme už před deseti lety viděli dnešní důsledky, uklidňují tehdejší vítači rozličnými argumenty: „Však ono se nic jiného nedalo dělat. Přece jsme do nich nemohli střílet. A vždyť oni povětšinou i pracují. A většina migrantů agresivní ani násilná není. Jen chtějí žít u nás po svém, ne po našem. Cožpak se jim lze divit? A migrace tady přece byla vždycky. Vždyť kolik lidí uteklo do Německa od nás.“ Nikdy jim člověk nemohl vysvětlit rozdíl mezi migrací spontánní a individuální a tou masovou, ilegální a organizovanou a podněcovanou. A nebo rozdíl mezi Polákem v Irsku a Somálcem v Bavorsku.

Možná někde ve skrytu duše tehdejší vítači dnes už pochybují o svém svatém nadšení. Možná své tehdejší selhání nepřiznají. Vždyť ani celostátní média se za deset let ještě neomluvila, že umlčovala každého, kdo o otevřených dveřích pochyboval. Toho, kdo požadoval, aby stát plnil své závazky, z nichž tím hlavním je ochrana hranic. Vždyť i Evropská unie se velmi pomalu vzpamatovává ze své vítačské politiky. Jenomže pro Evropu je už vlastně pozdě. A já se obávám, že ti dnešní podporovatelé s těmi výše uvedenými argumenty ty proměny vítají. Oni si prostě přejí svou zemi změnit. Zatímco mně se u nás líbí místa, města a vesnice v takové podobě, v jaké jsem je zažila před deseti lety. A protože stále máme svobodu slova a právo říct, co chceme, a co nikoli, já říkám jasně: nechci u nás útoky noži, zapalování aut, muslimské povyšování ani urážení žen. Nechci žít mezi zahalenými, jimž nevidím do obličeje a nevím, co si o nich mám myslet a jaké mají úmysly. A mám zato, že stát by měl chránit zejména své občany. Protože oni tady platí daně a jejich rodiče a předkové tuhle zemi vybudovali. Imigranti se o ni nezasloužili. Proto stejná práva a postavení mít nemohou.

Netěší mě, že jsem tehdy měla pravdu. Netěší mě, že jsem už před deseti lety věděla, jak nelegální migrace Evropu změní. Možná by mě mohlo utěšovat, že Čechy, Morava a Slezsko muslimské migraci ještě nějakou dobu odolají – snad kvůli těžkému jazyku, snad kvůli relativně striktní kontrole osobních dokladů, snad kvůli omezeným sociálním dávkám. Ale dříve či později bude i má země stejná jako ty sousední: jiná, násilná, nebezpečná a muslimsky imigrantská. Vzpomeňte si na to, až budete své děti děsit umělým strašákem globálního oteplování. Teplotě, slunci, dešti i záplavám je totiž jednodušší se přizpůsobit. Muslimské migraci se přizpůsobit nelze. Ta bude celou Evropu ještě hodně bolet.

Jen v jednom jsem se před deseti lety mýlila: Angela Merkelová nesedí ve vězení, naopak jezdí k nám podepisovat své knihy.

Psáno pro CNN Prima News