Pamatuji t.zv.KDečka používaná na vojně ,byla v plechu a většinou byl datum výroby kolem 10 let a přesto byla k jídlu a dobrá.

KD-konzervovaná strava pro vojáky používaná na cvičeních místo vařené stravy(pamětníci to znají).

Sůl má omezenou životnost, konkrétně 500000002 let. Na sáčku s himálajskou solí je napsané, že je stará 500 miliónů let, datum spotřeby 2 roky. Ještě že ji stihli na poslední chvíli vytěžit.

Je to vlastně s podivem je to naše nejstarší potravina. Krásný den, Aleši, ať se vám vydaří.

Opět váš perfektní blog založený na technických faktech.

Poučil jsem se v něčem a dávám karmu.

Pište dál, jste výjimečná a svým obsahem dalece převyšujete ostatní blogery.

Tenzlerka, že je výjimečná, to si snad děláš srandu. Je strašná.

O soli s oblibou říkáme, byla tisíce let v zemi, pak ji vykutali a napsali na ni dva roky trvanlivost.

Možná mají na mysli, že se zaručují určité vlastnosti. I když se ale speče, pořád ještě zůstává jedlá, naštěstí pro nás. Krásný den, Kláro, mějte se moc hezky.

V podstate australsky model, respektive aspon jeho cast.

To tu nepatri !!!

Susena fazula, soja, hrach ... neviem, ci sa nepokazia nikdy, ale este som to v zivote nevyhadzoval kvoli nejakemu rozkladu.

Kuchynsku sol nazvat potravinou je dost diskutabilne.

To je taky pravda, vydrží to hodně dlouho, hlavně když v sobě nemají tuk, co by mohl žluknout. Starou čočku jsem už vyhazovala, neměla chuť. Ale v případě nouze to člověk sní, neptá se po chuti a je rád, že něco má.

Přeju krásný den, ať se daří, Davide.

U alkoholických nápojů to platí i pro víno. Nehledě na to, že ideální okamžik konzumace nastane u tichých vín po přehledném počtu let, u určitých odrůd po roce, správně vyrobené víno se nekazí. Časem dojde k tvorbě komplexnějších aromatických látek zvaných stařešinka (víno je cítit a chutná po chlebu, řekněme), což ovšem neznamená, že by bylo zkažené - jiná aromata jsou o to zralejší. No a po ještě hodně delší době víno zrosolovatí, to ovšem neznamená, že by se nedalo konzumovat. Úplně jinak než u tichých vín je tomu u šampaňského, kde k zachování stavu významnou měrou přispívá zlý kysličník uhličitý. Že je šampaňské zřejmě trvanlivé bez dohledného omezení, na to se někdy v 80.-90. letech přišlo při výlovu přes 100 let starého nákladu ze ztroskotané lodi, která vezla do Ameriky také notnou dávku šampaňského. Po otevření zkušebních lahví zjistili, že nedošlo k naprosto žádné ztrátě kvality. Od té doby se šampaňské občas ukládá na dna dostatečně hlubokých jezer či moří, kde je stabilní teplota 4 °C, klid, ticho a tma jak v pytlu, aby se vytáhlo právě po 100 letech (nejčastější termín), a lze předpokládat, že se s časem uložení bude experimentovat dál, takže jednoho dne budou moci někteří nabobové ochutnat, jaké víno se pěstovalo a pilo před stovkami let.

To je zajímavé! Jak to rozsolovatění, tak ukládání vína, to jsem vůbec nevěděla. Díky za další střípek do mozaiky.

Krásný den, Tomáši, ať se vám hezky vydaří.

Mě překvapilo vařené vejce. Mívali jsme ve zvyku je o Velikonocích v lese dětem schovávat. Jedno se nenašlo a přišli jsme na něj až za rok, když jsme tam schovávali další várku. Čekal jsem, že bude uvnitř nevábné a ono vypadalo jako čerstvé. Přitom schované bylo pod malým smrčkem na pasece. Takže zažilo letní vedra, deště, sněžení a zimní mrazy. Ochutnat jsem se neodvážil.

To je zajímavé. Možná ho ta letní vedra ještě jednou vypasterizovala. Přesto bych čekala chemické znehodnocení. Krásný den, Štěpáne, ať se hezky daří.

Lidé vyhodí zbytečně spoustu potravin, jen protože jim prošla "minimální trvanlivost".

Díky za osvětu.

Výrobci jsou většinou na jistotu. A jídlo se dá sníst ještě dlouho po datu, pokud nemá změny vizuální, není to nafouklé (konzerva nebo sáček) nebo to nechutná hořce (chemické znehodnocení). Ale pár potravin je prakticky věčných a to je prima. Dobře vědět, z čeho si člověk má udělat zásoby.

Krásný den, mějte se moc hezky, Vlastíku.

Vedle medu dlouho vydrží džemy s vysokým obsahem cukru; nezkazí se, ale po mnoha letech mění chuť a barvu. Také sušené bylinky se přímo nezkazí, ale časem ztrácí účinné látky.

Potom existují potraviny přirozeně se kazící s konzervanty prodlužující trvanlivost, z nichž některé mohou mít nepříznivý vliv na střevní mikroflóru.

Vůbec sušené potraviny jsou odolnější. Ale ne všechno se dá vysušit. A třeba mouka by se neměla skladovat namletá - je lepší skladovat rovnou zrno, pokud si člověk dělá zásoby pro případ nějaké krize.

Krásný den, Michale - a ať tyhle znalosti nikdy nebudeme muset využít.