Duší v Bechyni

Když náhoda kladně změní plány a aneb o jihočeském Táboře, Bechyni, historickém vláčku a povodních.

Myslím na všechna místa v naší krásné zemi v době, kdy byla radost do nich zavítat – s nadějí, že taková opět budou. Jedna vzpomínka je velice nedávná a datem vzniku nezapomenutelná.

Posílám ji jako nepatrnou protiváhu zpráv v médiích, která jsou obecně nejen dnes, ale i kdykoli jindy převážně pouze negativní.

Jako milovník železnic jsem si naplánovala výlet do Tábora a pak historickou mašinkou do Bechyně s tím, že si po čase zas důkladně prohlédnu i obě města – v pátek Tábor a v sobotu Bechyni. A to během 13. a 14. září, kdy Křižíkův vláček pojede v letošním roce naposled. Jenže v Táboře v době „Táborských setkání“, která se měla konat právě o tomto víkendu, nebylo kde přespat, a tak jsem se tam vydala o tři týdny dřív.

Výlet to byl skvělý, ale uběhlo jen pár dnů a vše bylo jinak. Nejen historický festival v Táboře, ale v celé zemi se žádné akce od pátku 13.8. nekonaly. Zato finišovaly přípravy proti záplavám, které pak svým rozsahem a silou zběsile ničily.

Zatímco těžce postižené oblasti, a mezi nimi především Jesenicko či Krnov, sčítají fatální škody, uklízejí a zvažují jak dál, povodně se postupně přesunuly na další místa – hlavně do Jižních Čech, plných řek a rybníků a přehrad.

Dnes 20. září je už po tři dny pro Bechyni na řece Lužnici hlášen 3. povodňový stupeň – proto ten název článku. Bechyně v něm zastupuje všechna místa naší krásné, nyní zraněné země. Nebude to ani trochu lehké, ale věřím, že v ní zase bude svítit slunce na nebi i v duši – tak, jako tomu bylo před čtyřmi týdny v Táboře a Bechyni:

Krásný a přívětivý Tábor je stále husitským městem, bez ohledu na soudobé přehodnocování této části české historie. Není divu – vždyť jej husité založili. Tehdy se do češtiny dostalo slovo „tábor“ podle biblické hory Tabor v Izraeli, jejíž tvar připomíná český Říp. Také táborský Jordán, naše nejstarší přehradní vodní nádrž z 15. století, nese biblické jméno. I další historie Tábora byla místy značně dramatická, a o tom všem Tábor kvalitně referuje. Dvě táborské věže – kostela na náměstí a Kotnovská – nabízejí ptačí pohledy, a takové nabídce nelze odolat.

Bechyňská železnice se stala v roce 1903 první tratí u nás, na které jezdily vlaky poháněné elektřinou. A byla současně i první elektrifikovanou dráhou na území celého Rakouska-Uherska. Zasloužil se o to český průmyslník a vynálezce František Křižík – proto tato dráha nese jeho jméno. Až na nádraží v Bechyni vede trať od roku 1928, kdy byl přes Lužnici vybudován stále právem obdivovaný most Bechyňská duha. Báječný pan strojvůdce věděl o unikátní železnici úplně všechno, a snad ještě víc.

Cestou z bechyňského nádraží na náměstí, nejprve okolo zdejších lázní, stojí za nakouknutí hřbitovní kostel sv.Michala se Starým hřbitovem, vyznačujícím se největším počtem litinových křížů minimálně ve střední Evropě, jako dokladu zdejšího kovolitectví.

Centrem malého města je náměstí s kostelem a věží. Během výstupu nahoru se lze – podobně jako v případě táborského Kotnova – potěšit podrobnými informacemi nejen o věži samé. Zde navíc velice vtipnými.

Velká část kouzelného města se zámkem a klášterem sice leží v bezpečné vzdálenosti od Lužnice na kopci, jenže stále mám živě před očima půvabné dolní partie u řeky,. Její hladina snad dnes začne zase pomalu klesat.