Proč dřevo při hoření praská

Proč praská v krbu dokonce i hodně odleželé a vyschlé dřevo? A co to má společného s letním dnem? (délka čtení blogu zhruba 2 min.)

Když se posadíte k hořícímu krbu, upoutají vás nejen sálající teplo a vesele tančící plameny, ale i nepředvídatelné praskání dřeva. Občas dřevo během hoření také zajiskří. Proč vlastně dřevo hoří tak nahlas? Vždyť na první pohled vypadá poměrně homogenně.

Voda, pára a malé exploze

Na vině je... voda a chemie. To je možná trochu nelogické, vždyť dřevo vypadá na první pohled jako vyschlý materiál. Odpověď na hádanku spočívá v jeho struktuře.

Živé dřevo tvoří obrovské množství mikroskopických buněk, které v době růstu přenášely v objemu stromu vodu a živiny.

A proto i poté, co byl strom poražen, zůstávají ve dřevě maličké dutiny. Dřevo je porézní materiál, který ve svých nepatrných pórech skrývá zbytky tekutiny.

U čerstvě poraženého dřeva může voda tvořit 30 až 60 % hmotnosti. Než se poleno dostane do krbu, mělo by proto několik měsíců až let schnout, aby jeho vlhkost klesla na 12 až 20 %. Příliš vlhké dřevo totiž nehoří dobře, nevyhřívá, kouří a zanáší komín.

Když vyschlé a poměrně suché poleno začne v ohni hořet, teplo rozkládá hlavní složky materiálu (tedy celulózu, hemicelulózu a lignin) na menší, daleko lépe hořlavé molekuly. Ty následně reagují s kyslíkem a uvolňují energii v podobě světla a tepla.

Zároveň se voda uvnitř dutin mění na páru, takže tlak v těchto maličkých pórech prudce stoupá. Jakmile vnitřní stěna nevydrží tlak, mikroskopická dutina exploduje a my slyšíme ono známé praskání dřeva.

Pryskyřice

U jehličnanů, jako je smrk nebo borovice, se na tomto jevu podílí ještě další efekt. V jejich dřevě se kromě vody nacházejí i kapky pryskyřice a éterických olejů. Ty se vypařují později než voda, takže jejich výbuch nastává později. Doprovází ho navíc ještě i jasná jiskra. Tento miniaturní ohňostroj vzniká, když se plyn, vzniklý vypařením pryskyřice, zapálí při kontaktu s kyslíkem.

Praskají i samotná kamna

Při hoření se ovšem hlasitě neprojevuje jen dřevo - na praskání se podílí i samotný krb nebo kamna. Tady je na vině pro změnu fyzika.

Kovové části kamen nebo krbu se teplem roztahují a při chladnutí se naopak smršťují. Protože se přitom objekt neohřívá rovnoměrně, vznikají napětí, která se čas od času uvolní drobným posunem materiálu. To se projevuje jako krátké kovové tiknutí.

Léto v kamnech

Celý proces pak umožnila naše centrální hvězda a pradávné bakterie, které zásobily naši planetu volným kyslíkem. Hoření je vlastně oxidace probíhající za vysoké teploty. Při rozkladu (hoření) dřeva a spalování vznikajících plynů pozorujeme energii, kterou kdysi získal strom díky fotosyntéze ze slunečního záření.

Když si tedy doma užíváme oheň a jeho uklidňující praskání, pozorujeme vlastně sluneční energii, kterou před lety stromy získávaly během dne a kterou ukládaly do svého dřeva.