Meloun, stromy a hvězdné války

Rozkrojila jsem meloun a najednou viděla, že semínka nejsou žádní mírumilovní obyvatelé. V přírodě to vře, stromy si čuchají k větvím a kdo ví, jestli hvězdy taky nevedou svý vlastní hvězdné bitvy. Takže: kdo z koho?

Rozkrojila jsem meloun – a namísto očekávané červené dužiny se na svět dralo milion malých, lesklých, černých semínek. Najednou jsem se na ně dívala jinak. Už to nebyla obyčejná semínka – ale něco daleko víc.

Pocítila jsem sílu – milion zárodků, milion budoucích melounů. Melouny ovládající území, tvořící vlastní kolonie.

Byl to silný obraz, jako by mě přenesl do jiné reality. Před očima se mi zjevilo nepřeberné množství klíčících semínek, bojujících o své místo, o paprsky slunce. Tlačila se kupředu a zatlačovala ostatní. Z nich sálala dravost, životní pulz.

Můj krásný, šťavnatý meloun už nebyl jen sladkým kouskem žvance. Najednou skrýval kus světa.

Změnil se můj pohled na přírodu. Začala jsem ji vnímat jinak.

Na zahradě nám roste statný, košatý strom. V létě dává stín, veverky v něm nacházejí útočiště, ptáci usedají na jeho větve. Ale má i svou stinnou stránku.

Každý podzim se na něm urodí miliony kuliček. Padají na zem – a z každé vyroste nový stromek.

Listí i tyto kuličky často vozíme do lesa. A tam, tam se děje to samé – tichý zázrak, tichá invaze.

Stromky se množí, pomalu se šíří, vytlačují původní obyvatelstvo. Hlouběji a hlouběji v lese. Možná je roznášejí ptáci, možná vítr, možná veverky. Možná samotná příroda.

A tak roste nová říše. Tichá, zelená.

Válka stromů. Pomalá, nenápadná, nepozorovaná. A přesto neúprosná.

Když vyjdeme do přírody, obdivujeme klid a krásu. Ale ten klid je klam. Skrytý pod listím, v semenech, ve stínech větví – probíhá boj o přežití. Přetlačování. Expanze.

Jsme my, lidé, jiní?

Neválčíme také stále – a často ani nevíme proč?

Čínské etnikum Chan může být příkladem. Když anektovali zemi a místní obyvatelstvo se nechtělo podřídit, nepřišla válka v klasickém smyslu.

Přišlo „řešení“.

Stačilo vmísit 11 % jejich vlastního etnika do populace – a během jedné generace se změnilo vše.

Genetika jako strategie.

A co když se stejně chovají i hvězdy? Co když i ony dobývají, pohlcují, přetvářejí?

A co se stane, až potkáme vyspělejší civilizaci?