Pan Antonín má klasické tunelové vnímání reality (to je můj vlastní dojem). Takoví lidé jsou ve svých myšlenkách zajati v jakémsi psychickém tunelu a nemají možnost ukročit tři metry "do strany", aby si mohli ověřit pohledem "zvenčí", jestli je jejich myšlení ještě vůbec udržitelné.
Takoví lidé, pokud mají zároveň i potřebu "vysílat" umí být velice přesvědčiví pro ty, kdo do takového tunelu míří. Už proto si myslím, že je potřeba je konfrontovat s realitou, povídat si s nimi, jakkoliv to nejsou ochotni pojmout. Protože - když to člověk nechá tak, tak takových lidí najednou nebude sto, ale sto tisíc... ono se tohle myšlení-nemyšlení tak rádo množí... A je velice kreativní v mlžení, v získávání podpory od skutečných vědců.
Měla jsem kdysi tu čest přihlížet, jak jeden kolega vystavil certifikát pro Plocherův systém vitalizace pitné vody. Na základě tohoto certifikátu (vystaveného koneckonců doktorem přírodních věd ve výzkumném ústavu) pak tento system kupovali nejen jednotliví spotřebitelé, ale celé komuny pro centrální dodávku vody. "Vitalizér" spočíval v plechové krabici, ve které byla vata a kousky alobalu. Tato krabice se přivázala k trubkám a voda v nich pak byla šťastnější, krystaly vodního kamene byly okrouhlejší, měly hezčí barvy pod mikroskopem a zpívaly. Teď si jistě pomyslíte, co je to za pitomost. :) On ten kolega totiž zkoušel, jestli by se nemohl dostat do předčasné penze tím, že to hrál na blázna. Chodil nahý po chodbách a v kanceláři štěkal. Šéf mu to ale "neodkoupil", a tak se rozhodl pro trochu ostřejší kalibr - a tak se ezoterická scéna dostala k pravému, nefalšovanému certifikátu o skutečném fyzikálním jevu - vlivu vaty s alobalem na štěstí vody.
Tím chci říct - každé slovo, každé... které člověk investuje pro vysvětlení a zrelativování jejich bláznivých teorií - je dobře investované slovo. Věnoval jste tomu spoustu času - za mě moc a moc díky. 
