Vzhůru na Měsíc! Nové plány, nové technologie

Co by udělal bůh, kdyby chtěl, abychom se stali vesmírnou civilizací? Dal by nám Měsíc, který je od naší planety vzdálený jen tři a půl dne letu – abychom na něm mohli otestovat všechny své nové technologie.

Ano - Američané skutečně byli na Měsíci a to dokonce několikrát. Nic na tom nemění ani spekulace, ani konspirační teorie. Událo se to před mnoha desetiletími. Měsíc posloužil k politické propagandě a dlouhé roky byl pak považován za nudný cíl, vyčerpaný a nehodný zájmu. To se v posledních letech změnilo.

Nejen Marsem je živ vesmírný projekt

Už to není jen Mars, o kterém se mluví ve spojení s možnou vesmírnou misí. Ve srovnání s Měsícem je Mars nesrovnatelně dále. Vesmírná loď s lidskou posádkou tam poletí daleko déle a musí navíc nějakou dobu čekat na to, aby se mohla vrátit. Mise typu „Mars One“ jsou jistě šikovným PR-gagem, jinak se ale nedají brát vážně. Na tak dlouhou cestu, jakou by museli urazit osadníci Marsu, nemáme ani zdroje ani technologii. Neumíme odstínit kosmické ani sluneční záření, takže byl byla relativně dlouhá cesta na Mars pro možné lidské osadníky likvidační.

Oproti tomu je Měsíc „téměř za rohem“, dá se na něj letět kdykoliv a stejně tak dobře se z něj dá zase vrátit zpět na Zemi.

Se svou nízkou gravitací je Měsíc ideálním místem, kde se dá trénovat na ty mise, které zatím leží v daleké budoucnosti – na cesty k ostatním planetám Sluneční soustavy.

Vytyčené cíle – Měsíc je jen začátek!

Cílem těchto vzdálených misí přitom není jen Mars. Daleko zajímavějšími destinacemi jsou měsíce velkých planet Jupitera a Saturnu.

Kolem Jupitera krouží hned čtyři světy, které by stály za návštěvu – horký a nepříjemný měsíc Io, na kterém naše sondy pozorovaly aktivní vulkanismus, ledová a tajuplná Europa, která má pod svým ledovým příkrovem tekutý oceán s příznivými teplotami, Ganymed a Kallisto, které jsou sice „suché“, zato se už nenacházejí v životu nebezpečných jupiterovských Van Allenových pásech. Za návštěvu bude rozhodně stát i Saturnův měsíc Titan, který má vlastní atmosféru a mohl by se (se svými zásobami uhlovodíků) stát zdrojem paliva pro lodě, které kolem něj budou prolétat.

Náš Měsíc nemá žádnou atmosféru a magnetické pole, nabízí tedy stejné podmínky jako většina možných cílů ve vzdálené Sluneční soustavě. Dalo by se na něm trénovat přežití osadníků v nepříznivých podmínkách. Mohly by se tu testovat prototypy jejich příbytků a technologie, kterou si s sebou povezou ke svým dalekým cílům.

Velké plány – malý rozpočet

K cestě na Měsíc bohužel momentálně chybí technika. Rakety,  které vynesly americké astronauty k Měsíci, byly největšími a nejsilnějšími raketami všech dob. Po ukončení měsíčních misí se jejich výroba zastavila. Dnes už prý dokonce neexistují ani plány, ztratily se. Raketa, která vynese náklad až k Měsíci, totiž nemá žádné jiné uplatnění.

Přesto existují plány pro návrat na Měsíc. NASA například financovala studii, která předpokládá vyslání robotů, které by mohly k Měsíci odstartovat už v roce 2017, tedy napřesrok. O rok později by mohly k Měsíci vyrazit rovery, které by mohly na Měsíci hledat zásoby vody. Další robot by mohl na povrchu Měsíce stavět obydlí pro budoucí osadníky. Ti by pak mohli vyrazit na svou misi v roce 2021.

Na projektu by se měly podílet dvě konkurující firmy. Každá z nich by měla vyvíjet svou vlastní verzi kosmické lodi a měsíčního vozidla. Toto zdánlivé plýtvání zdroji by mělo jeden cíl: pakliže jedna z firem zkrachuje, byla by v záloze ještě druhá.

Celý plán by se dal uskutečnit s rozpočtem deseti miliard dolarů. Nejvíc bude ale samozřejmě záležet na tom, jak bude nutnost takové mise vidět americká vláda, která bude muset uvolnit peníze ze státního rozpočtu. I kdyby ale akuálně misi odmítla, je možné, že se uplatní někdy v blízké budoucnosti.

Do věci se vkládá ... Čína

Kdysi vysmívaná a zaostalá asijská země se v poslední době drasticky mění. Čína uvolnila vysokou sumu například do vesmírného výzkumu. Polovina autorů dnes zveřejňovaných vědeckých prací pochází z Číny.

Jsou to téměř přesně na den dva roky, kdy na Měsíci přistál čínský modul a vysadil lunární povrch vozítko s romantickým názvem „Nefritový králík“.

Nefritový králík bylo šestikolové vozítko o hmotnosti 140 kg. Délka vozítka byla 1,4 m, šířka 1 m a výška 1,1 metru, bylo tedy poněkud menší než marsovská vozítka Spirit a Opportunity. Hmotnost vědeckých přístrojů byla cca 20 kg. Energii mu dodávaly solární panely. Vyhřívání vozítka, nezbytné během lunárních nocí, zajišťoval naopak radioizotopový tepelný zdroj. Čínské vozítko bylo jako první na Měsíci vybaveno radarem, kterým bylo možno zkoumat měsíční regolit do hloubky třiceti metrů a struktury měsíční kůry do hloubky přes sto metrů.

Vozítko bylo čilé jen asi dva měsíce. Poté „ochrnulo“, postihl ho těžký defekt, který znemožnil další cestu. Přistávací modul sondy ale dodnes vysílá údaje na Zemi. Pozoruje mimo jiné nebe svým speciálním teleskopem pro ultrafialovou část spektra. Už dnes patří k nejdéle fungujícím lunárním sondám.

Dalším krokem čínské vesmírné agentury bude vyslání sondy, která nasbírá na Měsíci horninu a vrátí se s ní na Zemi. Taková mise by se mohla uskutečnit už v příštím roce.

Možná je tedy čínské angažmá „ve věci Měsíc“ motivační i pro NASA.

Zdá se, že byla odstartováno další kolo závodů o Měsíc.

A tentokrát bude ve hře víc, než jen přistání a prvenství. Měsíc se dnes dá využít pro daleko důležitější cíle, než jen k politické propagandě.