Nova v souhvězdí Severní koruny

V příštích dnech nebo týdnech se na obloze objeví nova – exploze bílého trpaslíka v souhvězdí Severní koruny. Bude pozorovatelná pouhým okem. (délka blogu 5 min.)

Nova

… je jev, který byl známý už ve středověku. Označení znamená „nová hvězda“. Vytvořil ho dánský astronom Tycho Brahe v roce 1572. Na obloze v souhvězdí Kassiopeia totiž pozoroval hvězdu, která v oněch místech dříve nebyla. Dnes víme, že to byla supernova typu Ia, která dosáhla magnitudy -2, byla tedy opravdu úctyhodná. Od té doby až do poloviny 20. století se každé hvězdě, která se na obloze nečekaně objevila, říkalo nova. Dnes už máme přesnější data a znalosti - a tak se pojem nova používá pouze pro jev periodického zažehnutí termonukleární reakce na povrchu bílého trpaslíka, malé hvězdy, která je typickým pozdním stádiem hvězd typu Slunce.

Hvězda T Coronae Borealis (T CrB)

… patří k takzvaným kataklyzmaticky proměnným hvězdám. Nachází se ve vzdálenosti zhruba asi 2 700 světelných roků. Přibližně každých 80 roků se zjasní na tisícinásobek své původní klidové jasnosti. Tomuto jevu se říká rekurentní (opakovaně se objevující) nova.

A právě takové zjasnění se blíží. Vědci předpokládají, že k němu dojde nejpozději do září 2024. Hvězda pak bude zhruba stejně jasná jako Polárka a bude několik dní viditelná pouhým okem. Dalekohledem ji dokonce uvidíte déle než týden.

Podstata novy

T CrB je dvojhvězdou. Jednou její komponentou je malý a horký bílý trpaslík a druhou je červený obr (tedy obří hvězda s poměrně chladným povrchem).

V průběhu svého vývoje ztrácí červený obr své vnější vrstvy a odhazuje určitou část svého materiálu do okolí. Bílý trpaslík je přitom této obří hvězdě dostatečně blízko na to, aby odhozený materiál sbíral na svém povrchu a v akrečním disku, který kolem něj rotuje.

V tomto konkrétním hvězdném systému se bílý trpaslík a červený obr obíhají navzájem ve vzdálenosti půl astronomické jednotky. Aplikováno na Sluneční soustavu by to odpovídalo vzdálenosti Slunce k oběžné dráze zhruba v polovině vzdálenosti mezi Merkurem a Venuší.

^{Obrázek: Ilustrace, zdroj D. Tenzler}

Přibližně každých 80 roků pak dochází k tomu, že se povrchu bílého trpaslíka nasbíralo dostatečně velké množství materiálu. Povrch hvězdy se zahřeje natolik, že na něm dojde k termonukleárnímu samovznícení výše zmiňované směsi vodíku a helia, odhozené rudým obrem. Přitom samozřejmě nejde o hoření v tom smyslu, jak ho známe ze Země - jedná se o fúzi vodíku na helium.

Na rozdíl od supernovy typu Ia se bílý trpaslík během výbuchu novy neroztrhá. Exploze jen vyvrhne dříve nahromaděný materiál do vesmíru. Zbyde jen eliptická mlhovina, kterou můžeme pozorovat v okolí binárního systému. Z její stavu se pak dá dokonce i určit, kdy k výbuchu došlo.

V případě T Coronae Borealis trvá celý cyklus jen asi 80 roků, jak naznačují historická data. To je poměrně vzácný jev - v Mléčné dráze je zatím známo jen deset hvězdných systémů s podobnými parametry. Vědci předpokládají, že ke krátkému cyklu přispívá poměrně vysoká hmotnost bílého trpaslíka.

Pozorování novy

Podobné události se ve vesmíru dějí pravidelně - jen zřídka se ale dají pozorovat v našem bezprostředním vesmírném okolí. Proto jsou vědci nadšeni. Na Severní korunu jsou namířeny nejrůznější teleskopy včetně vesmírného teleskopu Jamese Webba.

Novu můžete pozorovat i vy. K dnešnímu dni se v první polovině noci nachází souhvězdí Severní koruny na západní obloze. V září bude souhvězdí zapadat dříve a bude se tedy jevit níže nad západním obzorem. Nova bude ovšem tak jasná, že bude vidět i za soumraku.

^{Zdroje: NASA, ESA, https://academic.oup.com/mnras/article/524/2/3146/7077557?login=false}

Příště: Jevy, které probíhají během novy