Sopka s modrou lávou

Najdete ji na indonéském ostrově Jáva, poblíž Bali. Sopka Kawah Ijen, známá svou modrou lávou, přitahuje každoročně tisíce turistů a fotografů. (délka blogu 3 min.)

Jak vzniká modrá láva?

Modrá láva vzniká díky plynům, které unikají z nitra sopky a při styku se vzduchem se zapalují.

^{Ilustrace: Zdroj: D. Tenzler}

Vytvářejí se tak vysoké plameny, které mohou dosáhnout výšky až pěti metrů. Část hořícího plynu následně kondenzuje a vytváří tekutou síru. Ta pak stéká po svazích sopky. Tento jev je obzvláště fascinující v noci, kdy modré plameny vypadají jako hořící řeka, která si razí cestu přes sopečné kameny a nakonec se ztrácí v tyrkysovém jezeru na úpatí sopky.

Sopečný komplex Kawah Ijen

Sopka Kawah Ijen je součástí obří kaldery, jejíž průměr dosahuje zhruba 75 kilometrů. To naznačuje, že tu někdy v minulosti muselo dojít k obrovské erupci. Kawah Ijen není známá jen svou modrou lávou, ale také unikátním kyselým jezerem, které se nachází nedaleko.

Jezero na úpatí sopky je přibližně 900 metrů dlouhé a 200 metrů hluboké. Má pH přibližně 0,5. To je způsobeno mimo jiné tím, že do něj každý den neustále přitéká tekutá síra z vulkánu.

Těžba síry

Není divu, že se v okolí sopky nacházejí bohaté zásoby síry, která se tu také těží. Síra z Kawah Ijen patří k nejčistším na světě. Těžba tu ovšem probíhá v extrémních podmínkách. Lidé, kteří jsou tu zaměstnaní, nosí síru nahoru (a dolů) ze svahu hory na zádech v koších. Tento proces je nejen fyzicky náročný - nosiče ohrožuje také přítomnost toxických plynů.

Síra se na sopce Kawah Ijen těží ručně. Místní horníci sbírají síru v místech, kde sirné plyny unikající ze sopky kondenzují do kapalné podoby a následně tuhnou. Tento proces probíhá v keramických nebo železných trubkách, kam svádějí výpary z aktivní fumaroly (zdroje).

Tady se páry ochlazením kondenzují a vytvářejí červenou kapalinu, která pak tuhne na pevnou žlutou síru.

Vzniklou pevnou síru těžaři rozbíjejí železnými tyčemi na menší kusy, které ukládají do dvou bambusových košů, spojených tyčí, a ručně vynášejí strmou stezkou nahoru přes okraj kráteru. Váha nákladu bývá mezi 70–100 kg, často převyšuje samotnou hmotnost horníků.

Ti trasu absolvují každý den dvakrát - nejdříve vystoupají ze dna kráteru až na jeho okraj (zhruba 300 výškových metrů po velmi strmé stezce se sklonem až 60°), pak musí s nákladem sejít ještě několik kilometrů k základnímu táboru u paty hory.

Těžba síry na Kawah Ijen tedy probíhá skoro stejně jako před mnoha desetiletími, bez většího vlivu moderních technologií.

Modrá láva, která není lávou

Modrá láva na sopce Kawah Ijen tedy není ve skutečnosti klasická magmatická láva, ale optický jev vznikající při hoření plynné síry. Nejlépe se dá pozorovat v noci, kdy unikající plynná síra z horkých fumarol (o teplotě až 600 °C) na povrchu spontánně vzplane při kontaktu s kyslíkem. To vytváří jasně modré, až fialové plameny.

Síra unikající jako plyn se při dostatečné teplotě (nad 360 °C) samovolně zapaluje. Plamen hořící síry je intenzivně modrý, protože při spalování vzniká oxid siřičitý a vedlejší produkty, které září v modrém spektru.

Běžné magmatické proudy jsou naopak oranžově až červeně zbarvené. Je to kvůli vysoké teplotě roztaveného kamene (nad 1000 °C). Čím je teplota nižší, tím červenější je vjem. Záření přestáváme vnímat při teplotě kolem 600 °C.

Modrá láva je tedy vzácnou kombinací sopečné aktivity, vysokého obsahu síry a ideálních podmínek ke spalování. Vytváří tak fascinující divadlo, přitahující tisíce turistů.

^{Zdroje: Odkaz, Odkaz}