Měsíční přistávací moduly v minulosti a dnes

V poslední době se lidstvo opět začalo zajímat o Měsíc. Dočkali jsme se hned několika nepilotovaných přistání na měsíčním povrchu. (délka blogu 3 min.)

Tentokrát to nejsou jen státní vesmírné agentury - o přistání na Měsíci se snaží i komerční firmy. Jak si ale tyto nové mise vedou v porovnání se státními průkopníky ze 60. a 70. let?

Mise Surveyor a Luna

V 60. letech 20. století sváděly USA a Sovětský svaz tzv. závod o Měsíc. Obě země si chtěly s přistáním na Měsíci vybudovat pozitivní reklamu - a tak věnovaly tomuto cíli značné úsilí. Proto pak měly dříve nebo později také skutečně úspěch.

Americké sondy Surveyor měly za úkol hlavně prozkoumat povrch pro program Apollo, který později dopravil na Měsíc astronauty. I přes zjednodušenou techniku a navzdoryi problémům s raketami získaly mise Surveyor cenná data a pět ze sedmi misí úspěšně přistálo. Sovětské mise Luna měly méně úspěšný začátek. Až po několika nezdarech se podařilo Luně 9 měkce přistát. Později následovaly složitější mise, při kterých byly dokonce dopraveny vzorky měsíční půdy na Zemi.

Dnešní státní mise - Čína, Indie, Japonsko a Rusko

Čína má v poslední době úspěch se svými misemi Chang’e. Podařilo se přistání na přivrácené i odvrácené straně Měsíce, nasazení roveru a úspěšný odvoz vzorků měsíční horniny na Zemi.

Dnešního moderního závodu na Měsíc se účastní také Indie a Japonsko. Indii se se sondou Chandrayaan-3 podařilo úspěšné přistání i jízda roveru, zatímco japonská sonda SLIM navzdory technickým problémům přečkala několik měsíčních nocí.

Rusko naopak s Lunou 25 přidalo další neúspěch do dlouhé řady nezdařených pokusů.

Dnešní soukromé mise

Od roku 2019 se o přistání na Měsíci pokoušejí soukromé firmy jako izraelská IAI (Beresheet), japonská ISpace (Hakuto-R) a americké společnosti Intuitive Machines a Firefly Aerospace.

Bilance jejich selhání a úspěchů není příliš pozitivní. Ze šesti komerčních misí byla úspěšná jen jedna. Časté problémy jako například navigační chyby, softwarové potíže a problémy, které způsobuje riskantní konstrukce modulu, přistání na Měsíci moc nepřejí.

Zvláště nápadné je, že nové vysoké a úzké přistávací moduly (například od Intuitive Machines) mají při přistání špatnou stabilitu. Dvě mise se převrátily, protože bylo jejich těžiště po spotřebování paliva příliš vysoko – konstrukční chyba, které se dřívější, širší přistávací moduly vyhnuly.

^{Ilustrace: Zdroj: D. Tenzler}

Program NASA - CLPS

NASA odstartovala vesmírný program Commercial Lunar Payload Services (CLPS) v roce 2018. Jedná se o program, který má zadávat soukromým firmám pevně stanovené zakázky na dopravu vědeckých nákladů na Měsíc a tím podpořit technologickou inovaci a v optimálním případě také úsporu nákladů.

Celkový rozpočet programu činí 2,6 miliardy dolarů a program má trvat deset roků.

NASA vybrala některé komerční firmy, se kterými spolupracuje. Patří mezi ně například Intuitive Machines, Astrobotic Technology, Firefly Aerospace, Draper a další.

První CLPS mise (Astrobotic/Peregrine) v lednu 2024 selhala kvůli úniku paliva.

Druhá mise (Intuitive Machines/IM-1) v únoru 2024 úspěšně přistála, přistávací modul „Odysseus“ se ovšem převrátil. Zůstal funkční ale moc úkolů se mu v takovém stavu samozřejmě vyplnit nepodařilo. Intuitive Machines dostala za jednu misi 77,5 milionu dolarů.

Plýtvání penězi daňových poplatníků?

Objevují se názory, že NASA vlastně naopak plýtvá svými zdroji. Za peníze, které věnovala soukromým firmám, mohla vytvořit vlastní misi, která by byla jistě úspěšná a dávno by na Měsíci mohla sbírat data, která budou v budoucnosti potřeba k vyplnění úspěšné mise s lidskou posádkou.

NASA ovšem sama uváděla očekávanou úspěšnost těchto prvních misí kolem 50 %, což se v praxi potvrdilo – jedna mise selhala, jedna byla alespoň částečně úspěšná. Vesmírná agentura tedy dnes vědomě podstupuje vyšší riziko, aby v budoucnu ušetřila náklady a podpořila inovace.

Technologie pro dlouhodobě fungující měsíční přistávací moduly už existuje několik desetiletí. Na Marsu například pracují dlouhodobě a bez problémů různé automatické rovery, které se zabývají i poměrně komplikovanými vědeckými měřeními. Dokonce i jednoduché sovětské sondy kdysi fungovaly v měsíčních podmínkách.

Přesto se volí krátkodobé a riskantní mise. Nedávné zrušení roveru VIPER ale naznačuje, že program má také své nepřátele.

VIPER byl robotický rover NASA, který měl zkoumat led na jižním pólu Měsíce. Jeho úkolem bylo najít a analyzovat vodu, která by mohla být v budoucnu využita pro astronauty. Rover měl přistát s pomocí landeru Griffin od firmy Astrobotic a pracovat na povrchu asi 100 dní. Start byl plánován na rok 2023, ale v roce 2024 NASA misi zrušila kvůli rozpočtovým problémům a zpožděním.

NASA chápe CLPS jako experimentální program, smiřuje se s neúspěchy a doufá přitom, že v budoucnu vznikne reálný soukromý trh, který se bude zabývat dopravou nákladu na Měsíc. Ale až budoucnost ukáže, jestli to je také ... oprávněný optimismus.

^{Zdroje: Odkaz, Odkaz, Odkaz, Odkaz, Odkaz, Odkaz, Odkaz, Odkaz}