Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS

Momentálně jsme svědky výjimečné události – Sluneční soustava hostí další mezihvězdné těleso. Zároveň se jedná o mimořádně staré těleso, které je dokonce daleko starší než Sluneční soustava.

^{Ilustrace: Zdroj: D. Tenzler}

Mezihvězdné objekty jsou vzácné. Dosud byly objeveny jen tři komety nebo asteroidy, u kterých jsou si vědci jistí, že pocházejí z mezihvězdného prostoru. Prvním byl známý 1I/’Oumuamua, druhý dostal jméno 2I/Borisov a třetí objekt byl pojmenován 3I/ATLAS.

Cesta komety 3I/ATLAS

Kometa byla označena jako 3I/ATLAS. Je to třetí objevené těleso svého druhu. Na rozdíl od většiny komet, které vznikaly v naší Sluneční soustavě, musela 3I/ATLAS vzniknout a zformovat se z materiálu jiného planetárního disku, který obíhá kolem cizí hvězdy. Její stáří se odhaduje na 7 miliard roků.

Vykazuje extrémně hyperbolickou dráhu s vysokou excentricitou kolem 6,14 - to znamená, že tento objekt není gravitačně vázán na Slunce a po svém přeletu kolem něj se opět vydá zpět do mezihvězdného prostoru.

V době, kdy byla objevena, byla tato exokometa od Slunce vzdálena zhruba 4,5 AU, byla tedy Slunci přibližně stejně blízko jako planeta Jupiter. Těleso se pohybovalo rychlostí přesahující 60 km/s.

Velikost a fyzikální charakteristiky

Původní představy o velikosti jádra počítaly s rozměry několika desítek kilometrů. Pozdější detailní pozorování z vesmírných dalekohledů (například Hubble) a pozemních teleskopů s vysokým rozlišením ovšem ukázalo, že skutečná velikost jádra je pravděpodobně menší. Možná je velké jen několik stovek metrů až maximálně okolo 5,6 km.

Aktivita komety

Kometu 3I/ATLAS obklopuje prachová obálka, tedy oblak jemných částic. Prach přitom pochází z materiálu, který se uvolňuje z povrchu tělesa. Současná měření neodhalila výraznou přítomnost plynů, což odpovídá pozorování jiných komet ve větších vzdálenostech, kde je dominantní emise prachu.

Spektrální charakteristika a barva

Spektroskopická data ukazují, že povrch 3I/ATLAS má ve viditelné oblasti spektra červenější odstín, než jaký mají klasické typy asteroidů. Podobá se tím některým tělesům, která se nacházejí za drahou Neptunu v naší Sluneční soustavě. Tato červená barva se dá vysvětlit organickými látkami na povrchu nebo změnami způsobenými vesmírným zářením a dlouhodobou expozicí v mezihvězdném prostoru.

Rotace a tvar

Perioda rotace komety byla odhadnuta na zhruba 16,8 hodiny s poměrně malými změnami v jasu - kolem 0,2 magnitudy. Tyto jen slabé změny naznačují, že světlo, které přijímáme, je ovlivněno homogenní prachovou kopulí, která opticky skrývá větší rozdíly jasu, způsobené nepravidelným tvarem jádra. Tento typ světelné křivky je typický právě pro aktivní komety s viditelnou obálkou prachu nebo plynu.

Minulost a budoucnost komety

Díky moderním počítačovým simulacím a využití dat z mise Gaia vědci zjistili, že 3I/ATLAS pochází z oblasti galaktické tenké vrstvy, kde se nacházejí hvězdy podobného typu jako Slunce a s podobnou metalicitou jakou má Slunce.

To by mohlo znamenat, že kometa vznikla v planetárním systému, který se podobá našemu. Předpokládá se, že putovala mezihvězdným prostorem miliony až miliardy let, než byla zachycena gravitačním polem Slunce.

Po perihelu, k němuž dojde 29. října 2025, se kometa opět vydá zpět do mezihvězdného prostoru a navždy se nám ztratí z dohledu.

Přílet této komety je samozřejmě vítanou příležitostí pro různé astronomické observatoře po celém světě. Mohou teď těleso zkoumat různými metodami - od spektrální analýzy a fotometrie přes rádiové pozorování až po modelování počítačových simulací. A tak, i když je pozorování komety 3I/ATLAS jen krátkodobé a není čas připravit misi, která by ji mohla zkoumat zblízka, není vyloučeno, že jednoho dne budou vědci moci rychle letícího hosta z vesmíru opravdu navštívit a prozkoumat ho zblízka. Do té doby se musíme snažit získat co nejvíc dat pozorováním různými teleskopy.

^{Zdroje: NASA, ESA}