Trump oznámil příměří. Dohodly se Írán a USA na klidu zbraní?

Včera večer všichni uléhali ke spánku s naprostým nepochopením toho, jak se budou události vyvíjet. Panoval pocit, že se právě teď stane něco velkolepého.

Psalo se totiž o tom, že americké bombardéry B-52 vzlétly ze základen ve Velké Británii a zamířily směrem k Íránu, naložené až po samý okraj bombami a raketami.

Podle výpočtů doby letu měly kolem třetí hodiny ranní dorazit ke svým cílům.

Do této situace vstoupil Trumpův tweet o tom, že může zahynout celá civilizace, z čehož všichni pochopitelně vyvodili nesprávné závěry. Je potřeba znovu zdůraznit: nevěnovat pozornost tomu, co píše, ale tomu, co dělá. Psát může cokoli.

U něj jde o dvě naprosto odlišné činnosti – jedna věc je prezident Spojených států a druhá člověk, který spravuje svůj účet na sociální síti. Lze přitom předpokládat, že si ho vede sám. To se nazývá jednání (art of the deal).

Z jeho slov o „zániku celé civilizace“ tak mnozí, včetně Íránců, vyvodili závěr, že Teherán bude vystaven jadernému bombardování. To však bylo maximálně vzdálené realitě.

Předpoklad směřoval spíše k úderům na infrastrukturu. V tomto bodě je třeba přiznat omyl – bylo zřejmé, že Írán nepřistupuje na žádné podmínky.

Současně se začala velmi intenzivně šířit informace, že Pákistán tlačí jak na Írán, tak na Spojené státy a nabízí různé varianty řešení.

Klíčovou roli zde sehráli pákistánský premiér Šahbáz Šaríf a vrchní velitel armády Asim Munír, polní maršál, který má v pákistánské politice mimořádně silné postavení, téměř jako „stínový premiér“.

Podle dostupných informací právě oni přesvědčili jak Trumpa, tak Írán, aby souhlasili s dvoutýdenním příměřím.

Problémem však zůstává samotná délka – dva týdny působí jako neurčité, přechodné období.

Příměří vyhlášené během poplachu

Poté, co bylo oznámeno, že zastavení palby začíná – a to oznámil Trump a byla přečtena zpráva jménem Mužtaby Chameneího – íránské revoluční gardy ještě šestkrát odpálily balistické rakety na území Izraele.

Situace byla paradoxní: čte se, že nastává klid zbraní, a současně se rozeznívá siréna. Čte se, že nastává klid zbraní, a následuje další siréna. Tento scénář se opakoval několikrát za sebou.

Rakety však byly zachyceny.

K dnešnímu ránu lze konstatovat, že za zprostředkování Pákistánu dosáhly Spojené státy a Írán zastavení palby.

Írán předložil deset podmínek a tvrdí, že byly Američany přijaty a splněny. Americká strana to kategoricky popírá – s výjimkou jediného bodu.

Palba se nicméně zastavila.

To znamená, že ani americké, ani izraelské ozbrojené síly nyní neprovádějí údery na území Íránu. Írán zastavil ostřelování a k příměří se připojily i irácké a šíitské milice.

Co se týče Libanonu, jde o samostatnou kapitolu.

Trumpova podmínka: Hormuzský průliv

Prezident USA uvedl na své sociální síti, ještě před oficiálním oznámením Bílého domu, že byl požádán pákistánským premiérem Šarífem a polním maršálem Munírem, aby se zdržel použití ničivé síly, která měla být nasazena proti Íránu.

Podmínkou bylo okamžité a bezpečné otevření Hormuzského průlivu.

V takovém případě byl ochoten pozastavit bombardování na dobu dvou týdnů. Mělo jít o oboustranné zastavení palby.

Důvodem podle něj je, že vojenské cíle byly dosaženy a dokonce překročeny.

Otazníky kolem Mužtaby Chameneího

Íránská státní televize mezitím přečetla prohlášení Mužtaby Chameneího.

Je třeba zdůraznit, že tohoto Mužtabu nikdo neviděl naživo, nikdo neslyšel jeho hlas a nejsou k dispozici žádné aktuální fotografie. Existují informace, že se může nacházet v kómatu nebo být těžce zraněn.

Zpráva je čtena jeho jménem, ale není jasné, zda ji skutečně píše on.

V textu zaznívá rozkaz zastavit palbu, současně se však uvádí, že válka neskončila a je nutné řídit se pokyny nejvyššího vůdce.

Autonomie raketových jednotek

V izraelském velení i v bezpečnostním systému se připouští, že může ještě dojít k jednotlivým útokům.

Raketové jednotky mají vysokou míru autonomie, nemusí okamžitě obdržet rozkaz a fungují podle předem stanovených plánů bez přímého spojení s velením.

Deset podmínek Íránu

Írán následně uvedl, že USA souhlasily s jeho podmínkami.

Těch je deset: závazek neútočit, kontrola nad Hormuzským průlivem, uznání práva na obohacování uranu, zrušení sankcí, zrušení rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN, vyplacení kompenzací, stažení amerických sil a ukončení konfliktů na všech frontách včetně Libanonu.

Izrael však oznámil, že příměří se na Libanon nevztahuje. Boje zde pokračují a armáda nadále operuje.

Trump zároveň uvedl, že všechny tyto otázky budou předmětem dvoutýdenních jednání.

Klíčovým bodem má být vydání obohaceného uranu, na což Írán pravděpodobně nepřistoupí.

Ekonomický rozměr: ropa a průliv

Ohledně Hormuzského průlivu není jasné, zda je otevřen. Situaci bude možné posoudit podle pohybu tankerů.

Jeho otevření by umožnilo odvoz ropy a vedlo by ke stabilizaci trhu. Cena ropy již začala klesat.

O stažení amerických sil z regionu nemůže být řeč. Naopak dochází k dalšímu posilování, do oblasti směřují další jednotky včetně letadlové skupiny.

Obě strany hlásí vítězství

Situace je specifická tím, že obě strany deklarují vítězství.

Proč došlo k příměří

Důvodů může být několik.

Obě strany se mohly dostat do patové situace. Írán utrpěl těžké ztráty a další eskalace by mohla mít nepředvídatelné důsledky.

Zároveň americké velení mohlo potřebovat čas na doplnění zásob, opravu techniky a přípravu na další fázi operací.

Írán navíc zvažuje možnost vybírání poplatků za průjezd Hormuzským průlivem, což by mu přineslo významné příjmy.

Další vývoj: Libanon a pokračující operace

Krátce před příměřím Izrael provedl další údery, mimo jiné na hliníkárnu v Araku, s cílem způsobit ekonomické škody.

Není zatím jasné, zda příměří skutečně plně funguje. To se ukáže až podle reálného provozu v průlivu.

V Libanonu boje pokračují. Hizballáh není součástí příměří. Došlo i k incidentu při pokusu o překročení řeky Lítání, který skončil ztrátami.

Závěr

Celkově jde o první den dvoutýdenního příměří. Budou probíhat jednání, ale není jasné, na čem by se mohly strany dohodnout.

Írán utrpěl kolosální škody a jeho obnova bude velmi obtížná.

Tyto dva týdny je proto vhodné vnímat spíše jako pauzu než jako konec konfliktu. Americké síly v regionu zůstávají a nadále se posilují.

Podmínky Íránu jsou prakticky nesplnitelné a jejich přijetí by pro Trumpa znamenalo porážku.

Proto současná situace působí spíše jako příprava na další fázi.