Tekoucí písek – dá se v něm utopit?

Původně pevná země se najednou otevře, aby spolkla dům. Fikce nebo realita? Tekoucí písek je skutečně schopný pohltit celé domy. Dá se v něm utopit? (délka blogu 3 min.)

Je to scéna jako z akčních filmů: hrdina se během pár vteřin propadá do bahna nebo písku. Záchrana přichází na poslední chvíli. Nebo nepřichází vůbec, pokud se jedná o negativního hrdinu. Během pár okamžiků mizí aktér pod hladinou, na které po něm zbude jen pár bublinek.

Ve filmu je tento jev samozřejmě v zájmu napínavosti děje podán poněkud přehnaně. Jen opravdu zřídka se může stát, že se člověk propadne do tekoucího písku víc než po pás. Okamžité utonutí sice nehrozí, situace je přesto nebezpečná. V přímořském tekoucím písku vás neutopí samotná propadající se hmota – ale rychle postupující příliv. V oblastech, kde příliv nehrozí, se na vás pro změnu negativně podepíše podchlazení a vyčerpání. Sami se totiž nejspíše ze studené hmoty nedostanete.

Jak vzniká tekoucí písek?

Podmínkou pro jeho vznik je přítomnost jemných zrnek písku. Směs musí být nasycená vodou, takže písek není v hutné a komprimované podobě a jednotlivá zrnka se jen zběžně dotýkají svých sousedů. Když se potom taková směs začne otřásat, může se stát, že jednotlivá materiálová zrnka ztratí kontakt ke svým sousedům úplně. Celá směs se na chvíli začne podobat tekutině.

Po ztrátě kontaktu mezi jednotlivými zrnky, se ztrácí také schopnost směsi odolávat působící síle – například váze osoby, která po písku kráčí. Z původně pevného a stabilně vypadajícího materiálu se může během chvilky stát tekutá břečka, do které se ponoří všechno, co se původně nacházelo na povrchu písku.

Poté, co otřesy ustaly, začne se tekoucí písek usazovat. Tvoří přitom optimálnější a hutnější strukturu. Na jeho povrchu se přitom vyplavuje přebytečná voda, která dříve zaujímala místo mezi jednotlivými zrnky.

Tento jev umí být dostatečně intenzivní na to, aby v hlubině zmizely dokonce i několikapatrové domy.

Dá se utopit v tekoucím písku?

Nebezpečí, že člověk utone tak, jak to někdy ukazují akční filmy, je přesto minimální. Lidské tělo totiž nemá dostatečně vysokou hustotu. Rozhodně nedosahuje hustoty směsi vody s pískem. Působí na něj proto síla, která se ho snaží držet na hladině podobně, jako na ní plave lehký korek.

Problém může ale způsobit blížící se příliv, pakliže jste měli tu smůlu, že jste uvízli v přímořském písku. Ponoříte se totiž zhruba po pás. Příliv často stoupá výše, než je polovina výšky lidského těla. Nebezpečí utonutí je tedy velice reálné, i když smrt nepřichází tak rychle, jak se v rámci napínavosti příběhu snaží namlouvat hollywoodské filmy.

Pakliže se vám podařilo uvíznout ve vnitrozemském tekoucím písku, ani pak nemáte zrovna na růžích ustláno. Může se to stát v místě, kde se nedá čekat větší dopravní ruch nebo častí náhodní okolojdoucí. Celkové vyčerpání a podchlazení organismu, který je uvězněn v mokrém podloží, se pak postará o zbytek neradostného scénáře.

Jak se dostat z tekoucího písku?

Nejlepší je, pohybovat nohama oběma směry tak, aby kolem nich vznikla „kapsa“ z měkčího materiálu. Pak se má člověk položit naznak do rozbředlé vrchní vrstvy, i když to na první pohled vypadá nebezpečně. Většinou by se pak mělo podařit vytáhnout jednu po druhé obě nohy, vězící v pevné mokré hmotě. Přetočením na břicho a odplazením se z nebezpečného místa si sice zruinujete oblečení, ale nejspíše také zachráníte život.