Tajemství největšího impaktního kráteru Sluneční soustavy

Američtí vědci objevili pod jedním z měsíčních kráterů anomálii s vysokou hustotou a hmotností. Zdá se, že se jedná o obrovskou strukturu bohatou na kovy. (délka blogu 3 min.)

Nachází se na odvrácené straně Měsíce a rozprostírá se od jižního pólu ke kráteru Aitken. Je to zatím největší známý impaktní kráter Sluneční soustavy. Podobné nebo i větší krátery mohly samozřejmě existovat i na Zemi, byly ale v průběhu miliard roků zničeny erozí. Na Měsíci podobné procesy neprobíhají, kráter si tedy mohl uchovat svůj původní tvar a formu. 

Prohlubeň, kterou pozorovaly měsíční orbitální sondy, je hluboká kolem 13 km a má průměr 2000 - 2500 km. Ještě zajímavější je ale objev, který udělali vědci, kteří zkombinovali údaje ze dvou jednotlivých měsíčních misí - GRAIL a LRO. 

GRAIL (Gravity Recovery and Interior Laboratory) 

V roce 2011 vyslala NASA na Měsíc dvě sondy, aby zmapovaly měsíční povrch a změřily jeho gravitační pole. Mise GRAIL trvala něco málo přes jeden rok.

Lunar Reconnaissance Orbiter (LRO) 

byla vyslána na Měsíc v roce 2009 spolu s Lunar Crater Observation and Sensing Satellite (LCROSS). LRO se zabývala mapováním povrchu Měsíce a hledáním vodního ledu. 

Anomálie

Vědci prozkoumali gravitační pole Měsíce a porovnali ho s mapou povrchu. Narazili přitom na anomálii, která se nachází přímo pod obrovským kráterem blízko měsíčního jižního pólu. Stovky kilometrů pod povrchem se tu v měsíčním plášti nachází rozsáhlá oblast, která musí obsahovat velké množství kovu. 

Dala by se vysvětlit poměrně logicky. Může se jednat o pozůstatky asteroidu, který kdysi tento obrovský kráter vytvořil. Celá věc má ovšem jeden háček - kov, který mohl tvořit jádro asteroidu, by se měl teoreticky už dávno ponořit do měsíčního nitra. Vědci našli pomocí počítačových simulací možné vysvětlení - jádro asteroidu byl rozžhavené a tekuté, kov se tedy mohl při nárazu do měsíčního povrchu doslova rozstříknout a vytvořit tak strukturu, která se v měsíčním plášti zachytila, rozestřela se a nemohla už tak jednoduše klesnout k  jeho jádru. 

Existuje také jiná teorie. Mohlo by se jednat o těžké oxidy, které vznikaly z měsíčního materiálu během jeho ochlazování v dávné minulosti. Ani ony by neklesaly k jádru  Měsíce a mohly by zůstat navždy pohřbené v jeho plášti. 

V obou případech je ovšem anomálie velice zajímavá pro budoucí osadníky, kteří budou Měsíc kolonizovat. Mohli by tu nalézt potřebné materiály pro svůj průmysl. Ten se totiž bez kovů  neobejde - a vozit je ze Země by bylo příliš drahé a náročné. 

Oblast kolem pólů by mohla mít také zásoby vodního ledu, což je pro budoucí lidskou kolonizaci neméně zajímavé. 

Jakmile se tedy na Měsíc vydají další lidé, budou jejich mise jistě směřovat do oblasti jižního pólu.