Vesmírná bublina v souhvězdí Býka a Persea

Potvrzení jedné z teorií o vzniku hvězd. Vesmírný dalekohled Gaia objevil ve vesmíru následky výbuchu supernovy - zahuštěná oblaka plynu a prachu, kolébky nových hvězd. 

Odkud se berou hvězdy?

Vznik jednotlivých hvězd fascinuje astronomy i laické publikum od samého počátku astronomie. Vědci dnes mají dobrou představu, jak k němu nejspíš dochází. Byly vytvořeny počítačové simulace, které zobrazují vznik hvězd z mezihvězdného plynu a prachu. Díky vesmírnému satelitu Gaia teď ale poprvé zaznamenali příslušné děje na reálných objektech. 

Gaia

Zkratka Gaia odvozena od názvu Global Astrometric Interferometer for Astrophysics. Jedná se o kosmický dalekohled Evropské kosmické agentury (ESA), nástupce projektu Hipparcos. Gaia měla za úkol vypracovat podrobnou mapu rozložení hvězd v naší Galaxii.

Příslušná teorie je poměrně jednoduchá. Ke vzniku nových hvězd může docházet tehdy, když se obrovský vesmírný oblak, tvořený plyny a prachem, dostane do pohybu a začne se díky němu zahušťovat. Rozhodujícím impulsem může být například exploze blízké supernovy. 

Problém spočíval donedávna v tom, že vědci pozorovali struktury ve známém vesmíru prakticky jen ve dvou dimenzích a neznali jejich přesné prostorové rozložení. Nemohli tedy dělat přesné závěry o tom, jakými změnami právě procházejí známé útvary, pozorované na obloze. Výzkum, který se uskutečnil pomocí satelitu Gaia, vše změnil. 

V obrovském souboru dat, které sonda v průběhu své mise zaslala na Zemi, vědci objevili souvislost, která vysvětluje výše zmiňovaný vznik hvězd z mezihvězdného oblaku plynu a prachu. 

Vesmírná bublina

V souhvězdích Persea a Býka se nacházejí oblaka plynu a prachu. Vědci o nich vědí už po celá desetiletí, nikdy ale neznali jejich skutečný tvar, hloubku nebo tloušťku. Nebyli si také jisti, jak daleko se vlastně od nás oba útvary nacházejí. A už vůbec netušili, jestli jsou oba objekty vzájemně příbuzné. Nyní (díky průzkumu pomocí satelitu Gaia) znají jejich přesnou polohu a parametry. 

Ukázalo se, že tato seskupení plynu a prachu nejsou samostatnými objekty, ale tvoří jakousi obálku kulovité bubliny prázdného mezihvězdného prostoru zhruba tak, jako tvoří mýdlová voda povrch mýdlové bubliny. Kulovitá dutina bubliny zabírá zhruba 150 parseků – což je téměř 500 světelných roků. 

Na povrchu této obří vesmírné bubliny se z tamního plynu a prachu právě vytvářejí nebo se (v astronomicky nedávné minulosti) již vytvořily stovky hvězd. 

Uvnitř bubliny musela před přibližně deseti miliony roků explodovat supernova. Její záření a tlaková vlna vytlačila z prostoru kolem ní plyn a prach směrem ven, tam, kde nyní pozorujeme obálku bubliny. 

Jev si můžete prohlédnout v následujícím videu. 

Podle některých teorií se nemuselo jednat o osamělou supernovu, ale o několik supernov, které explodovaly v relativní blízkosti během několika málo milionů roků. 

Obrovské množství dat, které zaslal satelit na Zemi, bude vědce zaměstnávat ještě dlouhou dobu. Skrývají se v nich jistě mnohá překvapení a odpovědi na nejrůznější vědecké hádanky. 

 Zdroje:https://iopscience.iop.org/article/10.3847/2041-8213/ac1f95, https://iopscience.iop.org/article/10.3847/1538-4357