Prach ze vzdálených nebeských objektů

Prach může na první pohled působit nenápadně, když jde ovšem o kosmický prach, začíná být zajímavý. Jak vědci zkoumají původ a složení prachových částic z vesmíru?

Kosmický prach se nachází všude ve vesmíru. Byl objeven v galaktické rovině i v naší vlastní planetární soustavě. Jeho rozložení v našem vesmírném okolí se dá zjistit díky infračervené mapě oblohy. A tak vědci zjistili, že se v galaktické rovině nachází spíše chladnější prach, zatímco prach, který vidíme v rovině ekliptiky planet Sluneční soustavy, je teplejší.

^{Ilustrace: Zdroj D. Tenzler}

Zdroje kosmického prachu ve Sluneční soustavě

Hlavním zdrojem teplejšího prachu naší soustavy jsou samozřejmě asteroidy a komety (80 - 90 procent prachu).

Asteroidy se nacházejí v pásu mezi Marsem a Jupiterem, a komety často pocházejí z vnějších oblastí Sluneční soustavy. Uvolňují prachové částice buď vzájemnými srážkami nebo výronem prachu a plynů během přiblížení ke Slunci.

Tyto částice mohou vypadat různě – kometární částice jsou pórovité a asteroidové částice spíše kompaktní.

Nejspíš nečekaným zdrojem prachu v naší soustavě jsou vulkanicky aktivní měsíce, jako je Io, měsíc Jupiteru, a Enceladus, měsíc Saturnu. Io zásobuje prachem dokonce slabý prstenec Jupiteru. Částice, které jsou vyvrženy jeho vulkány, se skládají hlavně ze sodíku, chloru a síry. Enceladus naopak produkuje ledové částice, které jsou do vesmíru vyhozeny gejzíry na jižním pólu měsíce.

Mezihvězdný prach

Mezihvězdný prach logicky nepochází z naší soustavy, ale dostává se do ní z okolního vesmíru. Tyto částice mají typické vlastnosti - pohybují se například vysokými rychlostmi. Jsou samozřejmě velice zajímavé, protože jsou to prakticky vzorky vzdáleného mezihvězdného prostředí, do kterého se lidstvo nejspíš ještě delší dobu nevydá.

Průzkum prachu

A tak se průzkum prachu stává důležitou součástí průzkumu vesmíru. Z principu věci se dá rozdělit na dva hlavní směry. Tam, kam doletí naše sondy, můžeme prach sbírat, dovézt ho na Zemi a v laboratořích ho pak můžeme zkoumat pomocí různých technologií. Vesmírný prach se dá nalézt také přímo na Zemi - například v antarktickém ledu - takovým vzorkům ale chybí část důležitých informací, jako například údaje o jeho přesném původu.

Když doma utíráte prach, máte v prachovce mimochodem určitou malou část vesmírného prachu - z téhož důvodu ale nemá moc velkou vypovídající hodnotu.

Vzdálený prach (galaktický prach), ke kterému nemáme přístup, se dá pak už jen pozorovat - pomocí teleskopů.

Některé průzkumné sondy, jako byla mise k Saturnu Cassini, jsou vybaveny speciálními přístroji pro analýzu okolního prachu. Analýzou plazmového mračna, které vzniká při nárazu prachu, mohou vědci určit chemické složení částic, aniž by je museli sbírat a nechat s nimi sondu letět zpět k Zemi.

Prašné zajímavosti

Zkoumání prachových částic z vulkanických fontán na Io ukázalo, že tyto částice jsou bohaté na sodík a chlor. To je vám jistě povědomé - jedná se o dva chemické prvky, které tvoří kuchyňskou sůl. Tento objev byl nejdřív překvapivý, byl ale později potvrzen teoretickými modely.

I ledové částice z Enceladu obsahují sloučeniny sodíku. To naznačuje, že se na Enceladu musí pod ledovým povrchem nacházet tekutý oceán. Podmínky, které v něm panují, by mohly připomínat podmínky v pozemských oceánech, takže není vyloučeno, že tu jsou vhodné podmínky pro vznik života.

Analýza mezihvězdných prachových částic ukázala, že se skládají hlavně ze silikátů a oxidů, podobně jako pozemské horniny. Zajímavé je, že obsahují méně organických látek, než se očekávalo. Vědci se chtějí tomuto jevu věnovat i v budoucnosti - a vytvořit modely, které ho potvrdí nebo vyvrátí.

Navíc se chystají mise na výzkum kosmického prachu. Jedno z nich má být Destiny+, která má zkoumat asteroid Phaethon, patří k nim také mise Europa Clipper, která prozkoumá Jupiterův měsíc Europu. Můžeme se tedy těšit na nové zajímavé objevy.