Znají mimozemšťané lasery?

Co mají společného lasery a mimozemšťané? Podaří se najít život na cizích planetách pomocí světla? (délka blogu 3 min.)

Hledání mimozemské inteligence (SETI) se po desetiletí omezovalo hlavně na zachycování rádiových vln. Vědci i nadšení laici doufali, že s jejich pomocí objeví někde ve vesmíru stopy života. Vesmír ovšem zatím... mlčí.

Znamená to, že jsme ve vesmíru sami - nebo se jen snažíme zachytit nesprávný druh signálu? Nová studie publikovaná na serveru arXiv naznačuje, že příští generace obřích teleskopů na Evropské jižní observatoři (ESO) by mohla mít víc úspěchů. Nebudou se tu ale používat rádiové antény, vědci budou hledat typické laserové světlo.

Proč zrovna lasery?

Představte si vesmír jako obrovský oceán. Je v něm (stejně jako v našem skutečném oceánu) spousta různého (i rádiového) hluku. Rádiové signály se v něm snadno ztratí. Kromě toho vyžaduje vysílání signálu na vesmírné vzdálenosti obrovské vysílače, které jsou energeticky opravdu hodně náročné, pokud má být zároveň signál vysílán do všech směrů.

Co se týká komunikace pomocí laserů, je situace jiná. Laserový signál se dá vysílat s menším úsilím, takže by taková komunikace byla poměrně levná a efektivní. Pokud by pokročilá civilizace chtěla komunikovat na mezihvězdné vzdálenosti, pravděpodobně by tedy sáhla po laseru a ne po rádiovém vysílači.

Pro nás by se takový signál zdál být typickým monochromatickým světelným zdrojem. Pozorovali bychom v signálu světlo s určitou vlnovou délkou a ne soubor různých vlnových délek.

V přírodě je něco takového (až na určité vzácné specifické astrofyzikální jevy) téměř nemožné. Pokud takový paprsek zachytíme, máme prakticky jistotu, že jde o tzv. technologickou signaturu – pravděpodobný důkaz o existenci mimozemské civilizace, která takový signál vytvořila uměle.

Projekt 2040 a spektroskopie

Studie navrhuje využít budoucí zařízení ESO, konkrétně plánovaný přístroj WST (Wide Field Spectroscopy Telescope) a další spektroskopické přístroje, které mají mít schopnost sledovat naráz tisíce různých objektů.

Astronomové by nemuseli plýtvat drahocenným časem velkých teleskopů jen na hledání mimozemské civilizace. Detekce by probíhala automaticky na pozadí běžných vědeckých pozorování galaxií a hvězd.

Spektrografy by rozkládaly světlo hvězd na jednotlivé barvy (spektrum). Pokud by se v datech objevil nepřirozeně úzký a jasný signál, který neodpovídá žádnému známému efektu, software by okamžitě spustil poplach.

Samozřejmě to nebude úplně jednoduché. Laserové signály jsou úzké. Abychom je zachytili, museli by mimozemšťané mířit přímo na naši Sluneční soustavu (nebo bychom museli mít štěstí a protnout jejich komunikační linku s jinou soustavou). Jak se ovšem naše schopnosti sledovat oblohu v digitální éře zvyšují, šance na úspěch poprvé v historii lidstva přestávají být nulové.

Pokud se v roce 2040 podíváme na oblohu skrze obří zrcadla v chilské poušti Atacama, možná tam neuvidíme jen hvězdy, ale také světelný pozdrav od mimozemšťanů.

A tak zatímco 20. století patřilo rádiovým teleskopům jako Arecibo, to jednadvacáté by mohlo přinést průlom v optické verzi SETI. Hledání života ve vesmíru už není jen sci-fi, ale stává se reálným vědeckým výzkumem, který můžeme provádět hlavně také díky moderním teleskopům. Pořád sice hledáme jehlu v kupce sena, ale tentokrát jich je v senu víc než jedna.

^{Zdroje: Ivanov, V. D. (2025): Optical SETI at ESO in the 2040s. arXiv:2512.18903v1, ESO (European Southern Observatory) – Expanding Horizons initiative.}