Dano, dostala jsem se k vašemu pytlíkovému blogu až se zpožděním, ale o to milejší to byla chvilka. Jsem čajová, zkoumám složení kde-čeho všeho, baví mne číst si o tom, pro který čaj jak chutná, ale vznik sáčků jsem nějak nikdy nezkoumala :-). A tak je mi milé přečíst si, jak to tak asi bylo :-).

To je takových drobností, které považujeme za samozřejmé, ale ony se nějak "narodit" musely.

Poprvé jsem si tu nesamozřejmost uvědomila před mnoha, mnoha lety, když jsem v údivu stála v Dačicích nad symbolickou kostkou cukru.

Jsem ráda, že se vám líbil, Jani. Snažím se najít nějaké zajímavé náměty - na takovéhle jednoduché ale důmyslné věci. Pro další sérii blogů.

Další bude ve čtvrtek. Přeju krásný večer! Mějte se moc hezky.

Milá Dano, já ani neumím různě pozitivně reagovat v takové míře, jak vy umíte psát. :-) Mám rád vaše blogy.

Jste na mě moc hodný, Pavle, děkuju. Potěší to vždycky, když se Vám blog líbí. Mějte krásný večer a děkuju za milá slova i návštěvu.

Děkuju a přeju krásný večer.

Článek poučný, jak vždy, jako vždy. Ale: při dávání karmy jsem se kroutil, jak byste o Muskovi psala, protože můj názor je, čaj v pytlíku není čajem.

Tedy, ono se to týká těch "skutečných" čajů, tedy zeleného a černého, bez příchutí. Ty rádoby ovocné ať si sypou do čeho chtějí (nejlépe do kanálu).

Ale tu karmu jsem dal (a mezi námi, hned a bez nějakého rozmýšlení, natož kroucení). Líbilo se.

Děkuju moc. Jste hodný, i když vás často pokouším s Muskem.

Přeju moc hezký den, Pavle.

To nezní ani dobře ani zdravě.

Přeju krásný zbytek dne, Petře.

není nad sypaný čaj.

Do těch pytlíčků, soudě podle chuti, sypou prach z pod sít.

Kdyby jen to... to by se ještě sneslo... Mějte hezký den, Zdeňku, ať se vám daří.

Co se týče chuti čajových sáčků, tak to nejlépe poznáme na správně vylouženém obsahu. Sáčky ve vodě nevaříme, ale zalijeme vařící vodou, a potom necháme vyluhovat asi 3 minuty (ne déle), s pohybem sáčku v hrnku. A podle toho si můžeme potom volit druh, který si kupujeme. Doba loužení má vliv nejen na uvolňování látek z čaje (i těch nežádoucích), ale i někdy na "dochucování" čaje papírovou pachutí. Já zásadně nesladím a nekupuji značky čajů s aromatickou příchutí.

Mě zase pro změnu po ránu probudí jen obrovská porce kávy (a tím myslím tak litr). Ale asi máte pravdu - to dlouhé loužení louží dlouho i ten papírový pytlíček, takže suma sumárum je jeho chuť pak zřetelnější.

Krásný den, Jiří. Díky za návštěvu.

Zvědavost mně nedá: Už jste, Dano, udělala nějaký pokrok na své cestě stát se čajařkou? Už jsme se o tom v diskusích bavili dvakrát, tak na to musím pořád myslet.

Zjistila jsem, že moje supermarkety (kde nakupuju) ho nevedou. Zjistila jsem, že amazon ho vede, ale má divné ceny (od strašně vysokých po strašně podezřele nízké). Tak jsem si říkala, že příště, až budu v Charlottenburgu, navštívím tamní čínský obchod - s tím, že tam se spíš neodváží svým čínským zákazníkům prodávat nějaký opravdu nedobrý šmejd. Možná si to jen dělám moc komplikované a měla bych prostě něco objednat.

Mějte krásný den, Tomáši, děkuju za milou návštěvu.

Článek jak už je u Vás zvykem, Dano, velmi zajímavý. Chápu, tedy v dnešní době, čajové sáčky jako možnost prodat i to, co by se jinak nedalo :-D

Ale protože čaj piji jen "v sebeobraně":-))), tak mě moc netrápí, co v těch sáčcích vlastně je.

(přirovnala bych to kvalitou k rybím prstům).

Obecně je sice pravda, že čaj té nejhorší kvality skončí v sáčcích, ale druhým směrem se člověk dostane taky hodně nahoru, především u anglických značek. Tedy co se týče černého čaje, zelený v pytlících je jen pro masochisty.

Mám ráda vaše zajímavosti...

I já čtu pani Danu moc ráda 