Proč vlastně nedostal Mendělejev Nobelovu cenu?

Dnes zná Mendělejeva a tabulku chemických prvků prakticky každý z nás. Přesto byl Mendělejev jedním z vědců, kteří nikdy nedostali Nobelovu cenu. (délka blogu 5 min.)

Jak se to mohlo stát? Pokud by měl někdo nárok na Nobelovu cenu za chemii, měl by to být právě objevitel “skutečné” chemie, která dnes umí vysvětlit a předvídat jevy na základě typických vlastností chemických prvků. 

Je to tím, že pro získání Nobelovy ceny musí vědec splnit určité podmínky. Ty kdysi určil sám Alfred Nobel ve své závěti - a v prvních letech propůjčování Nobelovy ceny se nastavenými pravidly komise řídila opravdu přísně. Kdyby došlo k Mendělejevově objevu dnes, cenu by nesporně dostal. 

Proces udělování Nobelovy ceny

Nobelova nadace byla založena 29. června 1900, čtyři roky po smrti Alfreda Nobela. První ceny byly uděleny v roce 1901. Od roku 1902 je většina cen předávána švédským králem na slavnostním večeru, který se koná vždy 10. prosince, v den výročí Nobelovy smrti, ve Stockholmu. Jedna Nobelova cena může být v jednom roce rozdělena i mezi více osob (roku 1968 bylo rozhodnuto, že to smí být nejvýše tři osoby). Nobelovu cenu nelze udělit posmrtně, s výjimkou situace, kdy držitel zemře mezi zveřejněním svého jména a slavnostním předáním ceny. 

Uděluje se v následujících oborech: fyzika, chemie, fyziologie nebo lékařství, literatura a mír. Uchazeč se o cenu nemůže ucházet. Musí ho navrhovat jiní. Výbor pro Nobelovu cenu zasílá formuláře pro návrhy vybraným vědcům a institucím v dostatečném předstihu. V únoru poté výbor vybere z těchto návrhů kandidáty. Kdo jimi je, však zůstane pro veřejnost po dobu 50 let utajeno (kandidáti sami o možnosti získání ceny vědí). Publiku bývají nakonec oznámeni pouze nositelé cen.

Periodická tabulka prvků

Jedním z takových kandidátů byl kdysi Dimitri Mendělejev, tvůrce periodické tabulky prvků. Přesto se Nobelovy ceny nikdy nedočkal. To je samozřejmě politováníhodné - mohlo to ale dopadnout ještě hůře. 

Tak, jako tomu bylo v případě německého vědce Lothara Meyera, který s Mendělejevem vzdáleně spolupracoval a komunikoval - a periodickou tabulku prvků prakticky vynalezl paralelně s ruským vědcem. Ten totiž nejen že nedostal Nobelovu cenu - jeho jméno navíc nezná téměř nikdo a tabulce se říká Mendělejevova. 

Nedůvěra a posměch

Když v roce 1869 Mendělejev vydal svou periodickou tabulku, nesetkalo se to se všeobecným nadšením. Vědecká obec ho zpočátku zahrnula nedůvěrou, odmítáním objevu a v některých případech prý dokonce posměchem. 

Mendělejev ovšem pochopil, že je jeho tabulka neúplná - a některé prvky tedy ještě logicky musí být objeveny. To byla šance, jak mohl prokázat, že je jeho systém správný. 

Poté, co se podařilo najít několik chybějících chemických prvků, získal samozřejmě Mendělejev pro svůj objev zaslouženou podporu. Pro získání Nobelovy ceny už ale bylo pozdě. Podle platných předpisů musela být udělena někomu, kdo se zasloužil o blaho lidstva “v poslední době” (případně “v posledním roce”). Mendělejevův objev byl starý  už přes 30 let. 

Je ale známo, že se někteří členové výboru, který ceny uděloval, snažili toto rozhodnutí zvrátit. Poukazovali na to, že objevy nových (Mendělejevem předpovězených) prvků jsou vlastně poměrně nové. Nezískali ale většinu, nutnou pro udělení ceny ruskému vědci. 

Otec periodické tabulky zemřel v roce 1907 aniž by se mu dostalo ocenění, které si bezpochyby zasloužil. 

Kdyby musela o jeho Nobelově ceně rozhodovat dnešní komise, určitě by ji dostal. Kritérium aktuálnosti se dnes považuje za zastaralé - je dokonce pravidlem, že vědcům se dostává ocenění i po desetiletích, které uplynuly od daného objevu. Nejspíš by se o ni také dělil s německým vědcem, jehož jméno znají jen odborníci na chemii nebo na dějiny vědy.