Toulavé planety

Stanou se jednoho dne z našich sousedních planet tuláci? Opustí Sluneční soustavu při přeměně Slunce na bílého trpaslíka? (délka blogu 3 min.)

Potulná planeta

Na pojem potulná planeta se dá narazit při přednáškách o vzniku planetárních soustav. 

V mladých hvězdných systémech nejsou dráhy planet ještě moc stabilní. Planety totiž vznikají nesčetnými srážkami malých objektů - ze kterých se následně tvoří větší a větší tělesa. 

Když postupem doby hmotnosti budoucích planet rostou, začínají mít rušivý gravitační vliv na oběžné dráhy sousedních objektů. 

Při pozorování cizích planetárních systémů vědci našli značné množství případů, ve kterých celý proces skončil malou katastrofou. V některých z nich existuje například jen jedna velká plynná planeta, která se nachází v těsné blízkosti své hvězdy. 

Znamená to, že z místa svého vzniku migrovala směrem k centrální hvězdě - a po cestě svou gravitací doslova vyhodila z planetárního systému své menší kamenné družky, obíhající ve vnitřním hvězdném systému. 

Vypuzené planety jsou odsouzené stát se osamělými tuláky, kteří brázdí naší galaxií aniž bychom měli šanci je objevit pomocí teleskopů. 

Mohou vznikat potulné planety také jiným způsobem?

Co se stane s planetami původně stabilního systému, který prostě jen došel ke konci života své centrální hvězdy? 

Hvězdy typu našeho Slunce končí svůj aktivní život ve fázi rudého obra a následně bílého trpaslíka. Jejich objem se nejprve zmnohonásobí a barva povrchu zčervená. Proces je spojený se ztrátou hmotnosti zestárlé hvězdy. Později navíc ještě odhodí svůj vrchní obal - což je pochopitelně spojeno s další ztrátou hmotnosti. 

Na místě původní hvězdy se objeví malý jasně bílý objekt, kterému astronomové říkají bílý trpaslík. Jedná se o jádro bývalé hvězdy. 

Co se při takových změnách stane s planetami? 

Nejbližší vnitřní planety budou nejspíš zničeny už ve fázi rudého obra. Hvězdný povrch totiž bude dosahovat až k jejich oběžným drahám, a tak se jejich materiál musí logicky postupně vypařit. 

Vnější planety, které se skládají z velkého množství plynu a méně či více hmotného jádra, ovšem tuto fázi vývoje hvězdy přežijí. 

I ony ale musí počítat se změnami oběžné dráhy. Přesunou se dále od Slunce. Konkrétně - pokud by se ze Slunce měl vytvořit bílý trpaslík se dvěma třetinami jeho dnešní hmotnosti, budou obíhat planety na drahách, které budou o 67 procent vzdálenější. Tuláci se z nich tedy nestanou.

Velké planety typu Jupiteru nebo Saturnu neopustí dokonce ani hvězdu, která původně vážila pětinásobek Slunce a změnila se na bílého trpaslíka s hmotností, odpovídající šedesáti procentům Slunce. Změny totiž neprobíhají dostatečně rychle. 

Ke ztrátě planet prý dochází prakticky jen při rychlých změnách hmotnosti - a navíc při změnách opravdu drastických, jak zjistili vědci pomocí počítačových simulací. 

Takové procesy se dají očekávat například při výbuchu supernovy. Coby supernova vybuchují hvězdy, které mají původně více než osminásobnou hmotnost našeho Slunce. 

V jakém stavu bude Sluneční soustava v době, kdy bude Slunce bílým trpaslíkem?

Zdá se hodně pravděpodobné, že vnitřní planety Merkur, Venuše a Země doslova zmizely před očima. Postupně se vypařily vlivem vysoké teploty, která panovala v oblasti jejich dnešních oběžných drah v období, kdy bylo Slunce rudým obrem. Z kamenných vnitřních planet našeho systému byl mohl zbýt jen Mars. On i všechny ostatní planety budou obíhat na vzdálenější oběžných drahách. Všechny oběžné dráhy by ale měly zůstat stabilní.