Proč slavíme Silvestr?

Lidé slaví Silvestr už překvapivě dlouho. Tradice vznikla nejspíš ze starověkých římských a germánských tradic. Lidé tehdy oslavovali začátek nového roku rozdáváním dárků, hodováním a různými slavnostmi.

Jméno posledního dne roku, předcházejícího Novému roku bylo vybráno na počest papeže Silvestra I., který byl prohlášen za svatého a stal se patronem zvířat a zemědělství.

Silvestr I. žil ve 4. století a sehrál důležitou roli při přijetí křesťanství císařem Konstantinem.

Až do 16. století jsme v Evropě neměli jednotný kalendář, a tak byly prováděny oslavy nového roku v různých dnech. To se pak změnilo se zavedením gregoriánského kalendáře. Aby to nebylo tak jednoduché, slavily některé regiony navíc počátek Nového roku na Silvestra, jiné naopak o Vánocích, počátkem ledna nebo dokonce o Velikonocích.

Pro Římany byl začátkem nového roku po dlouhou dobu 1. březen. Tím se mimochodem vysvětluje, proč máme dnes přestupný den (který se v kalendáři vyskytuje každé 4 roky) právě 29. února. Římané tento doplňkový den umístili jednoduše na konec svého kalendáře.

To, že se ve starém Římě slavil začátek roku v březnu, naznačují také názvy jednotlivých měsíců. Většina evropských jazyků používá ještě dnes podobné názvosloví jako kdysi Římané. Prosinec pochází z latinského decem, což znamená deset. Takže je to desátý měsíc. Listopad pochází ze slova novem (devět), octo je osm, septem je sedm. Pokud tedy počítáme do dvanácti - dvanáct měsíců - bude prvním měsícem právě březen.

Březen byl prvním měsícem, kdy bylo v hlavních oblastech tehdejší Římské říše dostatečně teplo a sucho, aby se mohla vojska vydat na válečná tažení. Proto je březen, latinsky Martius, také zasvěcen římskému bohu války Martovi.

|První křesťané slavili začátek roku buď na Vánoce, nebo na Zjevení Páně, 6. ledna.

Díky reformě gregoriánského kalendáře v 16. století byl konec roku přesunut na 31. prosince, zatímco 1. ledna začínal nový rok. Definitivně to ustanovil v roce 1691 papež Inocenc XII., když zařadil svátek do církevního kalendáře. Od té doby slavíme přelom roku vždy v noci z posledního prosincového dne na 1. ledna.

Tradice

Už v dobách starého Říma se tento svátek slavil podobně hekticky jako dnes. Oslavy doprovázela spousta jídla a alkoholu. Víme například, že v roce 44 př. n. l. psal Cicero svému příteli Atticovi o tom, že se na Nový rok musí zotavit z lehké otravy alkoholem. Oslavy tehdy navazovaly na Saturnálie - ty byly největším římským svátkem, který se slavil od 17. do 30. prosince.

Dnes se Silvestr slaví ohňostroji, večírky a tradičními jídly. Tradice ohňostrojů na Silvestra možná pochází už ze starověkých germánských zvyků, kdy lidé zapalovali ohně a vytvářeli hluk, aby odehnali zlé duchy a démony. Protože tehdy ještě neměli k dispozici ohňostroje (tak jak je známe dnes), vytvářeli akustický doprovod například pomocí bičů nebo zvonků.

Ve středověku pak během noci mohly zvonit kostelní zvony, někde se prý dokonce i střílelo.

Dnešního silvestrovský ohňostroj pochází samozřejmě z Číny, kde byl vynalezen už před zhruba 1400 roky. I tady se používal k zahánění zlých duchů. Ohňostroj nazývali staří Číňané slovem Bahzou.