Vědci mezi kosatkami

Kosatky jsou na vrcholu potravinového řetězce oceánů. Přesto u nich odborníci pozorují chování, které by čekali spíš v laboratoři. A tím, kdo provádí experiment, nejsou lidé. (délka blogu 3 min.)

Díky přehnaným filmům z Hollywoodu si většina lidí myslí, že žraloci nebo třeba právě kosatky jsou krvelačná a agresivní zvířata, se kterými se rozhodně nechcete setkat ve volném moři. Naprostá většina žraloků se ovšem naopak chová vypočitatelně, umí rozlišovat mezi lidmi a svou běžnou potravou - a opravdu nebezpečné jsou jen některé druhy.

Ještě zajímavější než žraloci jsou kosatky. Ty se totiž snaží, jak se zdá, nás lidi aktivně zkoumat.

Místo útoku nabídka potravy

Byly zaznamenány situace, kdy se k lidem potápějícím se v oceánu, přiblížila rodina kosatek.

Jeden z největších predátorů planety pak místo útoku před potápěče položil čerstvě uloveného tuleně, rejnoka nebo dokonce mořskou řasu a trpělivě čekal, co udělá.

Vědecká studie nedávno popsala celkem 34 případů z celého světa, kdy volně žijící kosatky prokazatelně nabízely svou kořist lidem na lodích, ve vodě nebo na břehu.

Jsme zvyklí na to, že lidé krmí divoká zvířata, nebo že domestikovaní mazlíčci nosí dárky svým majitelům. Případy, kdy by divoké a velmi inteligentní zvíře nosilo jídlo člověku, jsou ovšem v přírodě nevídané. Zdá se, že nás kosatky ... zkoumají.

Kosatčí dary

Výzkum ukázal, že kosatky nabízely lidem nejrůznější druhy živočichů a dokonce i rostlin. Kosatky lidem nenabízely jen nahodilé zbytky, ale celkem osmnáct různých druhů potravy, která se vyskytuje v jejich mořském okolí. Kosatky samozřejmě nežerou mořskou flóru, což znamená, že přemýšlejí nad tím, co žerou ostatní zvířata?

Tento pestrý sortiment, kterým kosatky obšťastnily potápěče, vědci rozdělili do několika hlavních kategorií podle původu úlovku.

Vůbec nejčastěji se na seznamu darů objevovaly paryby a ryby. Často se takové případy odehrávaly v oblasti západního jižního Pacifiku kolem Nového Zélandu, kde kosatky lidem opakovaně přinesly celkem osm rejnoků (siba novozélandská) a k tomu dalších pět blíže neidentifikovaných druhů rejnoků.

Třikrát lidem nabídly také rejnoka dlouhoocasého, přičemž v jednom případě šlo o paralyzovaného jedince. Aby toho nebylo málo, mezi dary se objevil i ochromený žralok sedmižábrý, tři zástupci blíže neurčených mořských ryb a třikrát také rejnok z čeledi Mobulidae, kterého kosatka donesla posádce na lodi v oblasti východního tropického Pacifiku.

Další významnou skupinou byly dárky ve formě mořských savců, ptáků a plazů. Stalo se to pro změnu v severním Pacifiku, kde vědci zaznamenali případy, kdy kosatky lidem nabízely uloveného tuleně obecného, vydru mořskou nebo dokonce kusy velryby šedé.

V tropických vodách pak byl zdokumentován případ darování uloveného delfína skákavého. Pokud jde o ptactvo, kosatky zkoušely lidskou reakci se dvěma druhy alkounů. V jednom případě se na hladině objevil dokonce zástupce plazů, konkrétně kareta obrovská.

Kromě těchto pro ně běžných úlovků ale kosatky projevily svou zvědavost nabízením mnohem menších a méně obvyklých vzorků potravy. Vědci popsali situace, kdy kosatky lidem darovaly mořskou hvězdici, medúzu zvanou talířovka antarktická nebo medúzu vlasatou.

Kuriozitou je pak případ z jižního Atlantiku u břehů Argentiny, kde kosatka lidem na břehu nabídla trs mořské řasy, pravděpodobně chaluhy bublinaté.

Kosatčí věda?

Přitom prý nešlo o náhodné upuštění kořisti, protože se v naprosté většině případů kosatka po uvolnění předmětu zastavila a prokazatelně čekala na lidskou reakci. Pokud člověk dar ignoroval, kosatka si ho po chvíli vzala zpět, podělila se o něj se svou rodinou, nebo se pokusila darování opakovat. Proč vlastně kosatky něco takového dělají? Z výše popsaného chování nemají žádný okamžitý prospěch a lidé jim jídlo neoplácejí.

Vědci nabízejí hned několik vysvětlení. Odpovědí na otázku může být přebytek potravy. Kosatky často loví zvířata větší než jsou samy, takže mají v dané chvíli tolik potravy, že ji nedokážou samy spotřebovat. Zároveň mezi lidmi a kosatkami nepanuje ani konkurenční boj ani vztah predátora a kořisti, což oběma stranám dává možnost k interakci, která se nezakládá na vzájemném lovu. Kromě toho je zvyk sdílet jídlo v kosatčích rodinách běžným jevem.

Kosatky mají navíc inteligenci srovnatelnou s lidskou. Zjevně mají mezi sebou složité sociální vazby a umějí projevovat jak empatii, tak i zvědavost. Možná je to právě tato zvědavost, co motivuje kosatky k tomu, aby pomocí přinesených darů aktivně testovaly lidské chování a zjišťovaly, jak budeme reagovat. Kosatky jsou zatím jediným druhem mořských savců, kteří aktivně zkoumají lidské chování pomocí experimentů.

^{Zdroj: Towers JR, Visser IN, Prigollini V. Testing the waters: Attempts by wild killer whales (Orcinus orca) to provision people (Homo sapiens). J Comp Psychol. 2026 Feb;140(1):45-55. doi: 10.1037/com0000422}