Zbytky dávného života na Zemi i na Marsu?

Vědci objevili na Zemi místo, kde se možná nacházejí jedny z nejstarších organismů na Zemi. A navíc žijí v takových podmínkách, které připomínají dokonce podmínky na dnešním Marsu.

Místo, kde vědci našli pradávné organismy, se nachází hluboko v suché pustině - argentinské Puna de Atacama. To je vysokohorská pouštní oblast, která se nachází více než 3 600 metrů nad mořem. Byl tu objeven ekosystém, který by mohl jednoho dne vysvětlit vznik života na Zemi nebo alespoň jeho existenci na Marsu.

Atacama

Poušť Atacama je už od dob Charlese Darwina považována za sterilní a nehostinnou oblast. Je také zároveň vhodná k simulaci podmínek, které se nacházejí na Marsu. Na naší planetě samozřejmě na rozdíl od Marsu existuje atmosféra, skládající se převážně z kyslíku a dusíku, jinak je ale poušť Atacama marsovským pouštím hodně podobná. Kromě toho, že tu prakticky neprší, byla tu také zaznamenána nejvyšší hodnota UV záření na Zemi. Roční dávky záření typu UVB se pohybují kolem 3,5 - 5 kWh/m2 a dávky UVA kolem 130 - 160 kWh/m2.

Místní sucho způsobuje pohoří, které je dlouhé více než 3000 km. Vede ze severu na jih podél pobřeží Tichého oceánu na západním okraji Chile. Jeho maximální nadmořská výška je nižší než je tomu u And, protože je ale toto pohoří široké přibližně 50 km, způsobuje intenzivní dešťový stín v oblasti, která se nachází ve vnitrozemí.

Jedná se tedy o velice nehostinné místo, kde prakticky nikdy neprší a slunce tu nemilosrdně pálí. V takových podmínkách umí přežívat jen opravdu málo živých organismů.

Vědci tu našli několik záhadných lagun, které obsahují živé stromatolity - kamenné útvary, vytvořené mikroby. A právě tito mikrobi žijí na Zemi pravděpodobně už miliardy roků.

Pradávní obyvatelé Země

Stromatolity jsou jemně vrstvené, většinou vápenaté sedimentární horniny, tedy útvary, které obsahují sedimenty. Mají většinou tvar hlízy. Živé stromatolity už dnes nejsou moc rozšířené. Vyskytují se prakticky jen na Bahamách a v západní Austrálii. Moderní stromatolity jsou poměrně malé formace vytvářené mikroby.

Stromatolity v lagunách Atacama tedy nejsou jen velkou vzácností - jsou ale navíc ještě odlišné od ostatních dnes už jen vzácně existujících příbuzných. Nejvíce se podobají vyhynulým stromatolitům z dávných dob, kdy se na Zemi ještě nacházela atmosféra bez kyslíku - a život tu teprve vznikal.

Výjimečná je jak jejich velikost tak složení. Jednotlivé vrstvičky těchto vrstvených minerálů jsou tvořeny sádrovcem. Vnější vrstva obsahuje fotosyntetické mikroby (cyanobakterie) a vnitřek je bohatý na tzv. archaea - jednobuněčné organismy, které na Zemi často nacházíme jen v extrémních podmínkách. Žijí například tam, kde panuje extrémní horko, radiace nebo ve slaném okolí, tedy v podmínkách, jaké nejspíš panovaly na naší planetě, když byla ještě hodně mladá. Vědci se tedy domnívají, že tyto organismy mohou být podobné ekosystémům, které existovaly když život na Zemi teprve začínal.

Na Zemi i na Marsu?

Vědci chtějí stromatolity zkoumat také z jiného důvodu. Je totiž docela dobře možné, že se podobné chemické reakce, jaké vedly nakonec ke vzniku života na Zemi, mohly postarat o stejné procesy na Marsu. Když vycházíme z toho, že povrch obou mladých planet měl stejné chemické složení, nic by nemělo bránit tomu, aby byl jejich vývoj podobný. Chemické reakce fungují všude stejně.

Můžeme vycházet z toho, že pokud na Marsu někdy došlo k vývoji života, který by byl schopen vytvářet fosilie, pravděpodobně by vypadal podobně jako mikrobiální společenství ve výše zmiňovaných atacamských lagunách.

Když se nám podaří pochopit, jak živé organismy přežívají v takových podmínkách na Zemi, budeme tušit, kde přesně hledat jejich eventuální příbuzné na Marsu nebo (jednoho vzdáleného dne) na jiných planetách. Ostatně, nálezy, které udělaly některé z roverů pracujích na Marsu, opravdu silně připomínají stromatolity, které jsou samozřejmě hodně staré a dnes už zvětralé. Tyto útvary mohly vzniknout v dávných dobách, kdy na Marsu ještě existovala tekutá voda (viz https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1155/2020/6959532).

^{Zdroje: Odkaz, Odkaz}