Nová taktika hledání mimozemské civilizace

Projekt SETI vyvinul novou strategii, s jejíž pomocí chce zachytit mimozemské signály. Otestoval ji na planetárním systému hvězdy Trappist-1. (délka blogu 3 min.)

Trappist-1 je hvězda, která hostí početnou planetární rodinu. Je vzdálena zhruba 40,7 světelných roků. Obíhá ji hned sedm kamenných planet - a některé z nich se dokonce nacházejí v tzv. obyvatelné zóně, tedy oblasti, ve které na planetu dopadá vhodné množství záření její hvězdy, takže na ní může teoreticky existovat voda v tekutém stavu.

Navíc je Trappist-1 malým červeným trpaslíkem, tedy malou a lehkou hvězdou - a planety kolem ní obíhají velice blízko. To je důležité pro novou strategii, kterou chce použít projekt SETI k hledání obydlených exoplanet. Čím blíže totiž planety jsou, tím častěji přecházejí přes její kotouč a my pak můžeme pozorovat velké množství takových přechodů. Navíc dochází poměrně často také k přechodům planety přes planetu (z našeho úhlu pohledu). A právě tuto skutečnost má nová strategie využívat.

Hledání rádiových vln

Odborníci chtějí detekovat rádiové signály, které by mohly být používány cizí civilizací a které nejsou určené přímo nám. Vycházejí z toho, že dokonce i civilizace na naší úrovni umí poslat do vesmíru (k sousedním planetám) kosmické sondy, se kterými následně udržuje kontakt pomocí rádiových vln.

Takové signály nejsou vysílány cíleně k jiné vzdálené civilizaci - a tak jsou také daleko slabší než by tomu bylo při mezihvězdné komunikaci. Zaznamenat takový vzdálený a poměrně slabý signál bude samozřejmě těžké. Existuje ale jeden trik, díky kterému se šance zvyšuje. Pokud dochází z našeho úhlu pohledu ke vzájemnému zákrytu planet, měla by tu být šance, že získáme eventuální signály, které posílá vzdálená civilizace svým sondám u sousední planety - protože se budeme nacházet na přímce, která obě planety spojuje. U systému Trappist-1 jsou podobné jevy hodně časté. Jeho planetární systém je tedy pro podobný průzkum optimální.

Rádiové signály

Takovým způsobem by se tedy mohla zachytit komunikace mateřské planety a eventuálních vesmírných sond, které vzdálená civilizace zaslala na své sousední planety. Mohla by být například podobná komunikaci NASA - ta sleduje své sondy pomocí tzv. DNS - Deep Space Network. To je síť velkých rádiových vysílačů v Canbeře, Madridu a Kalifornii - vysílače jsou tedy rozmístěny po celé zeměkouli tak, aby mohly kdykoliv zachytit signály z jakékoliv části Sluneční soustavy. Podobné signály, patřící mimozemské civilizaci nyní hledal teleskop ATA.

Allen Telescope Array

Projekt ATA byl původně vyvinut díky institutu SETI a rádiově-astronomické laboratoři (RAL) na Univerzitě v Kalifornii, v Berkeley. Jméno dostal podle Paula G. Allena, který teleskop financoval s 12,5 miliony dolarů.

ATA byl uveden do provozu 11. října 2007. Tehdy měl 42 antén.

Allen Telescope Array ovšem není dostatečně citlivý. Mohl by objevit pouze takové signály, které by odpovídaly vysílači s velikostí teleskopu Arecibo. Než se v roce 2020 zhroutil, byl radioteleskop Arecibo se svou 305 metrovou parabolickou anténou jedním z velkých teleskopů. Hodil se pro mezihvězdnou komunikaci, pro meziplanetární byl samozřejmě příliš předimenzovaný.

A tak ani nikoho příliš nepřekvapilo, že výzkum systému Trappist-1 nepřinesl žádné výsledky. Eventuální vysílače typu DNS, které používá NASA ke kontaktu s flotilou svých vesmírných sond, mají daleko nižší výkon. Přesto nebyla snaha zbytečná.

Vědci si procvičili potřebné úkony, vytvořili například počítačové programy, které odfiltrují pozemské rušení - takže nyní už jen čekají, až bude uveden do provozu přijímač s příslušnou velikostí a schopností zachytit i slabé meziplanetární signály.

Tím by měl být radioteleskop jménem Square Kilometer Array. Bude se nacházet v Jižní Africe a Austrálii.

Sledují nás mimozemšťané?

Podobně bychom mohli být cizími bytostmi objeveni i my. Odborníci vědí, že DSN vysílá signály k Marsu během třetiny veškeré doby, což znamená, že statisticky by museli mimozemšťané touto metodou sledovat tři události zakrytí Země Marsem, aby si všimli, že na Zemi existuje rozumný život, který vysílá signály k jedné z kosmických sond, obíhajících Rudou planetu. Ke vzájemnému zákrytu dochází jednou za zhruba 2 roky, měla by tedy teoreticky stačit sledování Slunečního systému po dobu 6 roků.

^{Zdroj: https://arxiv.org/abs/2409.08313, NASA}