Moravský trojvýlet na Hanou a Slovácko – 2. část: Kroměříž

Odjet z Olomouce do Kroměříže je jako pokračovat v návštěvě u příbuzných téže skvělé rodiny. Bylo tomu tak.

Nebyl pátek jako v písni Petra Hapky+Michala Horáčka „Na hotelu v Olomouci“, která se mi v mysli od rána připomínala. Píseň končí slokou:

„Však víš – změna neublíží
Příští pátek v Kroměříži.“

V mém případě byla středa a ten den ráno cestou z Olomouce do Kroměříže, druhého města na programu výletu do tří měst na řece Moravě, mi naskočil další křížek – výlet, jsem si dala k narozeninám.

Od prvního dojmu po příjezdu se mi Kroměříž jevila jako další parádní město. Kde se vzalo? Na místě vesnice Kroměříž, kterou již nějakou dobu předtím vlastnilo olomoucké biskupství, založil jeden z olomouckých biskupů v polovině 13. století město a přesunul sem část správy olomoucko-biskupské diecéze.

Není proto divu, že obě města měla podobné základní charakteristiky města církevního, vojenského a studentského. Kromě toho si olomoucké biskupství, pozdější arcibiskupství, vybudovalo v Kroměříži své reprezentační letní sídlo.

Také v Kroměříži se nachází mnoho krásných a historicky cenných kostelů, především kostel sv. Jana Křtitele, kostel sv. Mořice a kostel Nanebevzetí Panny Marie.

Ve středověku bylo město obehnáno hradbami, ze kterých dodnes zůstala jediná, zvaná Mlýnská brána.

Postupně narůstal význam Kroměříže jako centra vzdělávání a kultury. Od 17. století byla Kroměříž kulturním centrem celé střední Moravy. Vzdělání středoškolského a vyššího typu poskytuje v široké míře dodnes – v několika středních a vyšších odborných školách, dvou gymnáziích, konzervatoři, a navíc v celostátní vzdělávací instituci Justiční akademii, která navázala na tradici předchozí Justiční školy.

Centrem města je Velké náměstí s podloubími. U náměstí se tyčí vysoká věž Arcibiskupského zámku.

Náměstí mi bylo sympatické hned, protože mi připomínalo centrum Českých Budějovic, ve kterých jsem několik let žila. (Ano, „v Budějovicích by chtěl žít každý!“) Ale bylo mi nadmíru sympatické ještě víc po zjištění, které u nás není obvyklé. Dost po naší zemi cestuji a kromě nadšení, jak poslední dobu úžasně prokoukla, mám jednu negativní zkušenost: často je problém se slušně zdravě najíst. Je problém najít normální restauraci na oběd a večeři. Narazíte většinou jen na různé fastfoody či asijské kuchyně, případně restaurace enormně drahé. (A nechci poslouchat „jo, to musíte vědět, kam jít“, protože turista právě toto neví.)

Pro Kroměříž to ale neplatí, protože v restauracích kolem dokola náměstí a v přilehlých ulicích (možná i jinde ve městě) je před polednem čerstvě navařeno a za velmi přijatelnou cenu k dispozici tříchodové menu s výběrem hlavního jídla. (Vybere si i celiak s bezlepkovou dietou.) Dokonce ještě v některých podnicích si denní menu lze dát i večer. V tomto ohledu je Kroměříž za mne vítěz!

Na protější straně náměstí než bylo dosud na snímcích, stojí historická budova radnice, která dodnes slouží svému účelu. V prvním patře mají krásnou obřadní síň a v jejím čele obraz „Žně“, největší obraz Maxe Švabinského, kroměřížského rodáka.

Kroměříž se pyšní mnoha slavnými rodáky, výčet by byl dlouhý. Jednoho ale jmenovat musím. Budova radnice navazuje do ulice na budovu bývalého měšťanského pivovaru. Tady se nachází pozoruhodná, jen poněkud hůře fotografovatelná vizuálně-hudební instalace věnovaná Karlu Krylovi, dalšímu ze zdejších proslulých rodáků. Zejména pamětník si tu hodně užije a tiše se může připojit k písním, které zná desítky let – Anděl, Bratříčku, zavírej vrátka, Děkuji, Karavana mraků, Morituri te salutant, Salome, Veličenstvo Kat….

