Dávno se vědělo, co zvládne přistát, a teď takhle blbneme?

Je to o prioritách a z toho plynoucích financí."Závod o Měsíc" měl absolutní prioritu u obou tehdejších účastníků. Ta byla dána jednak politikou ale do značné míry i vojenským využitím kosmického programu.

O nákladech "Sovětského svazu" na vesmírný program toho mnoho nevíme ale víme o nákladech USA a dá se odvozovat, že budou velmi podobné. Tedy z dnešního pohledu astronomické.

V NASA se na něm podílelo 250 000 lidí. Opět z dnešního pohledu absolutně nepředstavitelné.

Z toho plyne, že příklon k "soukromým" firmám je logickým krokem. A ve finále ač jsou náklady pro stát značné, jsou pořád na zlomku toho co by to stálo pokud by se tím zabýval stát.

Ona je to hodně složitá problematika, rozhodně složitější než na jeden článek.

Ovšem i tak díky autorce.

Bude určitě zajímavé mít víc technologií a rozmanitější. I kdyby zatím zkoušeli jen jednoduché, přímočaré a nesprávné způsoby, jak přistát. Ti protivníci argumentují tím, že už to všechno stálo tolik peněz, že by se za ně pořídil normální solidní a fungující model. A ty peníze šly z NASA... ne z těch soukromých firem.

Krásný den, ať se vám hezky vydaří, Rostislave.

Dano, jsi naše dobrá zásobitelka vesmírná

Jsem ráda, že se líbilo, přeju krásný den do Norimberku, Horste.

Díky za zajímavý článek. Co se týče těch vysokých a úzkých modulů, napadá mě, jestli do toho nejsou komerční subjekty vlastně nuceny proto, protože mohou využít jen omezený počet raket s omezenými rozměry prostoru pro užitečné zatížení?

On je asi nikdo nenutí ! Je to jejich vlastní cesta jaký přistávací modul zvolí. Musí vzít potaz jakou raketu si zvolí a tou dostanou modul do kosmu - tomu musí být vše přizpůsobeno.

Všechno souvisí se vším a u vesmírných projektů dvojnásob.

Ve světle dnešních problémů s dobýváním Měsíce působí téměř neuvěřitelně skutečnost, že v letech 1969-1972, kdy technika nebyla zdaleka na dnešní úrovni, Američané uskutečnili v rámci projektu Apollo několik zdařilých přistání s lidskou posádkou.

Někdy na začátku 80-tých let jsem do kalkulačky Texas Instruments 57 naťukal z časopisu VTM program "Simulace přistání na Měsic".

Po několika haváriích jsem dosáhl značného počtu úspěšných přistání...

Z obrázku a textu je zřejmé, jaký technický nesmysl je vize o přistání vysoké a úzké Starship na Měsíci.

Je to tak. Ale vysvětlujte to fanouškům. Přeju krásný den, ať se hezky daří, Michale.