Mezihvězdný materiál pocházející z Alfa Centauri

Mimozemšťané nás s největší pravděpodobností zatím nenavštívili. Jak je tomu ale s neživou přírodou? Mohou být ve Sluneční soustavě tělesa, která vznikala v jiných soustavách?

Existence exoplanet dnes už nikoho nepřekvapí. Vědci našli tisíce planet, které krouží kolem cizích hvězd. A zdá se dokonce, že jsou nám menší tělesa, vzniklá v cizích soustavách, daleko blíže, než bychom čekali. Mohou totiž svůj mateřský svět opustit a vydat se na dlouhou pouť mezi hvězdy.

Jedním z nejbližších hvězdných systémů je Alfa Centauri. Tento trojhvězdný systém je naším nejbližším sousedem a je od nás vzdálený jen 4,37 světelných roků. Protože se jedná o komplikovaný systém, mohly v jeho minulosti probíhat změny, které vypudily část materiálu do mezihvězdného prostoru, uvažují vědci. Při troše štěstí pak mohla některá z nespočetných pevných těles, která soustavu opustila, putovat naším směrem a dostat se tak až do Sluneční soustavy. Máme šanci je nalézt?

^{Obrázek: Zdroj: D. Tenzler}

Alfa Centauri

Alfa Centauri je trojhvězdný systém, který se skládá z hvězd Alfa Centauri A, Alfa Centauri B a Proxima Centauri. Zatímco Alfa Centauri A a B jsou hvězdy podobné Slunci, Proxima Centauri je červený trpaslík, který je zároveň nejbližší hvězdou. Proxima Centauri má mimochodem ve své obyvatelné zóně poměrně malou planetu s hmotností jen o něco vyšší než je hmotnost Země. Bylo by samozřejmě velice zajímavé, kdybychom za vzorky tamního materiálu nemuseli letět až do cizí soustavy - a mohli si je poměrně pohodlně vyzvednout v bezprostředním vesmírném sousedství.

O jakém materiálu může být řeč?

Bude to jednak výsledek procesů spojených s hvězdnou aktivitou - slunečním větrem nebo s výbuchy supernovy. Takový materiál se může pohybovat v mezihvězdném prostoru a následně být přitahován gravitací jiných hvězd nebo planetárních systémů. Materiál, který se podílel na vzniku planetárního systému, bude druhým typem hmoty, která by se mohla vydat na cestu vesmírem.

Vědci nedávno zjistili, že materiál by mohl být ze systému Alfa Centauri vypuzován s poměrně nízkou rychlostí - menší než 2 km/s. I když je pak na cestě delší dobu, může přesto doletět až ke Slunci. Kde ho ale hledat?

Oortův oblak

Oortův oblak je oblast na vnějším okraji Sluneční soustavy. Nachází se tu velké množství kometárních jader a jiných těles. Podle nedávných studií by částice vypuzené z Alfa Centauri mohly cestovat do Oortova oblaku, kde by byly vystaveny gravitačním vlivům Slunce a obřích planet (Jupiter, Saturn, Neptun a Uran). Oortův oblak by tedy mohl sloužit jako sklad materiálu, který přiletěl z mezihvězdného prostoru a může nakonec jednoho dne dorazit i do vnitřní části Sluneční soustavy. Vzhledem k relativně nízké rychlosti, kterou tento materiál cestuje vesmírem, by se některá z těchto těles mohla nacházet v Oortově oblaku po velmi dlouhou dobu, tisíce nebo dokonce miliony roků.

Přítomnost materiálu z Alfa Centauri v Oortově oblaku

Studie ukazuje, že v současné době může v Oortově oblaku existovat až jeden milion těles o velikosti větší než 100 metrů, které pocházejí ze systému Alfa Centauri. Tato tělesa by mohla mít odlišné chemické složení a na první pohled se lišit od těles naší soustavy. Pokud by tomu tak skutečně bylo, mohl by mít systém Alfa Centauri jinou historii než naše soustava.

Může materiál přicházející z Alfa Centauri spadnout přímo na Zemi?

Odpověď je nejspíš překvapivá. Ano, může - a děje se to pravidelně. Vědci odhadují, že ročně vstoupí do naší atmosféry přibližně deset těles, vzniklých v systému Alfa Centauri. Projevují se coby detekovatelné meteory. Jejich počet by se mohl v příštích 28 000 rocích mimochodem výrazně zvýšit, protože systém Alfa Centauri se momentálně přibližuje ke Sluneční soustavě.

To je fascinující představa. Na Zemi padají v nepravidelných intervalech meteory, které vznikly v soustavě, ve které se možná vyvíjí mimozemský život. Pokud se trochu zasníme, můžeme si představit, že materiál pochází přímo z jedné z tamních planet.

Detekce a identifikace materiálu, který pochází ze sousedního systému, je však velmi složitá. I když mohou být některá z těchto těles velká až 100 metrů, jsou také rozptýlena ve velmi velké oblasti. Pravděpodobnost jejich detekce je tedy extrémně nízká. Vědci odhadují, že šance na detekci jednoho z těchto objektů je pouze 1 : 1 000 000.

Pro detekci tohoto materiálu bude v budoucnosti nutné vyvinout nové metody a technologie. Pomocí nových teleskopů, které důkladně prozkoumají naši soustavu, by se ale mohlo podařit taková tělesa najít.

^{Zdroje: spektrum.de, Odkaz}