Kroměříž byla v roce 1997 vyhlášena nejkrásnějším historickým městem České republiky a rok nato byl komplet Arcibiskupského zámku, Podzámecké a Květné zahrady zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Arcibiskupský zámek a jeho cenné sbírky patří olomouckému arcibiskupství a jsou pod odbornou správou olomouckého Arcidiecézního muzea. Kupodivu přesto, že jde o téhož vlastníka, jsou pravidla prohlídky zdejšího zámku a jeho sbírek odlišná od pravidel v Olomouci – v kroměřížském zámku se nesmí fotografovat (osobní nařízení zdejšího kastelána s titulem ředitel).

Nelze si tak pořídit pár záběrů, které později pomohou leccos připomenout a znovu prožít. Návštěva historických objektů by neměla být jen jednorázovou záležitostí či způsobem utrácení času. Poslední dobou se podobné zákazy fotografování objevují. Současně se vstupné každý rok zvyšuje, a není vůbec malé. Je významnou položkou hospodaření všech historických objektů. Osobně ale už nebudu chodit na prohlídku interiérů nikam, kde takový zákaz vyhlásili. Jeho smysl mi uniká a necítím se tam dobře.

Z interiérů Arcibiskupského zámku mohu uvést pouze jediný povolený snímek Sněmovního sálu, jednoho z nejkrásnějších rokokových interiérů ve střední Evropě. Není divu, že „hrál“ i v řadě filmů. Sál, ve kterém se dnes konají koncerty či některé významné akce, byl místem konání tzv. Kroměřížského sněmu – ústavodárného říšského sněmu rakouských národů v revolučním roce 1848. Sněm začal původně ve Vídni, ale právě z důvodů eskalace revolučních událostí byl přerušen a přesunut do Kroměříže.

Dominantou Arcibiskupského zámku i celé Kroměříže je 84 metrů vysoká věž, jejíž spodní hranatá část bývala kdysi obrannou věží původního biskupského hradu. Věž zámku je vidět odkudkoli a naopak její výška umožňuje se potěšit výhledy na město.

U zadní strany zámku se na dnes již 64 hektarech rozkládá romantická Podzámecká zahrada, založená na začátku 16. století. To ještě neměla tak impozantní rozměry a také její účel byl jiný. Během staletí prošla několika přeměnami – z původní zelinářské a ovocnářské zahrady byla nakonec v 19. století proměněna na anglický přírodní park s více než 200 druhy vzácných stromů z různých částí Evropy, Ameriky i Asie, s vodními kanály, rybníky, různými stavbami a volně chovanými pávy a labutěmi.

V jiné části města se nachází druhá a nejspíš známější z kroměřížských zahrad – raně barokní Květná zahrada v geometrickém stylu francouzské zahrady s italskými a holandskými vlivy, původně nazývaná Libosad. Inspirována byla zahradami ve Versailles. Patří mezi nejvýznamnější zahradní díla na světě. Vybudovat ji nechal ve druhé polovině 17. století olomoucký biskup Karel z Lichtensteinu-Castelkorna.

Za vstupem do Květné zahrady se nachází nejprve Čestný dvůr s velkými skleníky po stranách.

Zahrada se vyznačuje symetrií s množstvím geometricky stříhaných živých plotů různých výšek, květinových záhonů, soch, fontán a vodotrysků.

Uprostřed zahrady stojí osmiboká rotunda, do jejíhož středu bylo na konci 19. století zavěšeno Foucaltovo kyvadlo (potvrzující otáčení planety Země kolem své osy). Snímek bohužel jen zvenčí, protože rotunda nebyla v době mé návštěvy otevřena.

Celou jednu stranu Květné zahrady tvoří 244 m dlouhá kolonáda se sochami antických bohů a bustami nad pilíři.

Květnou zahradou jsem ukončila návštěvu Kroměříže a následující den se přemístila na poslední štaci trojvýletu – do Uherského Hradiště. O něm až zase příště.

V souladu s Kodexem blogem potvrzuji, že všechny uvedené fotografie jsou vlastní.